MARCO POLO

z Databáze Multiversa
MARCO POLO
MARCO POLO
© VPM kg.

MARCO POLO byl v letech 3437 až 3460 vlajkovým plavidlem loďstva Solárního impéria. Na této lodi byla provedena expedice do Gruelfinu.

MARCO POLO byl uveden do služby roku 3437 jako první ultrabitevní loď třídy NOSIČ. Vedla korvet nesl na své palubě také lehké křižníky planetární třídy. Pro intergalaktické lety byl vybaven nově vyvinutým dimesextovým pohonem namísto dosud běžného dimetransového. Kulovitá loď o průměru 2500 metrů měla dvoustěnný lodní plášť z rudomodré slitiny ynkelonia a terkonitu.

MARCO POLO má zrychlení od 720 km/s^2, 24 teleskopických přistávacích vzpěr, dimesexta motor a lineární motor (4 Waringerovy konvertory s doletem 3 miliony světelných let). V rovníkovém prstenci je uložena korpuskulární pohonná soustava pro podsvětelný let, 12 obřích elektráren s 8 Schwarzschildovými reaktory k energetickému pokrytí běžného provozu plavidla (výkon 960 miliard kilowattů), jakož i hypertronové čerpadlo.

V roce 3458 byla elektrárna pokusně přestavěna pro provoz 8 nugových Schwarzschildových reaktorů.

Posádka

Posádku tvoří celkem 8000 lidí, přičemž většina se na MARCA POLA přesunula z předchozí vlajkové lodi, INTERSOLARu. 3000 mužů funguje jako kmenová posádka nosné lodi, zbývajících 5000 obsluhuje pomocné čluny a stíhačky. Na každý z padesáti pomocných člunů a křižníků tedy připadá šedesát a na každý lightning jet dva muži.

Lodi velel plukovník Elas Korom-Khan. Druhý emonautický důstojník byl podplukovník Senco Ahrat. Třetím emonautickým důstojníkem potom major Mentro Kosum (zástupce USO).

Technika

Ofenzivní výzbroj:

60 tranformačních kanónů, těžká impulzní děla, termozářiče, dezintegrátory, narkotizační děla

Defenzivní výzbroj:

klasický ochranný štít, HD štít, paratron

Pomocné čluny:

Historie