Projekt ANDROTEST byl vědeckým velkoprojektem Solárního impéria asi od roku 2350 do 2405.
Inženýři Andro-Test-Group (ANTEG), ojediněle také ANROTEST-komando, budovali v rámci Andro-Test-Group-Programu lodě ANDROTEST podle starého stupňového principu z počátku terranských letů do vesmíru. Každý stupeň disponoval impulzním pohonem a Kalupovým konvertorem pro nadsvětelný let. Cílem projektu bylo vytvořit kosmickou loď, která by překonala propast mezi Mléčnou dráhou a Andromedou.
V roce 2400, když se CREST II přes sluneční šestiúhelník přesunul do Twinu, byly tři postavené ANDROTESTY díky jejich vysokému doletu používány pro záchranné a kurýrní operace mezi vlajkovou lodí a rodnou galaxií, jakož i mezi různými základnami mimo Mléčnou dráhou.
Struktura
ANDROTESTY byly čtyřstupňové lodě, přičemž každý stupeň mohl uletět 250000 světelných let. Průměr činil 300 metrů a každý stupeň byl 300 metrů dlouhý. Celková délka činila 1300 metrů. Kompletní ANDROTEST se podobal starobylé rakety, přičemž poslední soudkovitý stupeň, který obsahuje centrálu, nese také 100 metrů vysokou, kuželovitou hlavici (s vědeckými laboratořemi a palubní observatoř), a tedy tvoří i „špičku rakety“.
Tento archaický vzhled je ještě posílen velkým množstvím stabilizačních plošek pro lety v atmosféře, kterými disponuje každý stupeň. Soudkovité segmenty jsou jen obaly pro 300 metrové kosmické lodě, které jsou po vyhoření pohonného ústrojí odpojeny.
