Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Série > Atlan > svazek 376
hledat
Německá obálka (1. vydání)
© VPM KG.
Série:Atlan, svazek 376
Název:Vábení dimenzí
(Lockruf der Dimensionen)
Autor:H.G. Ewers
Cyklus:Král Atlantidy / Odin
« AT 375 • chronologicky • AT 364 »
Vydáno poprvé:1978
Vydáno v češtině: -
Čas děje: 2649, 2. století
Ve víru Černé galaxie

Dorstellarain alias Dorjan Pthoricus Clanocis doprovází císaře Marka Aurelia na jeho tažení proti Parthům. V přístavním městě Týru se ho mladá Asyřanka pokusí vlákat do léčky. Pthorian je však obezřetný a omráčí své protivníky ultrazvukovým projektorem z časové kapsle kosmického skauta. Sváže, svlékne a vyslechne muže jménem Mursil, který se ukáže být potomkem mimozemšťanů. Uprostřed výslechu je Dorjan napaden jedním z Mursilových kompliců, který se mu vyrovná v boji a umožní vězni útěk.

Legionáři se vydávají směrem k Babylonu. Cestou najdou Marcus Aurelius a Dorjan příležitost k hlubšímu rozhovoru, ale císař nedokáže ze svého společníka dostat svá tajemství. Připouští, že Pthorian pochází z velké dálky, ale nemluví o tom. Tribun Vinitius Aulus Lentulus není tak snadno spokojen, a protože ho bývalý Klanok považuje za loajálního Římana, svěří se mu, že není ze Země a potřebuje obrovské množství zlata na opravu stroje, který ho sem přivedl (časová kapsle).

U jezera poblíž Eufratu Římané postaví opevnění, kde si na několik dní odpočinou. Dorjan se domnívá, že ho pronásledují jeho nepřátelé. Té noci se nepozorovaně vplíží do tábora švadlen Wikipedie-logo.png a sleduje, jak obchodníka s látkami Hekataiose navštíví jízdní posel - Hafis, Mursilův komplic. Dorjan zaslechne rozhovor. Hafis předává Hekataiovi alias Quequeldovi rozkazy od císařovny alias Seciachi, která chce získat Pthoriana. Dorjan se dozví, že Mursil je v Babylonu, a dojde k závěru, že Quequeldo a Seciachi musí být Mursilovi příbuzní.

Z pověření císaře jede Dorjan s několika zvědy do Babylonu, aby prozkoumal situaci. Město se zdá být napůl zničené a opuštěné. Zkušený bojovník však past prokoukne a tuší, že Seciachi chce využít císařovy pravděpodobné porážky k tomu, aby se sám chopil moci. Nařizuje Římanům, aby uprchli a podali zprávu Markovi Aureliovi. Pronásledování se ujímá oddíl jízdních Parthů, ale nedokáže zvědy dostihnout. Dorjana a jeho tělesného otroka Prokula, který jediný zůstal s ním, pustí Mursil do tajné komnaty pod zikkuratem. Spolu s ním jsou zde Quequeldo, Hafis a dvě ženy. Jsou to poslední potomci otroků, které před téměř dvěma tisíci lety přivedl na Zemi Akonen - a jsou nakaženi černou smrtí. V komnatě jsou uloženy hory zlata, které prý patří Dorjanovi, pokud je dovede do své časové schránky a vyléčí je. Když se Mursil pokusí zabít otroka, aby se zbavil nevítaného svědka, dojde k boji, který přežije jen Dorjan.

Mezitím Algonkin-Yatta a Anlytha přijmou nezvanou návštěvu: ženu, která je oba zneškodní směsí plynů, jež pronikne i do vnitřního zámku časové schránky. Mathoner se díky své téměř nezničitelné konstituci probere dřív a ženu pozoruje. Příšerný zápach mu brání v akci. Anlytha v ženě pozná císařovu choť; o časové schránce se zřejmě dozvěděla díky Dorstellarainovi. Císařovna zase věří, že je dokáže udržet na uzdě pomocí česneku Wikipedia-logo.png. Alespoň u Anlythy nefunguje lék podle očekávání; přetrhne pouta a přemůže císařovnu, která upadne do stavu pozastavené animace Wikipedia-logo.png. Anlytha ji ošetří podomácku vyrobenou čarodějnickou mastí a Algonkin-Yatta ženu v bezvědomí vrátí na břeh, aby pátrací skupiny Římanů náhodou nenašly časovou schránku potopenou u pobřeží. Zatímco je pryč, Anlytha neopatrně zachází s časovou kontrolou, a když se Algonkin-Yatta vrátí, časová kapsle skočí o několik let do budoucnosti.

Anlytha se vydává na Forum Romanum, kde náhodou narazí na Dorstellaraina. Po vítězném konci válečného tažení proti Parthům se legie vrátily do Říma - a přinesly s sebou mor, který si následně vyžádal mnoho obětí. Marcus Aurelius mezitím žije a plánuje další tažení, tentokrát proti Markomanům z Wikipedie-logo.png. Jeho choť, císařovna, zřejmě ztratila paměť na svůj původ a plány. Dorstellarain s velkými obtížemi dopravil zlato ukořistěné v Babylonu na Sardinii a ukryl ho v zátoce. Vede tam své dva společníky.

Algonkin-Yatta potřebuje více než tři týdny k získání magicky nabitých atomů zlata. Nyní může časovou kapsli opravit. Zatímco on a Anlytha pokračují v cestě do roku 2649, aby požádali Perryho Rhodana o podporu při hledání Atlan, Dorstellarain přiváží zlato (zmenšené o 30 gramů) do Říma, aby pomohl oslabené říši a rozloučil se s Markem Aureliem. Dohodnou se, že Pthoriana vyzvednou na tomto místě znovu za 14 dní.

Po příjezdu do roku 2649 Mathoner nejprve navštíví svého přítele Juana Pinceneze, který mu zprostředkuje setkání s vědcem Abmarem Vialathonem. S dimenzionálním vědcem a jeho komorníkem Jessamynem Kupferem se vydají na delší pitku a po probuzení s kocovinou Algonkin zjistí, že Juan byl omráčen a komorník unesen. Letí kluzákem na jižní pobřeží Francie, kde má být zvěd omámen uspávacím plynem cizími lidmi. Jeho konstituce to však přežije, ale předstírá spánek a je odveden do úkrytu. Tam přemůže své věznitele, které vede nearkonidský vědecký rada Yerces, a předá je SolAbovi.

Od Vialathonu si slibuje pomoc při hledání Atlan; vezme vědce s sebou na časovou kapsli a vydá se k dimenzionálnímu průlomu Hranoru, kde vstoupí do víru dimenzí. Ale ani vědec času jim nepomůže, a nejen to, časová kapsle se dostane do potíží, které lze překonat jen s Loggyho pomocí. Loggy se přitom rozplyne v záblesku světla - možná se obětoval, aby umožnil svému příteli cestu zpět.

Vrátí se na Terru a podají zprávu Perrymu Rhodanovi. Pak se vydají do 2. století, ale Dorstellarain není v určený čas na určeném místě. Jeho osud zůstává otevřený. Po uplynutí dohodnuté čekací doby se Algonkin-Yatta a Anlytha znovu vydají k dimenzionální trhlině, ale nenajdou způsob, jak Pthora sledovat. Protože je však fragment světa přitahován k Černé galaxii, rozhodnou se tam být přitahováni i oni, aby se setkali s Arkonidem.

Tento článek vznikl strojovým překladem pomocí DeepL ze stránky »Lockruf_der_Dimensionen« na německé Perrypedii (perrypedia.proc.org)