Lineární pohon umožňuje kosmické lety nadsvětelnou rychlostí při »vidění« svého cíle.
Lineární pohon byl Terranci používán od roku 2102 do 420 NGL jako standardní pohon pro nadsvětelné lety a znovu se začal používat při kompletním výpadku metagravů kvůli hyperimpendanci.
Vychází z agregátu ukořistěného Druufům v roce 2044, který pak Arno Kalup zdokonalil a vylepšil pro sériovou výrobu.
První terranská kosmická loď s lineárním pohonem byl výzkumný křižník FANTASY, který byl pod přísnými bezpečnostními opatřeními zkonstruován a v roce 2102 odstartoval k prvnímu letu.
S pomocí Kalupova kompenzačního konvertoru (krátce »Kalup«) je vybudováno energetické pole k odrušení 4- a 5-dimenzionálních vlivů takzvaného lineárního prostoru. Lineární pohon (často také poloprostor nebo librační zóna) se nachází na dimenzionální úrovní »mezi« 4D-normálním vesmírem a hyperprostorem.
K urychlení se používají (díky kompenzačnímu poli změněné) pohonné trysky impulzního pohonu.
Cestovní rychlost je přímo úměrná dodanému množství energie. V závislosti na stupni odstínění, dosažené díky energetické kompresi kompenzačního pole, se dosahuje rychlostních stupňů v mnohomilionnásobcích rychlosti světla
V roce 2436 měl Kalup pro ultrabitevní lodě následující rozměry: výška 680 metrů a průměr 69 metrů (viz PR 356).
Typický lineární pohon 34. století mohl na krátkou dobu (ekonomické maximum) vyvinout rychlost od asi 68 milionů do 120 milionů násobků rychlosti světla. Trvanlivost byla ovšem omezená, takže agregáty museli být po určité době vyměněny.
Geoffry Abel Waringer mohl zvýšit výkon konvertorů, jakož i zmenšit jeho energetické požadavky. Jeho objev musel zahrnovat základní změnu funkčních principů, protože od té doby se konvertory nazývaly Waringův konvertor, krátce Waring.
Pohony 14. století NGL mají formu rychle rotující duté koule, jejíž povrch je tvořen tenkou hyperkrystalovou fólií. Tyto konvertory jsou po jejich staviteli nazvané Hawkovi kompenzační konvertory nebo krátce HAWK-I, -II, -III.
