Zatímco se EX-2115 mezitím vrátil na Zemi, zkoumají vědci pod vedením Tylla Leydena na Imposu dále observatoř Oldtimerů1). Poté co je 4. srpna 2326 na Eysalu vyvolána gravitačně-energetická rázová vlna2) začne docházet k záhadným změnám těžiště a změnám hmoty obří planety Herkules. Následně ohrožují těžká zemětřesení sedmnáct měsíců Herkulesu. Dokonce i »Zpívající hora« se zařízením Oldtimerů je otřesy postižena. Při dalším pátrání v observatoři objeví Leyden a jeho spolupracovníci velké bezhvězdné oblasti Mléčné dráhy.

Když koncem prosince 2326 změny obří planety zesílí, zachytí vědci automatickou zprávu Oldtimerů, kteří se označují jako »Strážci vesmíru« a varují před supraheterodynamickou existencí, která před 1.2 miliony lety pronikla do Mléčné dráhy3) a spolkla tisíce hvězdných systémů. Aby Suprahet energeticky přesytili, vytvořili Oldtimerové ve svém domovském systému nastrčenou přeplněnou zónu. Navzdory jejím výpočtům ho ale exploze neposlala do hyperprostoru, ale stabilizovala ho na hmotu4). Leyden vyšle volání o pomoc, poté co 3. ledna 2327 pozná, že Herkules je ve skutečnosti z Molkexu, který je Oldtimery stabilizovanou formou Supraheta. Měsíce Herkulese jsou původní planety systému5). Leydenovo tvrzení, že molkex byl gravitačně-energetickou rázovou vlnou 4. srpna znovu aktivován a že opětovné procitnutí Suprahetu nastane 5. ledna 2327, přiměje Perryho Rhodana, aby nechal Impos 4. ledna evakuovat. Při příletu ERICA MANOLIHO do soustavy EX-2115-485 zažívá Červoun Petříček tak silné bolesti, že musí být v bezpečné vzdálenosti zanechán ve vesmíru. Pět tisíc robotských lodí transportuje více než 300000 arkonských bomb do slunce EX-2115-485. Současně je na Herkules odpáleno 85000 gravitačních bomb, a obří planeta je i se svým sluncem stržena do hyperprostoru. Rozhodující měrou k tomu přispěje blesk, který vylétne ze strojního parku Zpívajících hor. Pětidimenzionální exploze otřese vesmírem v okruhu dvaceti tisíc světelných let6). Petříček, který se mezitím cítí dobře, je v pořádku vyzvednut.