Ve zničeném městě jsou Atlan, Razamon, Kennon, Elcoy a Alzei velmi vyčerpaní a zoufale potřebují spánek. Alzei hlídá, ale kývne a málem ho sežere obří had. Atlan se probudí a dokáže odvrátit hrozící útok. Všichni ostatní se rychle vzchopí a společně se jim podaří vydloubnout obřímu plazu obě oči, takže se dá na útěk.

Od následujícího rána se další dva dny prodírají krvavou džunglí, až konečně před sebou spatří Tarthor. Město připomíná špičatý kužel, který je na vrcholu seříznutý, a je tvořeno poloorganickou hmotou. Atlan má podezření, že by mohlo jít o stejnou organickou hmotu, která se používá ke stavbě organických lodí, ale Mavinové o tom nic nevědí. Zblízka vypadá město stále zlověstněji. Je na něm nespočet otvorů, arkýřů, zábradlí, ramp, mostů, výstupků a podobně, které neustále mění tvar. Uvnitř je mnoho ulic, náměstí nebo podloubí a vždy jsou do této struktury zakomponovány stromy, keře, vinná réva a další rostliny. Nejděsivější jsou však její obyvatelé - krvelačné bestie připomínající obří netopýry, které lezou po stěnách strašidelnou rychlostí a někdy do nich dokonce pronikají, za což si vysloužily jméno Snorv Ghosts. Usilují o Mirxan; omamný plyn, který sem vane z nedalekého vrcholu Mirxan a na němž jsou závislí. V důsledku toho se většina snorvských duchů nachází v nejvyšší části proměnlivého města, kde jsou plyny nejintenzivnější.

Jiná cesta na západ než přes Tarthor neexistuje a pětici poutníků se při vstupu do města dělá nevolno. Netrvá dlouho a napadnou je první zvířata. Se svými primitivními zbraněmi se mohou bránit jen nedostatečně a s obtížemi se dostanou k řece protékající městem, na níž je vor. Rozvážou provazy a odplují.

Po několika hodinách uvíznou na voru v bažinaté oblasti a opět se musí pěšky prodírat krvavou džunglí. Náhle na ně zaútočí skupina kentaurům podobných fosků, kteří na ně střílejí z foukaček. Elcoyovu prosbu, aby přišli v míru, ignorují a odejdou, až když se Razamonovi podaří jednoho z nich zkrotit. Pro Alzei to přichází příliš pozdě; byla zasažena mnoha projektily tvořenými omráčeným hmyzem s nadměrně velkými jedovatými ostny a umírá na místě útoku.

Poté, co pohřbí Mavina, vyslýchají Foskena, který si říká Berringer. Foskenové jsou velmi plaší a cítili se ohroženi, když pětice vstoupila na jejich území, aniž by o tom věděla. Podaří se jim vynutit si od kentaura slib, že je doprovodí na cestě k vrcholkům Sirvy. Díky tomu na ně již neútočí ostatní Foskové.

Cestou na západ se dostanou také k chrámovému komplexu Sort-Quahr-Vihn, legendárnímu zařízení v západní části džungle. Foskenovi se Sluneční svatyně velmi stydí a Berringer zůstává, protože se čtveřice rozhodne ji prozkoumat. Elcoy, oslabený nemocí, a Kennon zůstanou jako strážci, zatímco Atlan a Razamon zapálí oheň, aby odlákali pozornost kyklopů střežících komplex, a pak vstoupí dovnitř. Brzy je nalezena solární vitrína s pokladem dluhopisů. Atlan je překvapen, když se ukáže, že jde o fragment Parraxynta a Quorka. Druhá z nich nemá žádné rytiny. Král Atlantidy má podezření, že právě tento Quork by mohl být klíčovou kostí ve složení všech Quorků, díky níž lze podle legendy oživit kočku Yuugh.

Když se Atlan dotkne obou, sluneční vitrína zhasne a kněží, kteří se dosud pohybovali pomalu jako ve zpomaleném filmu, jsou najednou velmi rychlí - a je jich velmi mnoho. Oba se pokusí o útěk, ale jsou konfrontováni, svázáni a předáni Kyklopovi. Zavřou je do dřevěné klece a plánují strávit noc úvahami o způsobu jejich smrti. Vězňům se podaří uprchnout a dostat se ke dvěma společníkům, kteří zůstali na místě. Jsou svědky toho, jak Elcoy umírá na svou nemoc.

Pak se znovu objeví Berringer a požaduje, aby se postavili Foskenově věci. Doprovodí ho do jeho vesnice, kde se odehraje Věc. S údivem si všimnou, že mu předsedá kyklop jménem Kryptan. Má zřejmě jasnovidecké schopnosti a radí Foskenům po celou dobu existence kmene. Na Atlan a Razamonovi si ničeho špatného nevšimne, ale u Kennona objeví rozdvojenou osobnost. Chce, aby byl "psychicky labilní Fosken", jak ho nazývá, dále vyšetřován, a proto Kennon zůstává vězněm. Během noci se však třem společníkům podaří uniknout systémem lián a větví v korunách stromů; Fosken nemá šanci najít jejich stopy ani je sledovat.