Více než padesát let poté, co se Perry Rhodan setkal na Měsíci s Arkonidany Thorou a Crestem a lidstvo se vydalo ke hvězdám, se na mnoha světech rozvíjí terranské kolonie. Solární unie tvoří základ mírumilovně se rozvíjející hvězdné říše.

Vlna smrtícího temného života směřuje neúprosně k Arkonu, miliardy Arkonidanů se ocitají v nebezpečí. Všechny pokusy o obranu selhávají. Pouze tři časonoši - Perry Rhodan, Atlan da Gonozal a Mirona Thetin - mají malou šanci katastrofu odvrátit. Nasadí svůj život, aby bojovali proti ČERNÉ POVODNI…

Perry Rhodan, Atlan a Mirona Thetin se snaží zabránit vytvoření temného intelektu v soustavě Arkonu. Se 130metrovým GORTAVOUEM se vydávají zpět na fragment Elysejského světa CORS-VII-4, na němž se nachází časová studna, z níž pramení nezastavitelná záplava černého života mířící přímo na Krystalický svět. Ani samotný let neprobíhá jednoduše, protože je loď opakovaně ovlivňována časovými fenomény, které jsou tím dál patrnější, čím blíže je ke svému cíli. Bez varování je ale trojice časonošů přenesena na neznámou planetu, na níž je, zdá se, úplně vše tvořeno krystaly. V dohledu je vidět pouze rozlehlé pohoří, k němuž se však skupina musí vydat po svých, protože následně zjišťuje, že nejsou funkční nejen jejich vysílačky, ale i zbraně a antigravy. Jediné, co naopak funguje, jsou ochranné štíty bojových obleků. Po nějaké době dojdou ke zvláštním stromům, které Atlanovi připomínají na Arkonu rostoucí jojorany. Vše kolem, včetně nich a dalších menších keříků a arkonské trávy tiraaki, je ale také tvořeno krystaly. Stromy na ně začnou znenadání útočit tisíci křišťálovými úlomky, s nimiž si ale poradí jejich štíty. Kamkoliv úlomky dopadnou, rozpadnou se na krystalický prach. Protože se křišťálový les nedá obejít, rozhodnou se jím projít.

Thora Rhodan da Zoltral se opět nachází na medostanici své lodi CREST II. Její stav se po vstupu do časové studny stále zhoršuje, nepomáhají jí ani žádné relaxační dagorské techniky. Doktor Steflov velitelce sděluje, že se dle nejnovějších skenů jedná o progresivně degenerativní nezvratné poškození mozku. Thora je připravena na to, že její pokus o zachování nesmrtelnosti může mít fatální následky, Steflov jí však ještě dává naději a věří, že v Faehrlovu institutu na Iprase by mohla být větší šance na její záchranu, protože právě zde toho o mozku Arkonidanů vědí asi nejvíce v celé Galaxii. Steflov se je již pokoušel kontaktovat, ale bez úspěchu. Thora, která se i přes nelibost svého šéflékaře plánuje vrátit do služby, se rozhodne sama kontaktovat Imperátora s prosbou o pomoc.

Thora v centrále sleduje stále narůstající masu temného života, která se neúprosně blíží k její domovské planetě. Při snaze zastavit černou povodeň zemřelo již více než 200000 Arkonidanů. Mnoho lodí bylo zničeno při útěku a Thora se rozhodne vyslat několik pomocných člunů, které by mohly zachránit alespoň přeživší. I přesto, že je velitelka momentálně schopná se díky lékům koncentrovat na svou práci, v záchvatu bolesti nakonec omdlí přímo v centrále.

