Gijahthrakové

Gijahthrakové, nebo Gijahové, jak se jim také zkráceně říká, patří ke starým národům Mléčné dráhy. V roce 2047 žilo v oblasti Velkého impéria jen několik set dagorských mistrů, celkově se pak jejich počet dá odhadnout na několik desítek milionů. Domovem Gijahthraků je planeta Gikoo, sedmá oběžnice modrobílého obra Komtheral, kolem něhož obíhá celkem 32 planet na částečně excentrických drahách. Komtheral leží v centru hvězdokupy Toncag, vzdálené 23330 světelných let od Arkonu a 12671 světelných let nad hlavní rovinou Mléčné dráhy. Podle pověsti měli tuto hvězdokupu uměle stvořit sami Gijahthrakové.

Vzhled a schopnosti

Předpokládá se, že se jedná o krystalickou životní formu nebo anorganickou inteligenci na základě hyperaktivních, pětidimenzionálních krystalů.

Gijahthrakové ovládají jako vysocí mistři a velmistři arkonidského Dagoru paranormální a další různé ohromující schopnosti. Mezi ně patří například zdánlivá schopnost teleportace; ve skutečnosti se ale jedná o proces, který se fyzikálně velice odlišuje od toho, co umí terranští členové Sboru mutantů, i přesto, že pro vnějšího pozorovatele vypadá naprosto identicky. Při teleportaci sebou mohou přenést ještě jednu další osobu.

Prostřednictvím této semi-teleportace jsou kromě toho také schopni přesunout své originální tělo do hyperprostoru, přičemž na jejich místě se ve standardní universu objeví pseudosubstanční projekce, která v extrémním případě může i plně materializovat. V praxi to neznamená nic jiného, než že mohou působit jako úplně jiný člověk, takže jsou dokonalými mistry převleků. Zdá se však, že každý Gijahthrako při interakci s jinou rasou dává přednost individuální materiální projekci, která má rozpoznatelné rysy. Od jejich integrace do Velkého impéria vystupují nejčastěji v arkonidském vzhledu, ovšem na Iprase používají útlejší a menší »trpasličí maskování«, přičemž mají vzhled asi 1,50 metru vysokých, bezvlasých humanoidů s černou nebo švestkově modrou kůží a jsou zahaleni do zářivě bílých, přiléhavých, lesklých oděvů. Na Proměnlici v roce 1402 NGL se jejich projekční těla podobají postavám Arkonidanů. Jsou ale přes dva metry vysocí a mají štíhlá a pružná těla se švestkově zbarvenou kůží. Chybí jim vlasy a pohlavní znaky (Arkon 11).

Na dagorských světech, jako je Zhygor a Iprasa, ale také na dalších planetách osídlených Arkonidany, se Gijahthrakové občas zjevují ve své původní formě - jako vznášející se, rudě zářící křišťálový čtyřstěn velký jako člověk.

Vedle schopností proměnit se mají navíc ještě dar telepatie, telekineze a sugesce - což je ve Velkém impériu nesporně činí mistry paranormálních sil. Jejich příslušná výkonnostní mez je dosažena sugescí cyénského fragmentu, jemuž těžko odolávají i sami Gijahthrakové.

Ze zkušeností Arkonidana Atlana je zjevné, že se Gijahthrakové mohou dožít až 5200 let nebo i více.

Údaje o jejich schopnostech proměnit se, parapsychických schopnostech, vyspělé technologii a kosmických lodích poukazují na to, že by Gijahthrakové mohli být příbuznými Cyénů či Molekulárních metamorfů. Neexistují o tom až dosud ale žádné důkazy.

Charakteristika

Gijahthrakové byli rození praví bojovníci, i když se tak nemusí zdát. Sami nikdy boj nevyprovokují, ale když jsou k němu podníceni, zpět se jednoznačně nedrží. Ačkoliv podporují Atlana při jeho projektech, většinou zůstávají nesdílní a odhalit jejich pravou podstatu je nemožné. Jednou stranou této podstaty je přátelství a loajalita, na druhé straně je pak sdílení technologií. To platí v neposlední řadě pro tu část technologie, která se zakládá na použití jejich paranormálních sil. Tabupole na planetě Zhygor, které vytvořili, jsou mnohem výkonnější než nejnovější arkonidské ochranné štíty, jako je plástový štít Regenta z Arkonu.

Jsou pokládáni za neúplatné, nezištné a zcela čestné (Traversan 4).

Říká se o nich však i to, že jsou schopni prožívat jen málokterou emoci. Dovedou cítit štěstí a spokojenost, pramenící ze stavu harmonie, nebo nepohodu, pakliže je harmonie nějakým způsobem porušena. Kromě toho znají úlek, když je v ohrožení jejich svět nebo systém hodnot (Arkon 11).

