Paralyzátory používají záření kombinace elektromagnetických a hyperelektromagnetických vln, které ochromují periferní nervové systémy pohybového svalstva.
Princip
Vědecky se jedná o indukovaní stavu kontrolované refrakterní fáze synapsí. Jedná se o hyperenergetický protějšek normálního elektrického šokeru. V rozporu se šokerem ale paralýza nevede k bezvědomí.
Princip paralyzátoru spočívá na poznatku, že existuje silná ambivalence mezi bioelektrickými poli pohybového aparátu a hyperenergetickým zářením v nenápadné frekvenční oblasti 0.6 x 107 Hef / 109 až 1010 Kalupů.
Hlavní složkou paralyzátoru je energetický zdroj, který je buďto normální energetické povahy (zapojení do série s quintadimovým měničem také zvaným jako konvertor) nebo zásobníkem hyperenergie. Poznámka: po roce 1331 NGL se kvůli omezené funkci hyperenergetických zásobníků používají opět normální energetické zdroje.
Měnící jednotka se stará o konverzi do hyperenergetického toku příslušné frekvence. Induktor v dodatečném emitoru nakonec vytváří normální elektromagnetické nosné záření a emituje ho společně s hyperenergetickou účinnou složkou podle svého nastavení v kontrolované oblasti s asi 98% rychlostí světla. Hyperelektrická část záření deflagruje se vzhledem na vnitřní energii do 10 mikrosekund na normální elektrické pole, které interferují s bioelektrickým polem svalové aparatury. S ohledem na relativistické efekty je maximální dostřel paralyzačního paprsku skoro 500 metrů.
Přetíženému vědomí podřízené svalstvo přestává být kontrolováno - na rozdíl o životně důležitých tělesných funkcí, které nejsou napojeny přímo na vědomé řízení - jako je tlukot srdce. Zasažený se sice nemůže pohybovat, dokáže ale ve stavu paralýzy slyšet, vidět a myslet. Kvůli necitelnosti svalů a eliminování pocitu bolesti se paralyzátor používá také speciálně v medicíně. Při předávkování zářením může dojít k srdečnímu selhání (PR 715)
Další negativní důsledky zásahu paralyzátorem kromě bolesti svalstva při opětovném nabývání pohyblivosti nejsou. Problematická může být paralýza u živočichů, pokus jsou ochromeny svaly důležité pro funkci orgánů. U humanoidů může dojít k vysušení očí, protože paralyzovaný nemůže mrkat. Tento princip paralýzy může být úspěšně uplatněn přibližně u 75% všech doposud známých životních forem.