Za hradbou křišťálového lesa leží něco, co vypadá jako jezero. Jeho hladina se ani nehne a voda v něm je očividně tvořená stejným materiálem jako zbytek planety. Rhodan i ostatní si kladou otázku, zda je vše kolem skutečné a proč sem vlastně byli přeneseni. Vzhledem k tomu, že Arkonu už nezbývá mnoho času, je zřejmé, že se je někdo snaží zdržet. Na hladině křišťálového jezera se utvoří výr, z něhož se vynoří obrovská červovitá bytost, která na trojici ihned zaútočí. Atlanovi se ho ale podaří zneškodnit, než někoho vážně zraní.

Thora Rhodan da Zoltral se probírá z bezvědomí až po pěti hodinách v cizím prostředí. Byla okamžitě převezena do Faehrlova institutu, který vede Julen da Nirwor. Jeho dávný předek, Tuale da Nirwor, byla objevitelkou logického sektoru Arkonidanů a je považována za zakladatele Institutu. Momentálně snaží ulevit její bolesti, mimo jiné potlačením gamma vln, které mozek vydává. Řešení je však pouze dočasné, a sám ředitel institutu se přiklání k tomu, že jedinou možností je aktivace Thořina extrasmyslu. Thora si je vědoma, že v tomto stavu není schopná projít celým procesem Ark Summia. Sám imperátor Gonozal VII. však souhlasí, že může k proceduře aktivace přistoupit i bez něj, protože se nenabízí jiné řešení. Thora si není jistá, zda si přeje extrasmysl vůbec mít, nikdy dříve o něj nestála a obává se vedlejších efektů, které aktivace může způsobit, zvláště pak bez projití Ark Summia. Nyní ale nemá na výběr a souhlasí, protože chce žít a znovu vidět svou rodinu.

Po několika hodinách pochodu Rhodan, Atlan a Thetin konečně začínají postupovat lehce kopcovitým terénem a v dáli vidí trosky nějaké budovy. Když se dostatečně přiblíží, rozpozná v nich Atlan ruiny Křišťálového paláce. Gos’Khasurn ale nevypadá, že by byl zničen při bitvě, ale jako kdyby zde chátral již nějakou řádku let. Zdá se čím dál tím jasnější, že se trojice opravdu nachází na Arkonu I, pravděpodobně ale v nějaké alternativní chronofázi, která zobrazuje potencionální budoucnost planety. Proč byli přeneseni zrovna na Krystalický svět, který nedisponuje časovou studnou, nemají zatím zdání. U zřícených stěn paláce objevují prazvláštní krystalické humanoidní mumie. Podle zbytků jejich oblečení to vypadá, že se skutečně jedná o Arkonidany. Rhodan a jeho společníci se vydají prozkoumat okolí paláce, kde by se snad mohl nacházet nějaký funkční dopravní prostředek. Křišťálové mumie leží a sedí všude kolem.

Thora v tradičních komnatách Faehrlova institutu s výhledem na bezútěšný povrch Iprasy netrpělivě čeká na aktivaci extramozku. Nečekaně ji navštíví Sud, která přináší pozdravy od celé posádky. Kromě toho chce Thoru i morálně podpořit, protože sama dobře ví, jaké to je, když v jednom těle žijí dvě osobnosti a nabízí jí svou pomoc. Thora ještě chvíli hraje hrdou a silnou Arkonidanku, pak ale Sud přiznává své obavy a svěřuje jí, že vše – od přijetí buněčného aktivátoru po vstup do časové studny – podstupuje hlavně kvůli Perrymu a věří, že cenu za nesmrtelnost jednoho dne všichni tvrdě zaplatí. Pak Arkonidanka mutantku požádá, zda by byla ochotná stát se její Aizakar-Dal1), čestnou stráží, která ji má při procesu aktivace logického sektoru po celou dobu doprovázet, a Sud souhlasí.

Křišťálové mumie se znenadání začnou probouzet k životu a zdá se, že nemají zrovna přátelské úmysly. Oživlým Arkonidanům není problém utéct, z písku se však před nimi vytvoří křišťálová formace, bytost, které se nedokáží nijak ubránit, a která je svými chapadly nakonec všechny tři chytí. Rhodan se pak pokusí nastavit akustické pole svého skafandru na frekvenci, která by mohla rozvibrovat krystaly, jimiž je bytost tvořená, a úspěšně se mu podaří ji zneškodnit.