Historie

V blíže neurčené době, ale ještě před arkonidanskými Archaickými periodami, které začaly 16 884 před Kr., stvořili Gijahthrakové z pověření a s pomocí superinteligence TO Proměnlici. Gijahové na Oběžnici měli po eliptické dráze prolétat Lokální skupinou a v oblastech, jimiž právě cestovali, šířit principy dagoru (Arkon 11).

K prvnímu kontaktu s Arkonidany došlo roku 16 750 před Kr., resp. 3113 da Ark, když se sférová loď Gijahthraků ocitla v mocné hyperbouři a musela nouzově přistát na planetě Iprasa (Arkon VI). Ztroskotaní Gijahthrakové zformovali s místními Arkonidany a domácími Taa nomádskou kulturu na bázi dagoru a Zhy-Famii (Modrý svazek 14, s. 21-23).

Po skončení Archaických period navázali trosečníci kontakt s prapůvodním světem a Gijahthrakové se přidali k Velkému impériu; jsou tedy jedním z nejstarších „cizích“ národů této říše. Současně dali impulz k založení prvního faehrlského institutu. Na zkušebních světech ARK SUMMIA nebo v ústraní dagorských opatství žilo jen několik stovek příslušníků tohoto lidu. I tak představovali značný mocenský potenciál, avšak jelikož byli svázáni dagoskou tradicí, nikdy neusilovali o nadvládu nad jinými bytostmi.

Když se moci na Arkonu chopil tyran Orbanašol III., Gijahthrakové se zcela stáhli z galaktického jeviště. Ze zapomnění se vynořili až o desetiletí později – v reakci na nouzové volání Upoca da Gonozal, panujícího impériu jako Gonozal VII. Upoc je prosil o pomoc v Metanových válkách, v nichž impérium takřka vykrvácelo ((Modrý svazek 14).

Roku 5772 před Kr. (12 402 da Ark) se dagorský velmistr Zerbeloraan obětoval, aby eliminoval nebezpečné informace o budoucnosti do roku 1290 NGL, které získal od časového cestovatele Atlana. Velmistr se nejprve proměnil v krystal a vzápětí se rozpadl v prach. Ještě předtím pomohl Atlanovi při jeho misi v systému Šemmenovy hvězdy (Traversan 4).

Gijahthrakové se následně ukázali až v roce 1997. V důsledku ekonomické revitalizace Velkého impéria obdržela planeta Zhygor po jejich přičinění od Regenta z Arkonu status volného obchodního světa. Obří pozitronika na Arkonu III schválila tento plán zvláště na základě svého starého naprogramování. Když se následně roku 2044 stal Atlan Imperátorem Arkonu a obdržel od ID příkaz shromáždit všechny potencionální spojence proti »probuzeným legendám«, poprosil je také on o pomoc a Gijahthrakové se opět zapojili do služby Velkému impériu. V následující době Atlana podporovali při realizaci jeho plánů, vytvoření Velké matky ohně a zřízení mnoha světů volného obchodu po vzoru Zhygoru. Proto se opět také dostali více do povědomí veřejnosti.

Kosmické lodě

Jejich sférové lodě, jichž bylo v roce 2047 nejméně 50, vypadaly jako temně rudé elipsy, které sestávaly z dokonale ovládnutých silových polí a stabilních materiálních projekcí. Terranští hyperfyzikové je nazývají »materializovanými přízraky«, »zformovanými stíny« nebo také »pseudomatérií, která se jako bodové světlo libovolně zapne a vypne, a jako světelný kužel ukazuje na libovolnou pozici«.

Fenomén sférových lodí lze popsat, pokud je toho člověk schopen, pomocí hyperthoriky, povětšinou spekulativní vědy arkonidské matematiky. Podle ní se jedná o matici z hyperenergetických vzorů zcela specifické soustavy, takže třetí reálná derivace hyperfunkce v konvenčním časoprostorovém kontinuu je materiální. Výsledkem je forma matérie, která se vlastně nepříliš liší od přirozené hmoty. Její původ je však v hypershluku, a změní se nebo přesune se, i když se tento hypershluk mění nebo přesouvá - nebo jednoduše mizí a na jiném místě se opět vynořuje. Toto je také jediný ukazatel na typ pohonu sférové lodi.

Neznámé ale stále zůstává, jak Gijahthrakové tyto jevy vlastně vyvolávají, neboť to vyžaduje ovládání vysokofrekvenčního hyperenergetického spektra, čemuž je arkonidská i terranská věda v 21. století na hony vzdálena. Faktem je, že sférové lodě jsou sice o poznání menší, než arkonidské superbitevní křižníky, ty se jim ale ani zdaleka nemohou rovnat.

Známí Gijahthrakové

Zdroje

PR 2039,Arkon 10, Arkon 11, Traversan 4, Modrý svazek 14, Modrý svazek 16, Modrý svazek 34