Perry Rhodan 1958 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
Série:Perry Rhodan, svazek 1958
Název:Oxtorňan a jeho Okrill
(Oxtorner und sein Okrill)
Autor:Arndt Ellmer
Cyklus:Thoregon / MATERIA
Vydáno poprvé:2.3.1999
Vydáno v češtině: -
Čas děje: kolem 9001900/ 1290 NGL = 4877
Algioti manipujují slunci – celý Chearth je v ohrožení
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Denor Massall - Oxtorňan je úzce spojen se svým okrillem.

Tarlan – Okrill se stane zvláštním pomocníkem v nouzi.

Vincent Garron – Smrtící mutant stvoří nový druh hyperpropadu.

Atlan – Arkonidan plánuje akci proti kontrolním stanicím v Chearthu.

Mhogena – Gharr vyslechne důležitého vězně.

Vil an Deš – Scoctor si nenechá rozmluvit své názory.

Už nějakou dobu je lidstvo zapletené do konfliktu kosmických rozměrů. Na jedné straně stojí koalice Thoregon, mírumilovné spojení národů ze šesti různých galaxií. K této koalici patří i lidstvo.

Na druhé straně působí Šabazza, která jedná z pověření prozatím neznámé mocnosti.

V Chearthu, domově Gharrů, pátého thoregonského národa, rovněž nastal nebezpečný vývoj: Algiotičtí poutníci napadli galaxii s 200 000 vesmírnými loděmi. Mhogena, Pátý posel Thoregonu, přišel do Mléčné dráhy, aby lidstvo a jeho spojence požádal o pomoc.

Pomocný sbor se vydal na pochod – ale je to jen malá flotila. Zatímco se národy Mléčné dráhy – dokonce i Pozemšťané – neodhodlaly Gharry podpořit, přidalo se k expedici deset bojových lodí Maahků z Andromedy. Nejsilnějším plavidlem je však GILGAMEŠ, oficiální vlajková loď nositelů aktivátorů.

Jedenáct lodí má zachránit celou galaxii. To zní marně.

Jedinou nadějí spojenců je proto boj proti Algiotům. Dvě bytosti jsou přitom zvlášť důležité: OXTORŇAN A JEHO OKRILL


Trpělivě působí Mhogena na Vil an Desche, bohu rovného velitele Algiotské invazní flotily, Psí-reflexí. Scoctore, který na sebe nahlíží jako na inkarnaci algiotského boha blesku a ohně Nachta, protože při jeho porodu zuřila bouře1), akceptuje sice právo nádorů Chearthu bránit se proti invazi, ale je proti tomu, že Sluneční trezor byl vybudován jako vězení pro Guan a Var, což mu vysvětlil Pátý posel. Když moduly GILGAMEŠE a jeho pomocné čluny stále ještě uzavírají Thagarum, a znovu a znovu jsou napadány Algiotskými poutníky, nabídně Vincent Garron Atlanovi, že vytvoří hyperúdolí, které může překlenout až jednu světelnou hodinu. Mezitím stojí poblíž mutanta Oxtorňan Denor Massall, jehož Okrill Tarlan záhadným způsobem interuje s Garronovými emocemi. Zatímco jeho přítel Torlan Tuffek před skoro deseti lety vstoupil do SPL, nechal se Massall na Olympu naverbovat na Camelot, hned poté, co na Oxtorne zkrotil Tarlana. Několikrát Tarlan zachránil svému pánovi život, naposledy před Galaktickými Strážci2), kterým se podařilo propašovat agenty na Camelot.

Díky Garronem vytvořenému hyperúdolí můžou TARA-V-Uh roboti transportovat přímo do lodí Algiotů. Když ale Algioti nakonec sami proniknou do údolí a síly mutanta polevují, dostanou se Garron a Massall do nebezpečí. Nakonec se ale včas dostanou na MERLIN.

Svými parasilami pociťuje Garron, že se rytmus hypersignálů Slunečního trezoru a jeho energetická geometrie mění. Myles Kantor k tomu zjistil, že Sluneční trezor je i bez zásahu Algiotů dlouhodobě nestabilní a má životnost maximálně padesát tisíc let. Změny Wlaschosu, jediného pulzaru mezi jedenašedesáti slunce Slunečního trezoru, vedou vědce k tomu, že trezor se může zhroutit během méně než týdne.

24. prosince startuje Atlan s Tuyulou Azyk na křižníku pokřtěném OXTORNE k řídící stanici Kauhriom, která je ke Slunečnímu trezoru o světelný rok blíž než Thagarum. Kauhriom je dva kilometry vysoká a pět set široká kosmická stanice, tvarem vývrtky. Díky hyperúdolí, které Vincent Garron, podporován Tarlanem a Massalem, vytvořili, pronikne Atlan a devatenáct dalších mužů a žen, mezi nimi specialisté na výbušniny Peppina Nichols a Victor Lezla, technici Freder Moebius a Hamad el Ghibad jakož i Epsalan Korom Misur, do stanice a setkají se tam s velkým odporem Algiotů. Nakonec se ale galaktikům podaří zničit Generátor pulzů, třicet metrů dlouhou šestnácti hranou krychli. Vetřelci se ale dostanou do vážné tísně, když Garron dočasně není schopen vytvořit východ do hyperúdolí. Na poslední chvíli se ale dostanou na Oxtorne.

V MERLINu ale zjistí Myles Kantor, že stopy slunečních červů na povrchu Skoghalu přibívají a že Algioti Slunečním trezorem manipulují z dalších deseti stanic a nejsou daleko od toho, aby definitivně rozluštili jeho kód. Vincent Garron oznámí Denor Massallovi a Tuyule Azyk, že část Trezoru vidí barevně. Bezprostředně na to se teleportuje s neznámým cílem z MERLINu.

31. prosince akceptuje Vil an Desch konečně, že Sluneční trezor je vězení pro Guan a Var, a dá se k dispozici jako zprostředkovatel mezi Algioty. Když je tázán na důvod k cestě Algiotských poutníků, oznámí, že Tazolové věřili, že kdysi byli nesmrtelní, dokud nebyl unesen Gaintanu, bůh nesmrtelnosti. Po objevení Trytransové techniky objevili skrze Try-zaměřovači kosmický maják v Chearthu3), a jejich nejvyšší vůdce, Fer ta Blonk, ho identifikoval jako božské zjevení vězení Gaintanuse. Když před několika desetiletími sestoupil k Tazolům bůh Xion, okřidlený, a dal jim pulzační generátor a psí-pletivo3), začali národy Algiotu schromažďovat své flotily. Vil an Desch se mezitím přesvědčil, že Sluneční trezor už neukrývá Gaintanu, protože ten se nevydává za boha dechu.

Teď když z určitostí ví, že Shabazza je odpovědná za válečné tažení Algiotů, chce se Mhogena vydat Hřibem na Trokan, aby informoval Pozemšťany4).