Julen da Nirwor svého speciálního hosta doprovází až k aktivační místnosti, která vypadá spíše jako posvátné místo než technické zařízení. Uprostřed stojí kožená pohovka a kolem ní je umístěno několik instrumentů, o jejichž účelu dnes již nikdo nemá zdání, stejně jako o tom, jak celý proces aktivace extramozku vlastně probíhá. Personál institutu provádí vše automaticky dle tradičních instrukcí. Institut byl vybudován asi před 12000 lety a dosud se zde vlastně nic nezměnilo, i všechna zařízení vypadají velice archaicky. Samotná aktivace probíhá pod tzv. aktivační kopulí, naplněnou speciálním plynem, a ještě předtím je do žaludku Hertasona2) zavedena trubička, která ho zásobuje speciální výživnou substancí. Účastník je přivázán k pohovce, aby se případně nemohl hýbat – během procedury, která trvá 30 až 90 minut, jsou totiž zpod kopule slyšet výkřiky, které si oběti ale poté vůbec samy nepamatují. Věrohodně na Thoru nepůsobí ani prastaře vypadající elektrody, které se připevňují na spánky Hertasonů.

Thora je umístěna pod aktivační kopuli a čeká, co se bude dít. Mnoho podrobných zpráv o tom, jak taková aktivace extrasmyslu probíhá, bohužel neexistuje. Vše jí ale připadá jako ze špatného holofilmu. Nakonec se do její hlavy vkrádá nepříjemný smích a Thora cítí, jako by do její mysli vstupovalo něco cizího. Arkonidanka je vyděšená, chvílemi panikaří a zdá se jí, že je něco špatně. Snaží se uklidnit pomocí dagorské techniky nazývané Ahora-Gata3). Nakonec ve své hlavě slyší hlas, který tvrdí, že je ona. Thora mu ale ze všech sil oponuje a sděluje mu, že je pouze její host a existuje jen díky tomu, že si to ona přeje. Pak hlas utichne a opět ji přemůže nepředstavitelná bolest. Uvědomuje si, že kopule byla zdvižena a vidí Sud, která se nad ní sklání a drží její hlavu ve svých rukách. Podle všeho její organismus kolabuje a dochází k zástavě srdce. Sud se však ze všech sil snaží Thoru zachránit a ona sama bojuje také. Mutantka se hroutí vyčerpáním, ale její léčivé síly jsou úspěšné. Thora se s údivem probouzí, bolest, ale i hlasy v její hlavě, jsou pryč.

Po několika dalších nekonečných hodinách pěšího pochodu směrem k horám se zdá, jako by jejich postup někdo urychloval. Rhodanovi několikrát připadá, že v dáli vidí neurčitou postavu. Když dorazí k formaci křišťálových pilířů, objevují zde i časovou studnu. U ní stojí Quiniu Soptor, která je všechny již netrpělivě očekávala a pomalu ztrácela naději. Rhodan má spoustu otázek a Soptor mu slibuje, že mu některé z nich objasní. Musí si ale pospíšit, protože nekompromisně ztrácí sílu. Poté Soptor a Rhodan zmizí.

