Hyperdimový rezonátor vynalezl Haluťan Lingam Tennar. Stalo se tam v polovině 12. století NGL.

Účinky

Pomocí hyperdimenzionálního rezonátoru lze původně dosáhnout dvou účinků. Pozdější vývoj a další zařízení umožňují dosáhnout dalších dvou efektů.

Vytváření časoprostorových záhybů

Na jedné straně lze vytvořit časoprostorový záhyb v místě, kde se záření dvou nebo více rezonátorů vzájemně ruší tak, že dochází k rezonanci. Tohoto efektu lze dosáhnout pouze pomocí hypervln se supervysokou frekvencí.

Rozpouštění časoprostorových záhybů

Při opačném použití rezonátor rozpouští existující časoprostorové záhyby.

Zobrazení a kontaktování časoprostorových záhybů

Díky dalšímu zdokonalení Lingamem Tennarem je možné kolem roku 1200 NGL lokalizovat existující časoprostorové záhyby a dokonce s nimi pomocí přídavného zařízení navázat rádiové spojení.

Konstrukce

Hyperdimový rezonátor je krychlovitá struktura o rozměrech 40 x 15 x 10 cm s černým trychtýřem v přední části. Jeho povrch tvoří matná hmota hliníkové barvy. Haluťan je schopen přístroj volně přenášet.

Dějiny

Přístroj byl původně používán především k detekci nakkských časoprostorových záhybů. Ve 13. století NGL použili Myles Kantor a Sato Ambush zařízení k analýze hyperdimenzionálního atraktoru.

Myles Kantor a jeho tým pak přístroj nasadili i v Chearthu. Jeho působením se snažili neutralizovat manipulace, jimiž se Algioti pokoušeli otevřít Sluneční trezor (PR 1968).

V době, kdy Mléčnou dráhu ohrožovala MATERIE, použili Blo Rakane a Tautmo Aagenfelt zařízení k odhalení tajemství transdimenzionálního stavového měniče, ale bez úspěchu.

SOL použila dva rezonátory jako zbraň proti kobaltově modrému válci. Vytvořený časoprostorový záhyb nasál válec a umožnil činkovité lodi uniknout.

Po hyperimpedančním šoku se hyperdimrezonátor stal nepoužitelným.

Zdroje

PR 1468, PR 1515, PR 1613, PR 1616, PR 1701, PR 1985, PR 2165, PR 2245