Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Slovník > Technologie > Transmiter
hledat

Transmiter

(přesměrováno z: Materiální transmiter)

Transmiter je zařízení na vícedimenzionální bázi k transportu objektů bez časové ztráty z místa na místo.

Princip

Pro transport zahalí vysílací zařízení transportované objekty (ať už živou nebo neživou hmotu) do hyperpole a přemístí ho hyperprostorem na cílové místo – proces, který se podobá transičnímu pohonu. Ve skutečnosti to vypadá tak, že se přepravované předměty nebo živí tvorové bez časové ztráty objeví na místě určení, respektive v protistanici.

Přepravované předměty nebo bytosti se z hlediska Einsteinova universa neodhmotní, jsou ale ne blíže specifikovaným způsobem »prohnány hyperprostorem«, aby se v cílovém místě opět »rematerializovaly« v Einsteinově universu, podobně jako při zvenčí »indukované« transici.

Rozkladný proces nelze být pozorován ani opticky, protože dislokace probíhá v nulovém čase. Znázornění pozvolného mizení transportovaného objektu, jako například v počítačové hře Perry Rhodan Adventura, neodpovídá procesům z Perryversa.

Druhy transmiterů

Transmitery se dají rozdělit do tří tříd. Zvlášť rozšířené jsou jednopolární transmitery, které potřebují vysílací a přijímací stanici. Obě stanice tady představují jeden pól. Dvojpolární transmitery potřebují jen jednu stanici, která objekty transportuje do cílového místa nebo k sobě, přičemž přijímací nebo vysílací musí na cílovém místě vytvořit rematerializační nebo dematerializační pole dvojpolárního transmiteru. U trojpolárního transmiteru mohou být objekty přemístěny libovolně z jednoho místa na druhé, aniž by museli přijít s transmiterem vůbec do styku.

V závěru uváděné vícedimenzionální transmitery mohou být také jedno-, dvou- nebo trojpolární, ale nepoužívají pátou dimenzi ale nadřazenou dimenzi.

Jednopolární transmitery

Jednopolární transmiter transportuje objekt od vysílací stanice k přijímací stanici. Představují tak klasické materiální transmitery.

Obloukový transmiter

Lemurové vyvinuli během rozkvětu Velkého Tamania důmyslný systém transmiterů, které fungovaly jednopolárně. Stavěli obloukové transmitery (spíše portálové transmitery), které tak pojmenovali Terranci, protože vytvářely kontinuální transitní pole.

Během fáze izolace se Akonané zřekli kosmických letů a spoléhali se téměř výhradně na transmiterová spojení, která vycházela z původních portálových transmiterů Lemurů. U Arkonidanů, jejichž národ se od Akonanů oddělil, se ztratily vědomosti o technologii materiálních transmiterů. Iniciátorem pro to byla Fermská nemoc imperátora Nardonna XX., který na základě této nemoci v roce 16129 da Ark imperiálním výnosem číslo 375-N-XX/16.129 zakázal »na vždy a na věčnost« výrobu, používání a šíření transmiterů. Dokonce ani Ka'Marentis Crest da Zoltral znal v roce 1975 materiální transmitery jen teoretický, Arkonidany nerealizovaný koncept. (AHC 14)

Klecový transmiter

Pozemšťané se poprvé v roce 1975 setkali s materiálními transmitery ve formě klecových transmiterů v systému Vega. První terranské materiální transmitery se zakládaly na ferronských plánech ze systému Vega, které tam ID kdysi uložil jako součást Galaktické hádanky.

Teprve po nastoupení Atlana da Gonozala do úřadu Imperátora Gonozala VIII. v roce 2043 začali Arkonidané opět využívat materiální transmitery. O několik desetiletí později byly znovu obnoveny obloukové transmitery, když Terranci tuto techniku převzali v roce 2102 od Akonanů (PR 107, AHC 14)

Sluneční transmiter

Lemurové nechali od Slunečních inženýrů vybudovat síť slunečních transmiterů, přičemž se využívaly také lemurské platformy s generátory rázových impulzů. Sluneční transmitery jsou pravidelné hvězdné konstelace jako dvojslunce, sluneční trojúhelníky, pětiúhelníky nebo šestiúhelníky ba i dokonce dodekaedry, které jsou tak spojené a modifikované, že emitují identické hyperzáření a v ohnisku tvoří transitní pole pro intergalaktické vzdálenosti.

