Základní údaje
Dějové údaje
Vincent Garron – Terranský mutant se ponoří do moře barev.
Vil an Deš – Nejnenáviděnější bytost ve dvou galaxiích potřebuje nový elcoxol.
Mhogena – Pátý posel Thoregonu v dialogu se svým doposud největším nepřítelem.
Ver to Niš – Badatelův objev mění pohled na svět.
Soe ra Lor – Tazolka sepisuje historii svého lidu.
Když Mhogena, pátý posel Thoregonu, přešel přes Most do nekonečna do Sluneční soustavy k Terrancům, doufal v pomoc lidstva. Jeho národu, vodík dýchajícím Gharrům, hrozí obrovské nebezpečí: galaxii Chearth přepadli útočníci a přinesli zkázu mnoha obydleným planetám.
To však není všechno. Invazoři mají v úmyslu otevřít tajemný Sluneční trezor. Pokud se jim to podaří, uniknou Guan a Varové, sluneční červi – a to bude dříve či později znamenat smrt celé galaxie. Za útokem zřejmě stojí Šabazza, protivník koalice Thoregon. Její machinace už způsobily smrt a zkázu v Mléčné dráze i jiných galaxiích.
Mhogena dosáhl během své návštěvy Země jen nepatrného úspěchu. Z Mléčné dráhy vyrazila na pomoc malá flotila: GILGAMEŠ nositelů buněčných aktivátorů pod velením Arkonidana Atlana a deset bitevních lodí vodík dýchajících Maahků.
S touto skromnou silou se Atlan pouští do boje proti invazorům. Dosahuje alespoň prvních úspěchů. Jeden z nich souvisí s dopadením vůdce Algiotských poutníků – z něj se vyvine TAZOLSKÝ KACÍŘ...
Rušícími impulzy řídící stanice číslo 10, Huscootu, a číslo 11, Thuraghuru, které společně s Thagarumem tvoří rovnostranný trojúhelník s délkou strany 1,5 světelného roku, způsobí Algioti, že se pulzační frekvence Wlašosu zvýší na 15,2373 za sekundu. Tři sluneční červi skočí ze Skoghalu na neutronovou hvězdu Arpako a vyvolají tam spalovací efekty. Myles Kantor, Atlan a dr. Julio Mangana se pokusí přemluvit Vincenta Garrona k účasti na útoku proti Huscootu a Thuraghuru, ale mutant jim zmizí, protože se teleportuje na Elysium.
Vil an Deš, který se snaží vypořádat se ztrátou své pozice nejvyššího scoctora, se před Mhogenou přirovná k objeviteli a agitátorovi Ver to Nišovi, který rovněž platil za kacíře.
Před 2400 lety upoutá pozornost obyvatel Tazolaru v systému Hilor mladý Vertonir, jehož levá paže je zmrzačená. Scoctor Tar ig Pal zjistí, že mladím v bolestných křečích používá starou formou tazolštiny. Mladíkovi se dostane zvláštního školení, pod jménem Ver to Niš se stane scoctorem a procestuje Ansarubim, jednu ze dvou pevnin Tazolaru. Ve věku pěti set let narazí nadšený archeolog, který se označuje za mluvčího Theansa, boha staré moudrosti, na východě na zbytky velké zdi, která protíná pevninu. Po století intenzivního pátrání objeví ve výrazném horském pásu jeskyni se skoro sedm tisíc let starými malbami. Uvnitř jeskyně nalezna dvě 1500 let staré ženské kostry, které se vřele objímají. Záznamy bývalé vládkyně Soe ra Lor, které byly ve starotazolištině odříkány Ver to Nišem v bolestném tranzu, pojednávají o minulosti, kdy byly Tazolové řízeny matriarchátem:
Ačkoliv se rodí dvakrát tolik děvčat než chlapců, byly v ranném věku ženy u Tazolů ve znatelné menšině, protože zejména porody silně snižovali jejich střední délku života. Přesto hrají vedoucí roli v ranných tazolských nomádských organizacích. Už tehdy věřili Tazolové na Icchta, boha nebe, hvězd a ráje, vtělení slunce Hilora, boha síly, tepla a denního světla, na Nachta, boha blesku a ohně, na Xiona, pána noci a stínu, na Vaariho, mistra lovu, na Kalchama, stvořitele a vládce velkého oceánu, a na Gaintanua, boha smrti, současně Icchtova převozníka do království nebeského. Přes matriarchální strukturu tazolské společnosti měli jedinou bohyni Ramsoh, zodpovědnou o život, úrodnost a měsíc. Její inkarnací je Syr, která se považuje za první moudrou ženu Tazolů. Objevila, že sílu navracející účinky blátových koupelí mohou být zvýšeny bylinami a jinými přísadami. Ukázalo se ale, že střední délka života žen se nedá stejně zvýšit jako u mužů. Po Syryně smrti se její dcera Gev stáhne na západ do vnitrozemí.
