Časový transmiter

z Databáze Multiversa

Časový transmiter nebo také časová stanice je, jak název dává tušit, transmiter, jehož úkolem není přemisťovat náklad jen místně ale i skrze čas.

U časového transmiteru se cesta v čase uskutečňuje z vysílacího transmiteru do přijímacího transmiteru, který je umístěn v jiném čase. Protože protistanice je zpravidla ten samý přístroj, jen v jiném čase, je dosah do minulosti omezen jen dobou vybudování transmiteru. S časovou dislokací je zpravidla spjata také prostorová dislokace, protože protistanice časového transmiteru se pohybuje v prostoru. V případě časového transmiteru Torbutan se jedná o dislokaci asi o několik tisíc světelných let mezi Gorbas IV a Torbutanem.

Pozoruhodné bylo, že časový transmiter na Torbutanu Lemura Leviana Paronna dokázal bez protistanice přesunout do roku 4500 dha-Tamar. Relativně malé zařízení mohlo přesunout dokonce i halutskou loď bez protistanice.

Mistři ostrovů také disponovali technologií pro cesty v čase bez protistanice. Například centrální sluneční šestiúhelníky v Andromedě a Mléčné dráze byly v roce 50‘500 před Kristem postaveny časovým komandem, které je přes časový transmiter na Lemurii (terransky Vario) přesunulo do minulosti. Stejným časovým transmiterem uprchl také Selaron Merota a Ermigoa Mirota před Mironou Thetin do lemurské minulosti.

Klasické stroje času, jako například deformátor nulového času nebo časová stanice na Traversanu, se pohybují samostatně skrze čas. Časová stanice na Traversanu byla v každém případě klasický stroj času, který ovšem ztroskotal na temporálních zpětných polích cappinských časových závojů. (poznámka: také u tohoto zdánlivě nehybného stroje času následuje prostorová dislokace, protože se planeta pohybuje)

Funkce

Časové transmitery Mistrů ostrovů se zakládají na nulačasové technice stejně jako terranci zdokonalené deformátory nulového času. Také na planetě Scimor vyvinutý časový transmiter se zakládá na podobném principu. Za pomoci vhodně velkého energetického zdroje se dá vyrobit absolutní nulové pole. To se prořezává skrze časoprostorové linie skrze dimenze a napíná se, dokud přesunované těleso nedorazí do požadovaného času v minulosti. Využívá se přitom jen časový tok na referenční ose časového transmiteru. Referenční osa je časový proud spojující dvě biologicky a fyzikálně stejnorodě uložené roviny, které jsou odděleny pouze časově.

Časovým transmiterem se tak nedá dostat na jinou referenční osu, neboli na jinou paralelní dějovou linii. Cesta v čase tak nemůže skončit v žádné slepé uličce, ale dá se přesně vypočítat, protože minulost je již napsaná – časové paradoxy tak nemohou nastat.

Kapacita a výkon

Podle velikosti a způsobu konstrukce se může značně měnit kapacita a výkon časového transmiteru: Vario tak například díky obrovské energii získávané díky slunečním čerpadlům dokázal přemisťovat celé kosmické lodě skrze velká časová období, výkonově slabší transmitery jako například mezičasový transmiter na Pigellu měl dosah maximálně 500 let.

Levianem Paronnem používaný časový transmiter z Torbutanu umožňoval naproti tomu veliké časové skoky. Dala se s jeho pomocí ale podnikat jen cesta do minulosti. Dislokace do budoucnosti nebyla možná.

Deformátor nulového času zase naproti tomu nemohl (kvůli své konstrukci) uvnitř sebe transportoval žádné velké objekty, ale dokázal na základě extrémně vysokého vstupního výkonu pronikat minimálně 200‘000 let do minulosti a to bez protistanice.

Časová stanice na Traversanu byla budována pro výpady až 1.2 milionu let do minulosti.

Maskování

Lemurové, ale také Gurradové, stavěli stroje času a byli časovou policií respektive představiteli časové spravedlnosti trestáni jako časoví zločinci.

Transmitery Mistrů ostrovů byly vybaveny kontinuálními tlumiči, která potlačovala vznikající nulapolová echa. Pravděpodobně proto nemohla První vibrační moc zachytit jejich cesty časem. Mistři ostrovů dokázali pomocí nulapolového stopaře transportovat objekty na sekundu přesně a časově správně.

Na základě akonských experimentů s defektním časovým transmiterem Mistrů ostrovů na Pigellu v soustavě Vega považovala První vibrační moc Solární impérium za časové zločince.

Omezení kvůli časovým závojům

Transmitery Mistrů ostrovů nemohli proniknout do období chráněného ganjasanskými časovými závoji. Časové stanici Regnal-Ortona na Traversanu bylo zabráněno proniknout kupředu skrze temporální zpětná pole.

Podobně to platilo pro terranský deformátor nulového času. Teprve s pomocí vědců takerského komanda se Terrancům podařilo proniknout s využitím na bázi sextagonia spočívajícího dakkar-rezonátoru až 200‘000 let do minulosti. (poznámka: časové závoje pravděpodobně působily s neomezeným dosahem. Skutečnost ukázala na případu Roie Dantona, že časové závoje ovlivňovaly přinejmenším 200‘000 světelných let vzdálený stroj času v soustavě Enemy)

Není jasné, zda TEFANI Eltanů v 387.9 mil. světelných let vzdáleném Tradomu nebyl do minulosti odhozen skrze časové závoje. Kdyby ano, byl by stroj času Rintacha Sahina chráněný proti temporálním zpětným polím.

Časové experimenty v lemurských dobách

První vibrační moc údajně zachytila po roce 50‘300 před Kristem první lemurské časové experimenty a poslali expedici 300 milionů Bestií starého typu z Velkého Magellanova mračna, kteří se potom usadili na Halutu, aby potrestali časové zločince. V letech kolem 50‘080 před Kristem (6320 dha-Tamar) a tak tedy krátce před útokem Bestií na Velké Tamanium Lemurů se lemurští vědci zaměstnávali, kamuflováni jako Klub Luna, s pravými časovými experimenty.

Pod patronací Tamrata Markama bylo vědci z Klubu Luna vybudováno takzvané časové oko. Zakládala se na principu minusového času a ne na nulapolové technice.

Další časový transmiter se nacházel na planetě Torbutan v 87. Tamaniu na základně Klubu Luna. (poznámka: vyspělá technika časového transmiteru vzbuzovala pochybnosti, zda se skutečně jedná o transmiter vyvinutý Klubem Luna nebo o nalezený kus.)

Lemurský časový výzkumník Nayn Ichtrac vyvinul na Scimorově planetě časový transmiter, který v roce 7682 před Kristem poprvé vyzkoušel. Tyto pokusy přilákaly flotilu Maahků, která zničila domnělý arkonidský svět.

Známé časové transmitery

Časové transmitery Mistrů ostrovů

Lemurské časové transmitery

  • časový transmiter na Scorchu
  • časový transmiter na Torbutanu (později Gorbas IV)

Časové transmitery Ulebů

  • časový transmiter k systému Enemy nacházejícímu se pět minut v budoucnosti

Stroje času

  • časoměnič ID na Ferrolu
  • trojice Epotronů akonské konstrukce, v letech 21022106 zničeny
  • časová stanice na Traversanu
  • stroj času Ulebů v systému Enemy
  • deformátor nulového času Lapalistů pod velením Gerinose de Lapala
  • deformátor nulového času Solárního impéria
  • deformátor nulového času Lapalistů pod velením Markhora de Lapala
  • TEFANI, krychlovitý křižník Eltanů se strojem času od Rintacha Sahina