Databáze Multiversa
Navigace: Databáze Multiversa > Série > Perry Rhodan > svazek 1966

Základní údaje

Série
Perry Rhodansvazek 1966
Název
Stínový bratr
Originální název
Der Schattenbruder
Autor
Uwe Anton
Cyklus
Thoregon/MATERIA
Vydáno poprvé
27.4.1999
Vydáno v češtině
oficiálně nevydáno

Dějové údaje

Čas děje
1168 – 1198 NGL = 4755 – 4785 / 1291 NGL = 4878
Titulek
Gharr vypráví - a Galaktici ukují plán
Hlavní postavy románu:

Mhogena – Pátý posel vypráví o svém mládí.

Vil an Deš – Bývalý vůdce Algiotů touží po elcoxolu.

Atlan – Arkonidan vypracuje nový plán.

Phisagon – Mistr písků podporuje Mhogenův vývoj.

Tuyula Azyk – Bluesanská dívka čeká na takzvaného Smrtícího mutanta.

Když Mhogena, pátý posel Thoregonu, přešel přes Most do nekonečna do Sluneční soustavy k Terrancům, doufal v pomoc lidstva. Jeho národu, vodík dýchajícím Gharrům, hrozí obrovské nebezpečí: galaxii Chearth přepadli útočníci a přinesli zkázu mnoha obydleným planetám.

To však není všechno. Invazoři mají v úmyslu otevřít tajemný Sluneční trezor. Pokud se jim to podaří, uniknou Guan a Varové, sluneční červi – a to bude dříve či později znamenat smrt celé galaxie. Za útokem zřejmě stojí Šabazza, protivník koalice Thoregon. Její machinace už způsobily smrt a zkázu v Mléčné dráze i jiných galaxiích.

Mhogena dosáhl během své návštěvy Země jen nepatrného úspěchu. Z Mléčné dráhy vyrazila na pomoc malá flotila: GILGAMEŠ nositelů buněčných aktivátorů pod velením Arkonidana Atlana a deset bitevních lodí vodík dýchajících Maahků.

S touto skromnou silou se Atlan pouští do boje proti invazorům. Dosahuje alespoň prvních úspěchů. Mezitím Mhogena odhalí tajemství z dávné minulosti – o STÍNOVÉM BRATRU...

Pomocí koordinovaných manipulací, které provádějí z řídících stanic Slunečního trezoru, proděraví Algiotští poutníci1) ochranné pole kolem Skoghalu tak, že sluneční červi mohou při jednom hyperzáchvěvu 1. ledna 1291 NGL přeskočit na modré slunce Moinghas, u něhož to vyvolá bouřlivou reakci. Galaktici sice z Thagarumu pomocí hyperprostorového rezonátoru neutralizují rušivý vliv, který vychází z řídící stanice číslo sedm, Porristy, a přimějí Guan a Vary vrátit se na Skoghal, ale je jasné, že zásahy Algiotů Sluneční trezor dříve nebo později destabilizují. Jako situační barometr jim slouží pulzar Wlašos, jehož pulzační frekcence stoupla na 15,2363 za sekundu. Při 15,24 se přemění pulzar nezadržitelně na černou díru a Sluneční trezor se zhroutí.

Invazoři nadto spustí hyperzáchvěv na Yponiko, modré hvězdě trezoru bezprostředně sousedící s thagarumským sluncem Lhanzoo, a podnikají zesílené útoky na svazy Galaktiků a Chearťanů. Protože útok na invazory obsazené řídící stanice Slunečního trezoru by byl sebevražda, přijde nesmrtelná Dao-Lin-H'ay s návrhem, použít scoctora Vil an Deše pro propagandistické tažení proti Algiotským poutníkům. Tazol, který ale nedostakem elcoxolu se dostal do vážného zdravotního stavu, ale nejdříve odmítne spolupráci. Použitím posledních čtyřiceti sedmi z Thagarumu zachránených myrdů2) může Atlan, Ronald Tekener, Domino Ross a dr. Julio Mangana opět zregenerovat kůži Vila an Deše, ale scoctor, který pach Galaktiků považuje za nepříjemný, vyžaduje další elcoxol.

Krátce na to opustí Mhogena Hřib3) a podá zprávu o příletu SOL do Sluneční soustavy4). Gharrovi se podaří přimět Vil an Deše ke spolupráci, protože ho vystaví své psireflexi, a tím jeho egoistickou touhu po elcoxolu přetvoří v touhu pro dobro celé galaxie. Tazol je nyní připraven vyzvat Algioty k ústupu z galaxie Chearth, kterou sami nazývají Yeguenol. S křižníky Vesta ROMA a ANUBIS a jednou wlačidskou chřtánovou lodí se Atlan, Tekener, Mhogena a Ganzetta vydávají na cestu, aby Vila an Deše přepravili do oblasti ovládané Algioty.

