Jako hyperenergie se označují všechny formy energie, které do našeho standardního universa proniknou z hyperprostoru.
Terranská interpretace hyperenergie se přitom opírá jednak o normální fyzikální chápání energie, na druhé straně i o definici Arkonidanů podle kterých je to energie s hyperfyzikálním znaménkem. Toto znaménko bylo terranskou vědou popisováno s pomocí imaginárních čísel (komentář v PR 1603).
Obecně bylo ale za konvenčních podmínek standardního universa účinný podíl hyperenergie tak nepatrný (respektive nulový), že se zanedbával. Naproti tomu se podíl konvenční energie blízký nule označoval za hyperfenomény. Nebyla také pro hyperprostor přijata žádná forma energie jako základ příslušející normálnímu universu, ale brala se v úvahu mnohotvárnosti různých hyperenergetických forem.
Těmto energiím byla na způsob v normálním prostoru používané Planckovy konstanty přidělena hyperenergetická konstanta odpovídající jejich hyperfrekvenci (hef = hyperenergy equivalent frequency). Díky tomu se mohlo přikročit k prvnímu zařazování do hyperspektra jakož i předělování hyperenergie různým fenoménům.
Jedním z nejslavnějších příkladů je hyperbarie. Když tyto hyperčástice z rodiny quintronů proniknou do našeho vesmíru, způsobují zakřivení normálního prostoru, podobně jako gravitace vyvolaná hmotou.
Když se v hyperspektru postupuje nahoru, dojde se k psionické energii, která dovoluje ještě rozmanitější a komplexnější fenomény.
Využívání různých hyperfrekvenci se před rokem 1331 NGL provádělo metodou "pokus-omyl". Se zvyšováním hyperimpendance se musel proto zavést zcela jiný přístup.
