CIRIAC, CADRION, CAJUN a MAMERULE dorazí s TARFALOU k Voltagově oku1). V akrečním disku Oka-1, které je s horizontem událostí o průměru 240 milionů kilometrů z obou černých děr větší, objeví nositelé aktivátorů cizorodý objekt. Perry Rhodan, Atlan a Myles Kantor proniknou 2. prosince 1217 NGL s TARFALOU do chaosu akrečního disku a identifikují nalezený kus jako krystalizovaný vrak rekrutující lodi Corraxů. Patří k typu podobnému fragmentálním křižníkům, které Ronald Tekener a Michael Rhodan pozorovali v zrcadlení Accaro III2) a Kaahar3). Existence Corraxů v Arresu přivede nositele aktivátoru opět k otázce po možné identitě Sinty a Abruse. Protože v Arresu neexistuje žádná s Abruse srovnatelná moc, ta ale není jako Sinta schopna živé tvory duchovně zotročovat, projeví Kantor podezření, že Sinta je asi pouze nedostižným ideálem, potenciální budoucností Abruse. Různé stupně vývoje Corraxů v zrcadlení během časů Zóny smrti a v projekčních ostrovech4) si Perry Rhodan vysvětluje tím, že pocházejí z různých potenciálních budoucností.

Voltago, který na vlastní pěst s MAMERULE vyrazil na průzkumný let, se 5. prosince vrací zpět a vypravuje o oblasti bez Abruse ve vzdálenosti dvou milionů světelných let. Protože jejich rejnokovité lodě v různých směrech mohou proniknout až 15 milionů světelných let hluboko do této oblasti, aniž by mohli objevit stopy po Abruse, získají nositelé aktivátoru přesvědčení, že našli hranici Abruse. Ačkoliv má tato hranice nepravidelný, fraktální průběh, odhadují nositelé aktivátoru podle jejího zakřivení, že oblast Abruse měří více než dvě stě milionů světelných let. Ve tři miliony světelných let hluboko ve volné zóně ležící kulovité hvězdokupě objeví Reginald Bull, Alaska Saedelere, Gucky a dvojčata Vandemarova s CADRIONEM na bezvýznamném měsíci vrak Corraxů a narazí po intenzivním pátrání nakonec 9. prosince na svět obydlený Corraxy. Protože pevný povrch planety, kterou jako druhá krouží kolem slunce nazvaného Purpur, je tvořen téměř z ostrůvků ztvrdlých purpurových korálů, dostane jméno Coral.

13. prosince se rejnokovité lodě setkají v systému Purpur. K překvapení zjistí galaktikové, že v korálech vybudované osady Corraxů vykazují jen středověkou technologickou úroveň. Také paláce dvou futuristicky vypadajících měst nevykazují žádné energetické emise.

Mezitím Corraxové pod mentálním tlakem, který je odrazuje od vlastních zájmů, razí se špičáky podmořský tunel ke kuželové hoře. Velitel oddílu Kaghoul a dělnice Ismegh navštíví během pracovní přestávky povrch, jsou ale ohrožovány svými kanibalskými druhy, které ale pískáním odeženou, a objeví nakonec opět ztracenou sexualitu. Kaghoul ale na to ztratí všechny vzpomínky. Navzodry hrozícímu průniku vody pracuje Kaghoulův oddíl dál a uvolní evakuovaný, světlem naplněný prostor. Dno je pokryto sloupy. Z obrazů Corraxům podobných, ale extrémně vysušených a šestirukých bytostí se ze stěn uvolní éteričtí tvorové a vznáší se k centru jeskyně. Tam se nachází něco, co dělníky dostane zcela do své moci. Když tam vstoupí a příkrov se otevře5), pronikne mořská voda do hory a vyplaví Corraxe ven. Téměř všichni přijdou o život, jen Kaghoul je polomrtvý zachráněn Atlanem, Tekenerem a Dao-Lin-H'ay, kteří se s tankem vydali na Coral.