Menu
Impulzní dělo
Impulzní dělo
© Rudolf Zengerle

Impulzní zbraně - menší se označují jako impulzní zářiče (paprskomety), větší jako impulzní děla - patří ke skupině hyperkinetických zbraní, které využívají účinku mechanické projekce kinetické energie při využití hyperenergetické složky. Stejně jako mnoho dalších úspěšných technologií byla i tato Pozemšťany převzata od Arkonidanů.

Pro pojmenování lze také použít pojem plazmové zbraně.

Funkce

Impulzní zářič je vysokoenergetická zbraň, která využívá impulzy, které jsou srovnatelné s těmi v impulzním pohonu. Účinek je absolutně ničivý, dokonce i při lehkém zásahu. Základem je zkrocené působení jaderné fúze. Jako atomová reakční hmota se využívá vysoce katalyzované deuterium. Tato zápalná hmota dorazí do silovým polem chráněné reakční komory zbraně, kde je vyvolána jaderná reakce. Není to v podstatě nic jiného než řízená exploze vodíkové bomby, jejíž působení je ovšem kontrolováno ochranným a zaměřovacím polem. Vysoce koncentrovaný světelný paprsek zahájí v reakční komoře katalytickou reakci již při asi 3500 Kelvinech. V dělech je reaktor velkou část své činnosti ve stand-by režimu, aby vytvářel energii pro ochranné pole a nebo aby hromadil energii v zásobnících. Při výstřelu krátkodobě najede na plný výkon. Energii nutnou k vytvoření nezbytného zhušťovacího a ochranného pole reakční komory a k jejich udržení dodá převodník, který získává energii ze stejného reakčního procesu, ale jen asi o nanosekundu dříve. V dělech je tento MHD-převodník zálohován cyklotrafovým zásobníkem. Dodatečná fúzní plazma, vyrobená v plném výkonu při výstřelu (asi 80 procent), je magnetickým a elektrickým polem zaostřena v kolimačním stupni impulzního konvertoru, usměrněna a urychlena. Jako koncový stupeň je nasazeno hyperenergetické silové pole, které podobně jako v impulzním konvertoru impulzního pohonu, z termické síly jaderné fúze vytvoří nadřazené interaktující korpuskulární vlny, které nemají nic společného se známým zářením a dají se pochopit jedině pomocí pětidimenzionální matematiky. Zúžené, komprimované, vysoce urychlené a perfektně usměrněné korpuskulární vlny (neboli impulzní paprsky) mají přibližně rychlost světla (podle konstrukce 95 až 98 procent rychlosti světla). Pokud jim nestojí nic v cestě, nenechají se odchýlit z přímé dráhy. Dokonce i ochranné pole může být při bodovém ostřelování roztrženo; vysoce kvalitní pětidimenzionální pole, jako paratronový štít, nemůže impulzní dělo prostřelit. Kromě přesného zaostření může být energie uvolněna také do široké oblasti (paprsek s akčním úderem pěti kilotun TNT na kilometr čtverečný). Při výstřelu je zpětný ráz utlumen takzvaným odváděcím polem. Nejlepšího účinku dosahuje impulzní zářič ve vesmírném vakuu. Uvnitř atmosféry je dosah znatelně omezen, protože dochází ke ztrátám. Ve vodě nebo v hustých médiích může docházet k energetickým odrazům. Navíc obsahuje impulzní dělo vedle chladícího systému na bázi Luurského kovu také cílící systémy, vlastní řídící pozitroniku a manuální nouzovou kontrolu, jakož i toroidový zásobník na plazmu. Ukládá se do něj fúzní plazma, aby se zkrátil čas mezi výstřely.

Výkonnost

Výkon ruční zbraně (těžkého impulzního zářiče) po zvýšení hyperimpedance dosahuje přibližně trhavému účinku více než jedné tuny TNT a jaderné teploty více než 150000°C. Výkon lodních zbraní po zvýšení hyperimpedance: dostřel 0.75 milionu kilometrů, kalibr: maximálně 500 megatun TNT. Kadence je asi 1 výstřel za 20 sekund. Výkon před zvýšením hyperimpedance: sběrač MITYQINN disponoval v roce 1225 NGL impulzním dělem s kalibrem až 500 gigatun TNT.

Verze

V přenosném provedení jsou impulzní paprskomety vyráběny jako ruční palné zbraně, nebo také jako pušky. Skládá se ze čtyř součástí, na které se při pravidelném čištění rozebírá. Do roku 2404 podle údajů Brazose Surfata zemřelo při nehodách při čištění impulzních zářičů 14 příslušníků Solární flotily. Větší verze impulzních děl představují buď pojízdná nebo stacionární děla jakož i na kosmických lodích nainstalované impulzní kanóny. V největší pozemských lodích jsou tyto zbraně 70 metrů vysoké a mají průměr 40 metrů. Známým výrobcem je Plasma-STORM inc.

Způsoby použití

Kromě zbraňového použití se impulzní zářiče dají použít při malém výkonu také jako zdroje tepla. Speciální využití pro impulzní zářič měl Ertrusan a specialista USO Melbar Kasom, který tuto zbraň, nastavenou na adekvátní výkon, použil k šetrnému grilování čtvrtky vola. K tomuto způsobu ji poté tradičně používalo mnoho dalších ertrusanských specialistů USO.

Historie

Impulzní děla byla až do zavedení transformačních děl v roce 2112 primární útočnou těžkou zbraní jak Pozemšťanů, tak i Arkonidanů, Akonanů a mnoha dalších národů. Kvůli hyperimpedančním šokem enormně zhoršeným výkonům transformačních a intervalových zbraní se po roce 1331 NGL znovu začaly ve velké míře impulzní děla vojensky používat. V novější době se opět nacházejí na všech nových lodích.