Hypertronové čerpadlo

(přesměrováno z: Sluneční čerpadlo)
z Databáze Multiversa

Princip

Sluneční čerpání je všeobecně nadřazený pojem pro proces, kdy je některá z hvězd za pomoci technických prostředků využita jako přímý zdroj hyperenergie. V pozemské technologii se používá zejména hypertronové čerpadlo.

Vědci v soustavě Newton vyvinuli KPL zařízení – paraspojený labilizátor konstantního toku – které přerušuje tok energie larského SVE plavidla. Tento vynález pracuje na principu vylepšeného hypertronového čerpadla (pozn.: jak ukazuje příklad KPL zařízení, je možno odebírat hyperenergii i jiným zdrojům, než sluncím).

Odběr hyperenergie slunci nabízí možnost využívat obrovský hyperenergetický potenciál hvězd a současně umožňuje vyhnout se ztrátám, vznikajícím u konvenčních metod výroby energie. Sluneční čerpadlo může být tedy považováno za první výrobník „čisté“ hyperenergie, v účinnosti předstižený až hypertropem (u něhož jde o přímý odběr z energeticky nadřazeného univerza).

Pokud jde o vizuální podobu čerpání, hypertron vytváří jeden nebo více jasných sacích paprsků, které spojují povrch slunce a čerpadlo. Z těchto proudů je posléze odebírána požadovaná energie. Čerpaná hvězda při celém procesu viditelně nabírá na objemu a roste její jas.

Dějiny

25. století:

K prvnímu setkání Pozemšťanů touto technologií došlo během kontaktu s Mistry ostrovů v roce 2404. Mistři budovali za pomoci slunečního čerpadla situační transmitery. Také časový transmiter Vario čepoval energii, potřebnou k dočasné dislokaci CREST III, pomocí hypertronového sacího proudu. Identickým zařízením disponovala i superpevnost Tamanium – zde měřil sací paprsek 500 kilometrů (PR 265, PR 297).

Tefrodi plánovali, že s pomocí této technologie vyrobí postačující množství energie k tomu, aby planetu Barkon hyperprostorem přemístili do Mléčné dráhy (PR 275).

Také Ulebové využívali v soustavě Enemy sluneční čerpadlo. V jejich případě držela jím zprostředkovaná energie Atlas a jeho měsíce v budoucnosti (PR 396).

35. století:

Energetické zásobování antitemporálního slapového pole Sluneční soustavy pro případ Laurin v roce 3430 a současně pro paratronový štít v projektu Laurin II (3434) se zakládalo na hypertronovém čerpadle na Merkurově severním pólu. Také MARCO POLO byl v roce 3437 vybaven hypertronem (PR 400, PR 449, PR 465).

V Lokálním roji bylo sluneční čerpadlo využíváno především pro hromadné tranzice. Rojostrůjci na svých kuželových lodích byli schopni přesunovat celé solární systémy. Také při přípravě světů pro dělení Kartiů se houbovitá plavidlo Rojostrůjců opírala o technologii slunečních čerpadel (PR 529, PR 530).

Roku 3459 vyvinuli Vědci v soustavě Newton KPL zařízení, modifikované hypertronové čerpadlo, jako zbraň proti SVE plavidlům Larů (PR 657).

14. století NGL:

Po změně hyperfyzikálního odporu (hyperimpedance) v roce 1331 NGL je sluneční čerpadlo opět široce využíváno. U Pozemšťanů je kupříkladu v roce 1332 NGL spuštěn projekt RAINBOW. I Božské impérium začíná roku 1332 NGL s užíváním hypertronů a to v souvislosti s budováním situačních transmiterů.

Na konferenci lidé předvedl Perry Rhodan roku 1344 NGL myšlenku galaktické dopravní sítě, spočívající na principu klecových transmiterů, napájených slunečními čerpadly. Koncept je označován jako projekt BACKDOOR (PR 2300).