Po odletu SOL z Vayquostu se 9. března roku 4012 podaří astronomickými metodami určit polohu Mléčné dráhy. Zároveň je jasné, že integrace dvou set Solánců, kteří tvořili technickou posádku Spoodijské lodi, a deseti tisíc bývalých služebníků Věštce nebude bezproblémová. Kromě toho upadne 320 Buhrlů, kteří přišli o svou úlohu sklízet Spoodie, do stavu apatie. Aby se jejich život zachránil, jsou opakovaně umisťováni do otevřeného kosmického prostoru. Jejich ošetřovatelé přitom poznají, že Vesmírní lidé touží po imaginárním bodu, ze kterého vychází neznámé hyperzáření, kterému dá Jörg Breiskoll jméno Fenoménová aura. O něco později podlehnou ostatní Solánci náhle vlně neudržitelné kreativity a začnou SOL pomalovávat a přetvářet. Jen Betšidové nejsou postiženi kolektivním opojením. Breiskoll, který se z lodního deníku z roku 3785 dozvěděl o E-kicku, který Buhrlové kdysi ve vesmíru přijímali a pak ho museli v SOL odevzdávat1), pozná společně s Atlanem, že Vesmírní lidé do lodi přenesli obrovské množství této neznámé formy energie. Aby byli ostatní Solánci odstíněni od jejich škodlivého záření, budou Buhrlové uzavřeni do paratronové klece.

Poté se Solánci, kteří nyní trpí abstinenčními příznaky, obrátí proti Atlanovi a Betšidům. Během střetnutí vysvětlí Foster St. Felix, že Buhrlové nyní shromáždili dostatek energie na to, aby ve volném kosmu nalezli své určení. Zatímco je zbytek posádky SOL nainstalovanými paralyzátory držen v šachu, opustí Vesmírní lidé loď a vzrůstající rychlostí letí k neznámému zdroji paprsků. Na palubě SOL se náhle normalizují poměry. Posádka space-jetu, která Buhrly krátkodobě sleduje, zpozoruje, že kůže Vesmírných lidí na způsob zakuklení zbytní a nabere modré zabarvení2).