Cestou pouští se Atlan a Razamon dostanou do oázy Goltabuur. Tam se usadili vyděděnci z kurodenského lidu, kteří se živí jako lupiči a i nyní čekají na Atana a Razamona. Nejsou však jedinými obyvateli oázy. V jeho středu leží zbytky záchranné lodi DAUTOR-PAN, kterou kdysi vyslali Zuiberové, když věštec Grangor předvídal zničení jejich civilizace příchodem Pthora. Nešťastnou shodou okolností se loď dostala do víru jednoho z dimenzionálních tunelů fragmentu světa a zřítila se na něj. Ti, kdo havárii přežili, vytvořili Oázu pomocí svých strojů a rostlin, s nimiž žili v těsné symbióze. Onemocněli však na následky radiace vyzařované z poškozených jaderných reaktorů na palubě a zemřeli. Zůstal jen jeden přeživší, velitel Mankor, jehož tělo při narození zmutovalo a který už není schopen samostatného života. Udržuje kontakt s okolním světem prostřednictvím sítě rostlin a věří, že získal lupiče jako své strážce. Ale dál se o něj nezajímají.

Když Atlan a Razamon vstoupí do oázy, činí tak se svou typickou nedůvěrou. Atlan si všimne, že mnoho rostlin vypadá zvláštně, jako by pocházely z jiného světa. Ale i ostatní rostliny se zdají být zmutované. Arkonid navíc zjistí, že všechny cizokrajné rostliny jsou zřejmě navzájem propojeny hustou kořenovou sítí, ať už jde o strom, keř nebo květinu. Nakonec se dostane do kontaktu s komunikační rostlinou, která mu omotá ruku a naváže tak polotelepatické spojení. Pošle ho s Razamonem k myslící rostlině, která je schopna odpovědět na jejich otázky. Tam se dozvídají příběh o DAUTOR-PAN, jehož tři jednotlivé lodě měly prozkoumat jednu sousední soustavu Slunce Tebrist, ale pak byly přeměněny na archu pro přežití lidí. Slibují, že se k veliteli podívají a zjistí, zda mu mohou nějak pomoci.

Fenrir se mezitím z nudy oddělil od společníků, aby se napil a prozkoumal zbytek oázy. Při tom však padne do pasti lapacího zařízení a je omráčen. Atlan a Razamon se po oddělení od rostlin také nedostanou daleko: U studánky se ocitnou v obklíčení nájezdníků, kteří na ně čekají už několik hodin. Jsou zbaveni všeho kromě oblečení a vůdce Timbuk je zavře ve své chatrči. Cestou na místo setkání, kde se budou domlouvat, jak cizince zabít, spolkne náčelník lupičů jednu z lahviček, jejíž obsah chrání Razamona před jeho berserkerskými útoky. To také vyděděnce naladí na klidnější notu a rozhodne se cizince nezabít sám, ale pouze je nechat zahnat do pouště, kde zemřou žízní.

Mezitím se mnoha oklikami, protože některé rostliny zmutovaly nebo byly zničeny kořeny, dostala zpráva o příchodu cizinců k veliteli. Znění však bylo zkresleno a velitel se již také stal obětí těžkého duševního úpadku. Nyní se domnívá, že cizinci přišli, aby s ním a DAUTOR-PANem odletěli zpět na Zuibrist. Přikáže rostlinám, aby ho i loď propustily. Tím je i sebe připravuje o živobytí. Když nájezdníci odvedou Atlan a Razamona na okraj oázy, všechny rostliny začnou zběsilým tempem odumírat. Zvířata z oázy se okamžitě dají na útěk a po krátkém zmatku nechají nájezdníci zajatce na pokoji. Místo toho shromáždí vše, co ještě potřebují, a následují příkladu uprchlých zvířat. Atlan a Razamon zůstávají sami. Fenrir byl také osvobozen smrtí svého věznitele a připojuje se k nim. V opuštěných chatrčích najdou několik nádob s jídlem a vodou, které doplní u pomalu vysychajících studní. Než však opustí oázu, vlezou do odhalené lodi a vyhledají velitelskou místnost. Před jejich očima krutě zmutovaný Mankor umírá, ale jeho poslední myšlenky jsou alespoň plné naděje na pomyslný návrat domů.

Beze zbraní, ale nezraněni a s dostatkem zásob se přátelé vracejí zpět na Moondrag, obohaceni o smutnou zkušenost.