Bezprostředně po jejich startu se materializuje už deset dnů zmizelý Vincent Garron5) ve své kajutě na MERLINU. Mutant, jehož obličej otekl, ujistí Tuyulu Azyk, že se zase musí vrátit do Elysia a připojí k tomu, že viděl moře barev. I přes vroucí prosby mladé Bluesanky zmizí Garron opět v hyperprostoru.

Během letu vypráví Pátý posel Arkonidanovi a Tekenerovi o svém mládí:

Předtím než se Mhogena a jeho dvě sestry Rhavet a Chetona v roce 1168 NGL vylíhly, vnímal Mhogena kvůli své záhadné genetické paměti odporný zápach rozkladu, který vycházel ze čtvrtého vejce snůšky, z mrtvolčete. Mladý Gharr vyrůstá na světě Pauthor, páté planety slunce Whekrol, ležící na východní straně Chearthu. Když je mu osm let, vnímá znovu pocity mrtvolčete, kterého nazývá svým Stínovým bratrem. Jedná se o varování, neboť bezprostředně poté se na něj vrhne stejně starý, samotářský Pratmoka. Ten Mhogenu nenávidí za to, že vyniká nad všemi ostatními spolužáky, zatímco Pratmoka je vykořeněnec. Ačkoliv Mhogena nemá žádnou tělesnou vadu, jeho schopnosti psireflexe jsou tak silné, že může bez obtíží odrazit Pratmokovy agresivní impulzy.

O dva roky později pocítí Mhogena do třetice svého Stínového bratra. Mentální hlas mluví o tom, že doma rozhodují o jeho osudu. Zatímco fyzicky zůstane se setrami u rezervace, mysl desetiletého Mhogeny cestuje domů. Neznámý Gharr, jehož identitu halí parapsychický mrak, oznámí Mhogenově matce Eikheelin a jeho otci Novatnuemu, že má studovat na výběrové akademii na Thagurumu. Mhogena je přesvědčen, že cizí návštěvníke je legendární »Dvojče«, údajně nejsilnější psireflektor, jaký se kdy mezi Gharry objevil. Zatímco běží domů, vyvíjí se Mhogenova vada. Jeho krajní levé oko se zbrarvuje do světlezelena. Phisagon, Mistr písku, vezme mladého Gharra na Thagarum.

V osmnácti letech začíná Mhogena pracovat jako diplomat. O dva roky později, v roce 1188 NGL, ho jmenují protektorem Pauthoru. Ještě cestou na své slavnostní jmenování musí urovnat spor Gramsů6), kteří zabrali planetu nárokovanou Amanity7). V rituálu sjednocení, který se odehrává šest set let po první konfrontaci s Algioty, spojí nový protektor při svém jmenování psireflexní sílu všech Gharrů z Pauthoru ke štítu, který obepne celou planetu. Ale Mhogenův talent je tak silný, že štít nezůstane omezen jen na Pauhtor, ale roztáhne se na celou sluneční soustavu.

Když je dvacet pět let starý, je Mhogena přijat do Řádu písku. V přijímacím pohovoru ho zkouší Botagho, Mistr šedého písku, který se ptá na smysl různých druhů míru. Jeden spočívá v tom, že ve vesmíru žijící druh dovede mentálně přebírat jiné bytosti a vést je8). Další formu míru vytvořila nejvyspělejší civilizace své galaxie, která díky technické převaze vynucuje mírové soužití ostatních druhů, ačkoli sami její příslušníci se musí uměle zbavovat vlastní agresivity9). Obyvatele větší část další galaxie vede k míru náboženské přesvědčení, které je ovšem ve skutečnosti založeno na technickém fenoménu, který navíc vznikl za zcela jiným účelem10). Další je zmíněna velice silná bytost, která vládne všem ostatním díky svým sugestivním snům11). Jako poslední příklad uvádí Phisagon mír v Chearthu, který spočívá na psireflexi Gharrů. Mhogena odpoví, že kvalita dobrovolného nebo vynuceného míru stojí vždy na mravní podstatě bytostí, které o tento mír usilují. Botagho, který nosí černý náramek, zasvětí Mhogenu do cibulovitých struktur kosmického rádu, a od svého nového mistra se dozví, že řád, který má zásluhy na uklidnění Chearthu, je představován superinteligencí Nisaaru.

Roku 1198 NGL, pět let po Mhogenově přijetí do Řádu, bere Phisagon poprvé třicetiletého Gharra na návštěvu do Domu Nisaaru12). Blahosklonost, s jakou superinteligence odmítne Phisagonův dotaz na osud Pátého posla Thoregonu, pobouří Mhogenu. Na Nisaaru naproti tomu sebevědomí Gharra udělá dojem. Superinteligence je poprosí, aby ji obtěžovali jen v nejnutnějších případech, protože velký počet záležitostíí, o které se stará, požaduje její celou pozornost.

V tomto článku je použit překlad textu ze stránky »Der Schattenbruder« na německé Perrypedii (perrypedia.proc.org)