Transmiterové trasy Terranců jsou příkladem pro rozsáhlé používání transmiterů v osobní a nákladní dopravě: ve 35. století se s nimi začal transportovat náklad přes interstelární vzdálenosti. Ekonomika Sluneční soustavy byla po roce 3430 kompletně propojena s Olympem.

Nízkoenergetické lokální transmitery se používají v logistice. Slouží k přesunu nákladu do 1000 tun z vnitřku nákladních lodí do potřebných skladů nebo na místa v okolí. Odpadají tak nákladné transporty pomocí kluzáků. Také v transformačních dělech se používají lokální transmitery, které nahrazují ruční výměnu bomb a tak jí výrazně urychlují.

Kvůli vysokému nebezpečí zaměření při transmiterovém přenosu vyvinulo Nové USO sice méně výkonnou, ale extrémně odstíněnou verzi obloukových transmiterů: transmiter Excalibur. Toto zařízení mělo sice dosah jen 3 světelné roky, transport se ale nedal přerušit rušícím zářením a byl prakticky nezaměřitelný.

Jinou metodu, která zabraňovala zaměření transmise, vyvinuli Ganjasové v Gruelfinu s Dakkar-transmiterem. Jednalo se o jednopolární transmiter, který se nijak nelišil od obloukového transmiteru, jen jako transportní médium používal Dakkarprostor. Existoval ale jen ve dvou exemplářích. (PR 491)

Se zvyšováním hyperimpedance v roce 1331 NGL vypadly výše vyvinuté transmitery, hlavně obloukové transmitery, respektive fungují, ale s daleko zmenšenou efektivitou a dosahem. Klecové transmitery z Ferrolu jsou naproti tomu stále v provozu a fungují bez poruch.

Dvojpolární transmitery

U dvojpolárních transmiterů je nutná jen jedna stanice, objekty z ní mohou být vysílány na místo určení nebo odneseny z místa určení. Ani Pozemšťané ani Arkonidané nejsou schopni pravé dvojpolární transmitery stavět. Transformační děla jsou primitivní formou dvojpolárních transmiterů, které mohou pouze vysílat objekty na cíl. Protože se nedá vybudovat žádné stabilní rematerializační pole, jsou transportované objekty zničeny.

Situační transmiter

V rozporu s normálními transmitery jsou u situačního transmiteru (původně generátor rázových impulzů) transportované objekty zahaleny v takzvaném teletransportním poli do poloprostorového pole, a jako kosmická loď jsou s napřed zvolenou rychlostí transportovány poloprostorovým tunelem na cílové místo. Slunečními inženýry používané situační transmitery nepotřebovaly žádnou přijímací stanici na místě určení. Typicky se jednalo přístroje napájené slunečními čerpadly, které vytvářely transmitní pole o průměru jednoho milionu a více kilometrů. Jako optický přidružený efekt se připojuje červeně zářící prstenec, který oklopuje fialové, mlhovitě se vlnící transmitní plochu.

Lemurové používali situační transmitery ke stavbě slunečních transmiterů. Přitom se používaly obrovské platformy s generátory rázových impulzů jako ZEUT-80.

Techniku situačních transmiterů převzali Lemurové od Slunečních inženýrů a byly používány také Mistry ostrovů. Volně projektovatelné mikrosituační transmitery sloužily Mistrům ostrovů v systému Luum jako bezčasový transport mezi Tamaniem a třetí planetou, stejně jako uvnitř prostor Tamania. (PR 297, T 288)

Pozemšťané se se situačními transmitery setkali poprvé při výpadu do Andromedy v roce 2404. Mistři ostrovů je používali pro rychle přesuny flotil nebo pro recyklaci zničených lodí, které byly přesouvány do systémů s loděnickými planetami, jako systém Vrakoviště. (PR 259, PR 288)

Během krize s Rojem dali Maahkové v roce 3443 Zemi k dispozici součásti situačního transmiteru.