Thora se i přes komplikace během aktivace jejího extrasmyslu cítí lépe než kdy předtím. Proces byl pravděpodobně úspěšný. Než se vrátí na palubu CRESTU II, chce ještě vyhledat ředitele Faehrlova institutu, protože má nespočet otázek a Julen da Nirwor si je očividně moc dobře vědom toho, čeho se týkají. Probírají, co má vše společného s tím, že Epetran da Ragnaari, který byl Ka'Marentisem Velkého impéria v době kolem 4000 let př. Kr. v zájmu zachování arkonidských vědomostí rozdělil svůj archiv do 371 záznamů a přeprogramoval aktivační zařízení v Institutu tak, aby tyto informace byly transferovány do mozku těch Hertasonů, jejichž logický sektor se nepodaří aktivovat. Nositel sám o tom nic nevěděl. Thoře se zdá podezřelé, že celý proces obestírá tolik tajemství – sami Arkonidané ho berou jako samozřejmost a po detailech nikdy nikdo nepátral. Velitelku samotnou by zajímalo, jaká pravda se skrývá na pozadí toho všeho. I da Nirwor si někdy kladl otázku, zda by nebylo lepší celé Ark Summia úplně zrušit, ale vzhledem k tomu, že Arkonidané s aktivovaným logickým sektorem – téměř 4 a půl milionu za 12000 let – představují signifikantní část populace, a z jejich řad vzešla většina vůdců a vrcholných představitelů národa, není možné ji jen tak zastavit. Pak se Thora vrací zpět na svou loď, aby zjistila, co se mezitím událo v soustavě.

Před Perrym Rhodanem se rozprostírá celý vesmír – jeho pozornost však přitahuje centrum Mléčné dráhy a obrovská černá díra Sagittarius A*. Quiniu Soptor mu poté začne vyprávět dlouhý příběh. Před asi 14 miliardami let dosáhl vesmír svého vrcholu – v této fázi, která se cyklicky opakuje, dochází k tzv. restartu – zániku starého vesmíru a vzniku nového. Život, který existoval ve vesmíru, který předcházel našemu, neměl vědomí ani žádné morální zábrany ani žádný cíl a plány – prostě jen byl. A poté došlo k něčemu, co vyvolalo řetěz událostí zasahující až do přítomnosti, po čemž Soptor se svými sestrami urputně pátrala. Skoro všechny vzpomínky však již téměř zmizely v hlubinách času, stejně jako vzpomínky na Předchůdce. Soptor vysvětluje, že ona a několik dalších patří do řádu tzv. Sesterstva Hlubiny a jejich úkolem je právě starost o již zmíněné události. Creaversum, zrození Supraheta, ANDROS, TO i Velká ruptura byli jen předchůdci toho, jaké nebezpečí se chystá objevit. A toto nebezpečí má jméno Tihit: temný život je pouze jejím dechem, a pokud promluví, každé její slovo otřese vesmírem.

