Atlan 323 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
Série:Atlan, svazek 323
Název:Dcera zlatého rouna
(Tochter des goldenen Vlieses)
Autor:Horst Hoffmann
Cyklus:Král Atlantidy / Zlaté rouno
« AT 322 • chronologicky • AT 324 »
Vydáno poprvé:1977
Vydáno v češtině: -
Čas děje: 1. září 2648

Atlan a jeho přátelé se vydávají do Temného kraje hledat tajemné Zlaté rouno. Celá země je zahalena temnými mlhami, které daly této oblasti jméno. Po nějaké době se společníci dostanou ke zdroji této mlhy: k Ďáblově brázdě, která jako by procházela celým Temným krajem a z níž tyto chuchvalce vyvěrají. Naneštěstí se jim do cesty postaví i rokle a jediný most hlídají podivné opice, které si říkají froijos, "publikáni". Ti se jen připojují ke svým makabrózním hrám, při nichž přeskakují mezery na visutém mostě, které se stále zvětšují, až někteří z nich spadnou do ďáblovy brázdy. Právě když je Poiko na spadnutí, objeví se na mostě společníci. Jejich vůdce Tassio požaduje za přechod mostu poplatek 250 quorků a jejich početní převaha i obratnost, s jakou se pohybují po provazovém mostě, rychle zlikvidují jakékoli myšlenky na boj hned v zárodku, zejména vzhledem k horšímu vybavení Atana a jeho přátel. Koys Broins jsou předčasně vyřazeni z provozu publikány pomocí jejich bičů.

Když se ukáže, že cestovatelé u sebe nemají nic cenného, co by Frojové mohli přijmout jako platidlo, přesto souhlasí, že skupinu nechají projít. Jediné, co za to chtějí, je slib, že na druhé straně nastoupí do chlupatého vozu. Atlan se zaváže, protože nevidí jinou možnost, jak pokračovat v cestě, a je jim dovoleno projít. Vše se zdá být v pořádku, dokud se Gloophy jako poslední nepokusí přejít most. Provazy pod jeho vahou praskají. Bera má však štěstí: zachytí se zbytku mostu a je sražen ke skalní stěně, kde se mu podaří zachránit na římse. Nedá se však přesvědčit, aby odtud vylezl po laně, protože si neustále jednou rukou chrání výrůstek na paži, do kterého mu chůda implantovala parazita, který právě dozrává. Atlan se k němu tedy snese, aby mu pomohl. Dostane se však do hypnotické přitažlivosti stoupajícího pokosu a lano pustí. Naštěstí pro něj však pouze spadne na římsu, kde se Gloophy také ocitl, a zůstane prakticky nezraněn. Razamon nyní díky svým medvědím schopnostem vytáhne oba společníky jednoho po druhém zpět nahoru.

Jako by to bylo znamení, objevuje se nyní vozidlo, které je pravděpodobně kožešinovým vozem. Atlan nejprve nechce dodržet slovo a hledá jinou cestu do země za roklí. Brzy však zjistí, že přes bažinatou oblast nevede jiná cesta než ta, po které jede kožešinový vůz. Nastoupí tedy do zcela uzavřeného vozidla a nechají se odvézt, aniž by znali cíl cesty. Razamon si v poslední době všiml, že ho trápí jeho časový samorost, který ho činí nesmrtelným. Bolest té neviditelné věci na levé noze, kterou jinak už téměř nevnímá, zjevně sílí a má také odpovídající vliv na jeho náladu.

Nakonec dorazí na rozpadající se hrad, jemuž vládne skřítek Blodgahn, bývalý dvorní šašek pánů z pevnosti. Jeho ochočené velké kočky a hůl však Atana a jeho přátele rychle naučí brát ho vážně a oni se musí nechat zajmout jím a jeho Dello Tarosem. Dozvědí se, že jsou velmi blízko nalezení cesty ke Zlatému rounu, ale skřítek je strážcem rouna a chce je nakrmit svá zvířata. Pod Blodgahnovým hradem je podzemní chodba, která se v jednom místě rozdvojuje. Socha Janusovy hlavy na rozcestí ukazuje cestu: levá strana hlavy hledí zářícíma očima směrem ke Zlatému rounu, pravá slepýma očima k vězeňskému křídlu, kam je odvedou. Je tam několik dalších vězňů, většinou Valjarů, kteří se vydali za svým snem o Zlatém rounu. Když se jich Blodgahn nabaží, nakrmí jimi své dravé kočky. Taros, který byl svým pánem již dávno odsouzen k absolutní necitlivosti prostřednictvím drogy, si všimne zvláštní náklonnosti ke Koyovi, který byl koneckonců zplozen dvěma androidy. Aniž by to dokázal vysvětlit, postupně se u něj objevují city. Když začne zářit i slepá strana Janusheadovy sochy, propadne hypnotickému kouzlu, osvobodí Koye a nechá klíč připevněný k jeho cele. Koy osvobodí své společníky a ti se dají na útěk chodbou, která vede ke Zlatému rounu. Blodgahn si všimne Tarosovy zrady a nechá ho svými kočkovitými šelmami zmrzačit, ale sám do druhého průchodu vstoupit nemůže; brání mu v tom hypnotická bariéra. Na uprchlíky však pošle své kočkovité šelmy.

Mezitím si Atlan dělá stále větší starosti o Kolphyra a jeho parazity, ale Koy mu o nich nemůže říct nic konkrétního. Jenže tvor, který se seznámil s chůdou, není v nebezpečí. Nikdo ovšem neví, jak to vypadá s antihmotnou bytostí, když by ani vložení parazita nemělo být možné. Dokonce i Bera o tom mlčí a v posledních dnech se už naučil několik kousků Pthory. Jednou, když se Atlan přiblíží k pletivu velikosti ruky, má pocit, že z něj slyší cvrlikající hlas, ale nemá čas se o něj zajímat. Mezitím totiž narazili na několik kostlivců a dokonce i Fenrir - obvykle neohrožený bojovník - projevuje znatelný strach.

Pak se musí bránit útoku příšery a z druhé strany zaútočí dravé kočky. Razamon zabije tři z nich, Fenrir další. Nějakým způsobem se jim podaří netvorovi uniknout a objeví podzemní řeku vedoucí k podzemnímu jezeru, které se před nimi náhle rozprostře v pohádkové kráse. Na stropě jeskyně objeví otvor, kterým vede dřevěný žebřík. Vystoupají nahoru, vyjdou u zchátralé studny a po další procházce dorazí do údolí Emmorko, kde stojí zřícenina hradu. Zde se údajně nachází rouno.

Z Blodgahnových obřích koček se k němu vrátily pouze dvě. Skřítek přísahá hořkou pomstu a vydá se za společníky s kožešinovým vozem, neboť je jeho nejsvětějším úkolem chránit rouno před vetřelci.

Tento článek vznikl strojovým překladem pomocí DeepL ze stránky »Wächter_des_Goldenen_Vlieses« na německé Perrypedii (perrypedia.proc.org)
Aktuální data:
4.12.2021
1566 před NGL
34. Coroma 18995 da Ark
10021 pzA
JD: 2459552.5
58421 dha-Tamar
 
rss kanál
GAMAVERZE!