Višniny pohromy jsou série sedmi katastrof, jimiž odpadlická kosmokratka Višna na konci prosince 426 NGL a na jaře 427 NGL (nového galaktického letopočtu) napadla Pozemšťany poté, co unesla Zemi a Měsíc do Koridoru hrůzy. Višna přitom hrozila, že lidstvo zničí a Zemi „rozřeže na plátky“.
Obecně
Pohromy (s výjimkou první) se ohlašovaly všude viditelným stříbřitým třpytem a pronikavým, všude slyšitelným tónem. V jejich průběhu se opakovaně objevoval čtyřrozměrný stín Chthon, který působil jako varovatel a „prorok“ a Pozemšťany upozorňoval na to, co má přijít.
Višna poslala prvních šest pohrom skrze perforaci Koridoru hrůzy; sedmá pohroma vznikla přímo uvnitř Koridoru.
Známé pohromy
Babylonský syndrom
Dne 22. prosince 426 NGL propukl mezi lidmi jazykový chaos: mluveným i psaným slovům přestávali rozumět a zároveň se zhroutila i počítačová komunikace. Babylonský syndrom byl první a nejméně nebezpečnou z pohrom – sloužil především jako „předpolí“ pro únos Země a Měsíce do Koridoru hrůzy. (PR 1151)
Parazitické enklávy
Třetího ledna 427 NGL se k Zemi přiblížila parazitická enkláva – kupolovitý, rychle rostoucí útvar s organickou hmotou pod průhledným pouzdrem. Odnože enklávy napadaly lidi i zvířata; nakažení se přestávali považovat za lidi, říkali si Dordoni a snažili se přeměnit všechen život v jedinou „dokonalou“ symbiózu.
Proti enklávám nakonec pomohly viry zarděnek, které do jejich nitra dopravil Siganec Digitalis Aura za pomoci Chthona. (PR 1153)
Pán mrtvých
Na počátku února 427 NGL se objevil tibetský mnich Le So Te, „pán mrtvých“, který zdánlivě probouzel zemřelé k životu a sliboval konec umírání a říši věčného života. „Vzkříšení“ však bylo spojeno s hypnoimpulzy, které lidi hnaly k násilí, šílenství a smrti.
Galbraith Deighton nakonec odhalil, že Le So Te je ve skutečnosti bytost Kish, a s pomocí krystalových agentů (znovu aktivovaných exofyzikem Kourlem Mattrasem) se podařilo třetí pohromu 26. února překonat. (PR 1155)
Xenoformace
Několik dnů po skončení třetí pohromy pronikly na Zemi neznámé viry a spustily zrychlenou proměnu pozemské biosféry. Během krátké doby xenoflóra potlačila původní rostlinstvo a změny zasáhly i živočichy.
Pozemšťané v rámci operace Gomorrah nasadili anti-DNA a anti-RNA, ale nakonec došlo ke kontaktu s Xenosy – bioinženýry, kteří se do Koridoru hrůzy dostali nedobrovolně. Když pochopili důsledky svého programu, spustili částečnou obnovu pozemské flóry a fauny a zanechali po sobě několik užitečných nových organismů. (PR 1162)
Fairy Queen
Patnáctého března 427 NGL přistály na Zemi miliardy Fairy Queen, drobných humanoidních bytostí s blankytnou kůží a velkýma zlatýma očima. U lidí i mimozemšťanů vyvolávaly bezpodmínečnou lásku a postupně v nich probouzely touhu odejít s nimi do jejich světa; Višniným cílem bylo odvést lidské duše do cizího vesmíru.
Zásadní roli při obraně sehrál Laus Lisovich a android Hirni; po zesílení Hirnova vyzařování psioniky z PSÍ-TRUSTu Fairy Queen v panice opustily Zemi a už unesená vědomí (asi 200 milionů) se vrátila. Dne 22. března byla pátá pohroma překonána. (PR 1163)
Višnina horečka a technomaniacký efekt
Dne 26. března 427 NGL se nad Zemí a Měsícem objevily virové mraky, patrně odštěpené z Viroimpéria. Infikovaly všechny obyvatele a vyvolaly takzvanou Višninu horečku: prudké zvýšení teploty až k 41 °C, po němž následovala katatonická strnulost; po dvou hodinách se nemocní zdánlivě plně zotavili.
Třetího dubna se projevil technomaniacký efekt: lidé začali rozebírat existující techniku a z jejích součástí budovat nové stroje, aniž by si později pamatovali, co dělali. Kolem 10. dubna byly agregáty dokončeny; část z nich měla ježkovitý tvar a velikost 2–18 metrů, jiné dosahovaly 30–50 metrů, ale brzy se zahalily do neprostupných energetických sfér. (PR 1164)
Einsteinovy slzy
Jedenáctého dubna 427 NGL, den po skončení technomaniackého efektu, se v Koridoru hrůzy shromáždily nesčetné azurové koule o průměru 1,20–1,30 metru – Einsteinovy slzy. Jejich sextadimové vyzařování bylo podobné potenciálnímu kompresoru Mistrů ostrovů; současně začaly technomaniacké stroje odčerpávat energii z pozemských elektráren, což vedlo ke kolapsu planetární energetiky.
Následně stroje vysílaly sextadimové šokové vlny a uvrhly lidstvo do stavu „nehybné naděje“. Všichni lidé se postupně zmenšili až na velikost viru; technomaniacké stroje se vznesly a rozprostřely nad ně a Einsteinovy slzy se proměnily v miniaturní Země – každá z nich přijala jednoho člověka. Tím byla dokončena sedmá pohroma a vznikl základ pro sesíťování lidstva s Viroimpériem. (PR 1165)
Zdroje
PR 1151, PR 1153, PR 1155, PR 1162, PR 1163, PR 1164, PR 1165