U eyemalinu se jedná o exotické narkotikum, které se už tisíciletí užívá zejména humanoidními národy v oblasti vlivu Arkonidanů.
Obsah (zobrazit) |
Účinek
Užívání eyemalinu vede k zostření smyslového vnímání, zásadně také zlepšuje reflexy, zvyšuje sílu a maximalizuje psychické schopnosti toxikomana. Negativním důsledkem je smyslové zahlcení, k němuž může dojít v případě, že je uživatel vystaven silnému stresu. V tu chvíli ztrácí sebekontrolu a výjimkou nejsou záchvaty zuřivosti (Traversan 6).
Klesající koncentrace drogy v krvi vede k nekontrolovatelným fyzickým potížím (závratě, nevolnost atd.). Může se tak stát několik dnů, ale i hodin od aplikace drogy. Určujícím faktorem je zde tělesná a duševní konstituce toxikomana (Traversan 8).
Eyemalin umožňuje uživateli trvale podávat špičkové výkony, přičemž vystačí s minimem spánku. Droga se vyznačuje značnou návykovostí. Také urychluje proces stárnutí, což postupně vede k vnitřnímu vypálení toxikomana, které zvnějšku není patrné (Modrá řada 19 – glosář). Konečným důsledkem je smrt závislého.
Droga se většinou užívá ve formě kapslí. Lze ji ovšem podívat i nitrožilně. V takovém případě jsou účinky podstatně silnější. Také existují deriváty eyemalinu, například trojka.
Známí uživatelé
Dějiny
Již v 6. tisíciletí před Kr. byl eyemalin závratně drahý a adekvátně tomu nesnadno k sehnání (Traversan 6).
V roce 5772 před Kr. využíval závislý agent Tu-Ra-Celu Cooligar da Gonozal pozitivní účinky eyemalinu, aby se udržel na stopě Altaa Ta-Camlo. Ve chvíli, kdy už měl pronásledovaného takřka v hrsti, agenta zabila šoková reakce z předávkování.
Roku 1332 působil na Hayoku závislý agent SPL jménem Corg Sonderbon. Když Sonderbona zajali Arkonidané, podrobili ho nelidskému mučení. Ironií osudu použili k zintenzivnění jeho bolesti právě eyemalin (PR 2224).
Zdroje
PR 2224, Traversan 6, Traversan 8, AHC 19 – glosář