Rhodan chce proto vědět, s kým bude mít co dočinění a Soptor pokračuje ve svém vyprávění. Když docházelo ke smršťování vesmíru a veškerému životu hrozilo vyhoření, začal se sdružovat do stále větších clusterů. Poté, co dosáhl kritického objemu, se udála předtím nemyslitelná evoluční fáze a vzniklo něco, co dosud neexistovalo – život s vědomím. Soptor tento proces přirovnává k tomu, jako když byla utvořena určitá kritická koncentrace halatia anebo když kreell pronikl z Creaversa do Einsteinova universa a vytvořil dostatečně velké populace – poté došlo ke vzniku entit jako METEORA, ANDROS a Suprahet. Poté došlo k resetu starého univerza a vzniku nového. Ve zlomku okamžiku se však starý život odsouzený k smrti vtiskl do nového vesmíru, jako nesmazatelná informace. To bylo možné jen díky tomu, že se v závěrečné fázi vytvořily extrémní fyzikální podmínky. Několik základních přírodních zákonů bylo na několik nanosekund potlačeno a všeobecné zákony kvantové mechaniky také převzaly velení. Aglomerace před-života si najednou uvědomovala sama sebe a v momentě, kdy čelila jisté smrti, vytvořilo si její vědomí jeden ze základních pocitů, které živé bytosti znají: strach o vlastní existenci. Nabízelo se jen jediné možné řešení – aglomerace života se zbavila 99,9 procent své masy, zbytek shořel v Einsteinově vesmíru. Zbytek se proměnil v temný život. A tento zbytek se zachoval v hyperkokonech, které je chránily před smrtí. Až o mnoho později byly tyto kokony otevřeny a byl z nich vypuštěn před-život. V nových podmínkách Einsteinova vesmíru pak zmutoval do forem, které nám již jsou známy – jako například gemingové drúzy. Manipulace kvantové tkáně universa, které zapříčinil před-život, změnily přirozený proces vývoje vesmíru. Pořadí se zamíchalo a vývojové mechanismy si pomohly vyloučením příslušných rušivých impulzů do jakési bubliny, která se připojila k Einsteinovu vesmíru a stala se Creaversem, menším vesmírem, do něhož bylo vypuštěno vše, co by mohlo zapříčinit zhroucení celého cyklu. Jako vedlejší efekt se zde ale objevilo několik závažných problémů, kterým musí čelit nejen lidstvo. Zbylé vědomí – esence před-života – si vytvořilo jméno: Tihit. Kvůli extrémně zredukovanému objemu se jí povedlo protlačit mezi časoprostorovými kvanty a přežít velký třesk, aniž by se musela schovat v hyperkokonu. Měla ale problémy pohybovat se Einsteinovým vesmírem, byla mladá, zmatená a měla strach. Proto se rozhodla najít úkryt s vhodnými hyperenergetickými podmínkami, místo, které by bylo co nejvíce podobné universu, které znala. A našla ho v černé díře Sagittarius A*. To je také jeden z důvodů, proč je Mléčná dráha centrem všeho dění ve vesmíru, protože se zde sbíhají důležité časové linie. V centru Galaxie entita upadla do tisíciletého spánku, a nyní hrozí, že se probudí. Jak si Rhodan vzpomněl, podobný osud měla i další známá entita, METEORA, manifestace halatia, která se nakonec uchýlila do černé díry Amba v kulové hvězdokupě Suurt. Tihit je nyní ve stavu polospánku, ale moc dobře slyší své děti a cítí přítomnost temného života, který se probudil z gemingových hyperkrystlů. Nemůže svůj úkryt ale opustit, dokud nebude mít vhodné tělo – tedy frakturu, na níž může promítnout svůj temný intelekt. A toho chce docílit zde, na Arkonu. Rhodanovi je zvláštní, proč něco podobného nezkusila přímo ve své blízkosti v Omnitickém kompariátu, kde se temný život již dávno probudil. Soptor ale vysvětluje, že před-život, který se zde nachází, je již pro ni »starý«, a dávno změnil svou genetickou podstatu. Kdežto temný život v gemingových drúzách se právě vylíhl – a časová studna na Elysejském světe je z různých důvodu pro entitu tím nejvhodnějším katalyzátorem. V tom Soptor zkolabuje, Rhodan ji zachytí a až teď si všimne, v jak zuboženém stavu poloviční Arkonidanka je. Svěřuje Rhodanovi, že již nemá sílu k tomu, aby společně odvrátili katastrofu – je totiž nutné, aby na každé straně časové studny byli přítomni dva časonoši. Pak mu předává část své tyče, kterou vždy nosila u sebe – kousek drátěné mřížky, s tím, že ji Rhodan jednoho dne bude potřebovat. Poté Quiniu Soptor naposledy zavírá oči a umírá. Perry Rhodan se i s jejím tělem v náručí vydává na cestu.

Imperátor Gonozal VII. se chce ještě jednou pokusit o zastavení černé povodně se zbytky své flotily. Thora ale ví, že jsou veškeré pokusy marné, a proto se snaží alespoň zabránit zbytečným ztrátám na životech. Imperátor zaútočí se vší dostupnou silou, ta však nemá proti neoblomně postupujícímu temnému životu žádnou šanci a kdysi hrdé křižníky zanikají v mohutných explozích, které doprovázejí přidružené časoprostorové anomálie. Zdá se, že Rhodan, Atlan a Thetin neuspěli.