Od roku 3439 používali Pozemšťané maahkský situační transmiter, aby dolovali NUGAS z centra slunce Gallivant. (T 123)

Dislokace Koboldu do Sluneční soustavy v roce 3560, aby se vytvořil transmiter Twin-Sol, byla umožněna díky situačnímu transmiteru na palubě justovací stanice PP-III slunečního transmiteru Archi-TriTrans. (PR 668)

ID použil v roce 3584 modifikovaný situační transmiter, aby planetu Goshmos Castle rozdělil na dvě půlky a z jedné poloviny vytvořil domov konceptů EDEN II. Při bojích proti kosmické továrně MATERIA nasadil ID v roce 1291 NGL rovněž situační transmiter, aby na MATERII vrhnul slunce.

Arkonidané použili roku 1303 NGL na indukovaném lineárnímu letu se zakládající situační transmitery kolem Subtoru, aby dosud dvacátou planetu systému Arkon přesunuli na místo nového válečného světa Arkon III (Gor'Ranton). Po zvýšení hyperimpedance experimentoval Ka'Marentis Aktakul da Urengoll se slunečním čerpadlem napájeným situačním transmiterem, aby vytvořil spojení z Arkonu do systému Dubnayor v sektoru Dashkon, kde se odehrávaly posvátné arénové boje KAYMUURTES. Navzdory zvýšené hyperimpedanci získal dosah 250 světelných let a nadsvětelný faktor 1 milion. Do roku 1344 NGL byl maximální dosah vylepšen na 2500 světelných let.

Časoprostorové transmitery

Zvláštní formou dvojpolárních transmiterů jsou časoprostorové transmitery. Byly konstruovány Lemury. Tato transmiterová forma je schopna vyzářit těleso tak, že rapidně nabírá rychlost, dokud nevstoupí do hyperprostoru a dlí v něm, dokud ho transmiter opět nepřinese zpět. Tělesa u těchto zvláštních transportů nejsou stržena hyperprostorem.

Takovéto časové transmitery se nacházely v držení Mistrů ostrovů na Variu a na Pigellu. Zda tyto transmitery byly převzaty od geniálního lemurského vědce Nayna Ichtraca, není známo. Ten vyvinul na Scimor časový transmiter, který zkoušel na Scorcherech. (PR 269, PR 272, PR 380)

Trojpolární transmitery

Tyto přístroje jsou schopny objekt přemístit z libovolného místa v dosahu na libovolné jiné. Stejně jako situační transmitery je Galaktikové nedokážou postavit.

Fiktivní transmiter

Superinteligence ID dala Terrancům v raném období dva fiktivní transmitery jako zbraně, které pocházely z Dómu Kesdšan. Jeden fiktivní transmiter byl zabudován nejdříve do GANYMEDU a později do THEODERICHU, druhý do kosmické lodi KUBLAJCHÁN. Oba transmitery byly ale při pozdějších bojích v letech 2044 a 2113 zničeny.

Také Larové disponovali transmitery typu fiktivních transmiterů s krátkým dosahem.

Variantou trojpolárního transmiteru je spontánní transmiter Strážce světla Tengri Lethose, který v efektu podobném teleportaci může jeho samého přesunout na jiné místo.

Vícedimenzionální transmiter

Tyto transmitery nepoužívají pětidimenzionální bázi hyperprostoru, ale šestidimenzionální efekty. Nemusejí ale 5D transmitery technicky převyšovat.

Hyperimplozní klece

Podivnou formu transmiteru představují hyperimplozní klece. Takzvaná dálkově kontaktní média Lacoonů byli v roce 3442 na palubě MARCO POLA stejně jako Alaska Saedelaere zahaleny do sextadimového pole. Tyto hyperimplozní klece vedly k transmisi ke světu Roje GEPLA-II. (PR 545)

Portály z Dommrathu

Technika, která se používá u portálů v Dommrathu, není zcela jasná. Startaca Schroedera napadla, když pronikl do sektorového portálu 0178-06 na Yezzikan Rimba, podobnost se sextadimovou technikou Cappinů. Byl konfrontován s pojmem hyperfyzikální paralelní stopa portálového etheru.

Pedotransmiter

Pedotransmitery byly dosud pozorovány jen u Elementu techniky. Umožňovaly pracovat jako jednopolární transmitery v různých kontinuech. Pokud ležel startovní a cílový bod v normální prostoru, dal se pedotransmiter používat jako dvojpolární transmiter.