Na Zemi a četných lidmi obydlených planetách Mléčné dráhy se píše rok 1463 Nového galaktického letopočtu – to odpovídá roku 5050 křesťanského kalendáře. Už více než sto let panuje v Mléčné dráze mír: Hvězdné říše se snaží spolupracovat a vytvořit klidnou budoucnost. Konflikty minulosti se zdají být zapomenuty.

Reginaldu Bullovi, snažícímu se ochránit Mléčnou dráhu, padl do rukou Frekvenční pátrač Sinnafoch, jeden z velitelů protivníka. Z pátrače je třeba získat potřebné informace – a pomoci má VATROXOVA CESTA…

Frekvenční pátrač Sinnafoch, který padl do rukou Pozemšťanů při druhé bitvě o ITHAFOR, je v ochraně izolačního obleku vysazen na pekelný svět Oxtorne. Tam se připojí k průvodu 3000 poutníků a seznámí se s Oxtorňanem Steelionem Hartokem, poutníkem, jenž hledá duchovní osvícení na cestě k hrobu Deshwana Jankoffa. Jankoff získal před svou smrtí poznatky, které se pro mnohé Galaktiky staly náboženským přesvědčením. Jankoffovi následovníci se neustále vydávají na obtížné pouti, přičemž se v co největší míře vzdávají podpory technických pomůcek. Pro Sinnafocha není tato cesta pouze výzvou fyzickou. Díky rozličným nebezpečím, kterým je vystaven na Oxtorne a rozhovorům s Hartokem, především ale skrze přátelské pocity, záhy ho pojící s Hartokovým Okrillem Philipem, je změněn jeho dosavadní pohled na věc. Ačkoli je mu jasné, že celou situaci zcela záměrně naaranžovali Pozemšťané, ignoruje rozkaz indukční buňky, která mu radí spáchat sebevraždu, aby se mohl znovu zrodit na hibernačním světě Frekvenční monarchie.

Sinnafoch plánuje útěk a přitom nevědomky následuje plán Reginalda Bulla. Ligový ministr obrany pozoruje průvod poutníků z lehkého křižníku DESERT SUN, dislokovaného na orbitě planety. Bull doufá, že ho Sinnafoch při útěku zavede na tajnou základnu Frekvenční monarchie. Hartok je agentem SPL a jeho úkolem je dohled nad Sinnafochem. Jenže Hartok se prokáže jako nespolehlivý. Před svým nasazením byl psychomechanickými postupy zmanipulován tak důkladně, že nyní sám uvěřil, že je bývalým trestancem, následujícím Jankoffovy teze. Manipulace byla provedena příliš kvapně, a tak nakonec Hartok podlehne Sinnafochovu našeptávání. Oxtorňan považuje Vatroxe za ekvivalent Strážce světla, k němuž se musí připojit, aby dosáhl vyššího osvícení. S Philipovou pomocí vyvolá Sinnafoch u Jankoffova hrobu chaos. Okrill nažene na průvod nebezpečné šelmy, takže propukne panika. Ve vzniklém zmatku ukradne Sinnafoch vesmírnou loď, připravenou k vyzvednutí dorazivších věřících. Hartok odhodí svůj amulet, aby se tak definitivně rozloučil se starým životem. Nemá už ani potuchy, že skvostný šperk ukrývá naváděcí vysílač a představuje jedinou možnost, jak může Bull Sinnafocha sledovat.

Protože Bull disponuje jenom jedním jediným křižníkem, není schopen uhlídat a pronásledovat všechny z Oxtorne startující plavidla. Sinnafoch tedy v Hartokově doprovodu unikne…

Z několika kapitol románu vyplývá kosmogonie (světonázor) Vatroxů: Vatroxové věří, že jsou oduševněni a vyvoleni skrze Vamu („opravdový život“). V období první hyperdeprese vznikl tento lid na planetě Vat, a z jejich Vamu se postupně vyvinuly beztělé entity VATROX-VAMU, VATROX-CUUR a VATROX-DAAG. Entita hromadily další Vamu a bděly na Vatroxy, aby později stvořily novou, mocnou Všebytost. Avšak tato bytost se obrátila proti svým tvůrcům. Vat byl zpustošen, VATROX-CUUR a VATROX-DAAG museli uprchnout. Přitom s sebou vzali i Vatroxe. VATROX-VAMU, nejsilnější člen jejich triumvirátu, zůstal, aby bojoval, avšak nakonec byl poražen. Nová Všebytost si podrobila VATROX-VAMU a přijala i jeho jméno. Prchající Vatroxové objevili stanice Anthurianů a vešli do služeb tohoto národa. Současně hledali novou životní cestu a stvořili si útočiště v Hathorjanu.