Tazolové se usazují a zakládají městskou kulturu. Když vysoká kněžka Išo, vzdálený Gevin potomek, rozhodne, že se Kif má stát otcem jejich dětí, jejího druhého muže Gora to rozběsní natolik, že zabije nejen Kifa, ale i Išo. Moudrá žena Ifo se postará o to, že vrah bude potrestáni uložením u pranýře smrti a nechán na pospas vysušení. Hmyz, který je nejdříve nazýván myr, prodlouží ale její život, zatímco odstraňuje odumřelé zbytky kůže a tělo natírá zvláštním olejem. Tazolské kněžky se naučí myrdy, jak se hmyz později nazývá, dojit a z jejich sekretu pomocí příměsí sograsteřího mléka, krve gobanů a jiných rostlinných a zvířecích produktů připravit elcoxol, který týdně přidává do své koupele.
Časem se tazolští muži začali bouřit proti ženskému poručnictví. Odpadlíci ukradnou elcoxol, opustí město a razí svobodu mužů. Nakonec se nejvyšší kněžky rozhodnou pro uzavření své říše proti na západě vnikající mužskou říší pomocí vysokých zdí. Po několika stoletích se Herowottovi, který v přestrojení za ženu navštěvuje kněžskou školu, málem podaří získat tajemství elcoxolu, ale na poslední chvíli je odhalen. Unikne však přes zeď ke svobodným mužům. S jejím pomocí vybuduje armádu, zdolá zdi a snaží se přimět poslední velekněžku Soe ra Lor, aby se stala jeho ženou a dělila se s ním o moc. Devedesát let stará Soe ra Lor odmítne Herowottovu nabídku sňatku, ale nechce dopustit krvavou bitvu. Proto vyvolá exodus všech kněžek a společně se svou milenkou Vori ri Nas se stáhne do posvátné jeskyně. Obě ženy následně spáchají sebevraždu. Tím končí vláda žen na Tazolaru a začíná období jejich útisku.
Ver to Nišovo odhalení dávného matriarchátu šokoje scoctory tak, že nechají archeologa zbičovat a popravit vysazením elcoxolu. Jeho nálezy se ale nenechají trvale zatajit.
Protože Vil an Deš měl před svým zajetím1) schovanou zásobu elcoxolu na Gantuši, čtvrté planetě systému Voighat, odlétá Dao-Lin-H'ay s Mhogenou a Tazolem s DOLAMO, křižníkem Vesta z GILGAMEŠE ze svého modulu VINAU pod velením Arandy Norrandové k vodnímu světu, který Cartageňanům sloužil jako druhý domov2) a byl zpustošen atomovými zbraněmi Algiotů, aby invazoři zlomili bojového ducha Chearťanů. Přeživší Cartageňané sice odvlekli a poškodili tazolský pomocný člun, který Vil an Deš nenápadně ukryl na korálovém útesu na mořském dně, ale padesát šest zaplombovaných, dvacet pět centimetrů dlouhých elcoxolových nádržek může být 25. ledna 1291 NGL naloželo na palubu křižníku DOLAMO, který se poté vrací na Thagarum.