Po nějaké době se Rhodan setkává s mladou Mehandorkou Wini, další příslušnicí Sesterstva Hlubiny. Byla to právě ona, kdo před časem na Neptunově měsíci Tritonu zachránil jeho syna Farouqa, proto se Rhodan podivuje, co dělá právě tady. Wini převezme tělo Soptor a poví mu, že je také jednou ze Sester a stále ještě je čas splnit úkol. Mehandorka po něm chce, aby se soustředil na jednotlivé časové linie. Po vytrvalém snažení se mu nakonec podaří uvidět to, co po něm Wini žádala. Jednotlivé časové linie, z nichž většina vypadá jako stříbrné nitě, jsou zamotány do obrovského klubka, které musí rozmotat, aby uspěl. Rhodan také vidí, že na druhé straně časové studny je již připraven Atlan a Mirona Thetin. Protože je v záležitostech časonošů stále ještě nezkušený a rozplétání jednotlivých linií by mu zabralo věčnost, rozhodne se, že po vzoru Alexandra Velikého uzel rozsekne. Přitom v záblescích ve svém podvědomí vidí několik obrazů: pulzující srdce Mléčné dráhy s mocnou černou dírou Sagittarius A*, soustavu osmi planoucích sluncí, která krouží kolem další černé díry, planetu plovoucí v moři zářivých barev, zachycenou v tanci gravitačních zón a magnetických cyklónů, Gádové nebe, světlosvět Drem-Doreus a také Tihit. A poté se Perrymu Rhodanovi podaří úspěšně uzel časových linií přetnout.

Sarah Maas nadšeně od svých zaměřovačů hlásí, že černá povodeň zpomaluje. CREST II je volán imperátorem, který roztřeseným hlasem sděluje podobné zjištění. K Thořině překvapení si dělá starosti i o to, zda se již ozval jeho syn nebo její manžel. Všichni s napětím sledují, jak temný život ustupuje zpět k Elysejskému fragmentu a také netrpělivě čekají, zda se jejich přátelé ohlásí. Akilah bin Raschid poté ohlašuje, že byl zaměřen GORTAVOUR, načež je k nadšení všech kontaktuje Perry Rhodan.

CRESTU II bylo s velkou pompou dovoleno přistát v blízkosti Křišťálového paláce a Perry Rhodan, Atlan i jeho princezna z Andromedy byli ve všech médiích za přítomnosti imperátora oslavováni jako zachránci. Thora se mezitím zapříčinila o obnovení diplomatických vztahů mezi Arkonem a Zemí a sám Gonozal VII. jí opět nabídl funkci ambasadorky Velkého impéria na Zemi. Torgenu Shennovi se pak podařilo zajistit několik významných obchodních smluv mezi Terranskou unií a Impériem a také se rozhodne, že zůstane ještě nějakou dobu na Arkonu, aby dojednal další podrobnosti. Všichni se ale již více než na cokoliv jiného těší na návrat domů, proto také urputně probíhají opravy jak CRESTU II, tak MAGELLANU. Mimo jiné byl vykonán smuteční obřad za bývalého velitele Conrada Deringhouse, který si ale přál být pohřben na Terrania Central Cemetery, a další zesnulé členy posádky. Dalším problémem, který bylo nutné dořešit, byla Theta. Nakonec bylo dohodnuto, že bývalá imperátorka bude deportována na odlehlou koloniální planetu, kde bude po zbytek svého života pod dohledem a nikdy ji nebude smět opustit. 5. února 2090 se Thora a Perry opět na nějakou dobu rozloučí s Atlanem a Mironou a CREST II se vydává zpět na měsíční cestu zpět na Zemi. Perry Rhodan je rozhodnut, že než se vypraví do centra Mléčné dráhy k Sagittarius A*, musí nejdříve vyřešit své záležitosti na Zemi a také kontaktovat svou dceru Nathalie. Teď ale mají Thora i Perry konečně chvíli čas jen pro sebe…