Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Slovník > Technologie > Impulzní pohon
hledat

Impulzní pohon patří k podsvětelným pohonům. Jeho funkční princip se podobá klasickým raketám a zakládá se na principu Izákem Newtonem formulovaných zákonech akce a reakce.

Pozemšťané převzaly technologii impulzních pohonů od Arkonidanů. Arkonidská terminologie označuje princip impulzního pohonu (v satronu Tsohlt-Taärk) jako emise do hyperstrukturálního energetického pole zavedeného, komprimovaného a usměrněného toku části o nejvyšší hustotě a absolutní rychlosti světla.... Ještě přesnější by byla definice: kombinované využití silových účinků Einsteinova časoprostorového kontinua (zákon setrvačnosti) a hyperprostoru, dosažené katalytickým působením podpůrné hmoty a hyperpoli...

Centrem impulzního pohonu je malý fúzní reaktor. Uvolněná plazma je svázána silovými polmi, podobně jako je usměrňován laser, a potom hyperpolem vyvedená ke tryskám. Pozemšťané ale rychle poznali, že to, co vychází ven, nemá skutečně co dělat s plazmou, kterou vyrábí fúzní reaktor. Plazma působí spíše katalyticky. Hlavní podíl na hybné síle impulzního pohonu tvoří z hyperprostoru proudící hyperenergie, která se na tok částic nalepuje jako pseudohmota. Jen tak se dá vysvětlit, že impulzní pohon dokáže během sekund urychlit obrovské lodní masy, aniž by přitom extrémně stoupla spotřeba energie. Arkonidany takzvané částicové záření dovoluje kosmické lodi s jednou nádrží několikrát bez problémů urychlit přibližně na rychlost světla. Přimíchání podpůrných hmot jako Bismut dokáže výrazně zvýšit výkon pohonu.

Funkční princip

V impulzním pohonu používané HHe-milíře pracují v rozporu se zdroji energie ne v uzavřené recyklaci, ale v takzvaném přímém uvolňování hmoty. Základní výkon těchto direkčně paprskových milířů spotřebovával u 60 metrových pulců 100 gramů deuteria za sekundu.

Mionově katalytické deuterium bylo přitom jako jaderné palivo podpůrným injektorem vstřikováno a v milířích uvedeno v chladnou fúzi. Zkrocení silně expandující plazmy nastávalo pomocí zužovacího a kompresního pole: plazma o vysoké zářivosti vstoupila do jaderného procesu, zatímco poutací a termoochrané energetické pole sloužilo jako ochrana před přehřátím a obrovský žár zadržovaly stěny. Potom byla plazma zavedena do plástvově konstruovaného termálního konvertoru. Ten byl tvořen hyperkrystalickou slitinou, která díky extrémnímu zahřání emitovala quintrony do plazmy. Takto obohacená plazma byla přímo přivedena do impulzního konvertoru. Odpadní produkty byly fúzním procesem zlikvidovány v konvertoru jako podpůrná hmota.

Uvnitř impulzního konvertoru byla atomová síla miniaturního slunce dále svázána pomocí hypervln a směr částic, podobně jako u koherentního světla u laseru, perfektně usměrněn. Paprsky byly několikrát silně zhuštěny, zúženy, částice a složky záření usměrněny a urychleny téměř na rychlost světla. Teprve po posledním stupni, přímo před tryskami, opustily paprsky skrze další strukturální pole o užším průměru jako takzvané impulzní paprsky impulzní konvertor, aby se pak jako korpuskulární vlnění ještě jednou zúžili a skrze trysky konečně vyletěly ven.

Síla HHe direkčně paprskových milířů stačila ale jen na zrychlování o hodnotu kolem 10 km/s2. Pro další akceleraci až k maximu bylo potřeba nepravidelné používání podpůrných hmot; všeobecně se k tomu používal Bismut: molekulárně rozpuštěný, v termopoli předehřátý bismut pronikal za vysokého tlaku do impulzního konvertoru, okamžitě reagoval a měnil se v plně atomární plazma vysoké zářivosti. Pro impulzní pohony pulců se používaly pulzní rázy 50 gramů bismutu.

Teprve později vyvinutý protonový proudový pohon přinesl zvýšení výkonu při současném snížení spotřeby paliva. Pracoval sice na stejném principu, jen používal jako podpůrnou hmotu NUGAS. Současně bylo pomocí přesnějšího nastavení strukturálního pole impulzního konvertoru možné snížit vliv spotřeby podpůrných hmot na vytvoření energetických polí.

Další použití

Obvykle se při startu kosmické lodi z planety nejdříve používal antigravový pohon. Následně se používaly stíněné impulzní a korpuskulární pohonné systémy. Dbalo se na to, aby světlorychlé, ultrahorké odpadní paprsky nenapáchaly ničivé škody - aby se z nich nestala paprsková děla.

Toho využil v roce 1290 NGL na smrt nemocný agent SPL Skill Morgenstern, aby zničil základnu Korragů. (PR 1935)

Již v temném středověku se impulzní pohony používaly jako zbraně. Kapitán Feltif v roce 8000 před Kristem na Atlantis použil pohony poškozených křižníků TITSINA a VOLOP a nasadil je jako gigantické stacionární impulzní děla v boji proti Druufům. (PR 70)