Už nějakou dobu je lidstvo zapleteno do konfliktu kosmických rozměrů – aniž by většina Terranců věděla, kde leží fronty. Na jedné straně stojí koalice Thoregon, mírumilovné sdružení národů ze šesti různých galaxií. Součástí této koalice se má brzy stát i lidstvo. S Perry Rhodanem byl již jeden z Terranců jmenován Šestým poslem Thoregonu.

Jedenáct lodí má zachránit celou galaxii. To zní beznadějně. Ale Atlan, nesmrtelný Arkonidan, chce riskovat – tak se rozpoutá BITVA O THAGARUM...

Zatímco tisíc velkých kosmických lodí Gharrů útočí na dvacetkrát početnější algiotské svazy a zmatenými manévry je odlákávají, pokouší se GILGAMEŠ, DARTANA, QUANTHUZ a deset maahkských křižníků, doletět jediným hyperprostorovým mnévrem k Thagarumu. Kvůli hyperenergetickým poruchám u Slunečního trezoru, jsou ztraceny tři maahkské lodě, mezi nimi zastaralé diskové lodě TROTOON a SHAABANG. Pět dalších se vrací z nepořízenou k výchozímu bodu. Jen GILGAMEŠ, DARTANA, QUANTHUZ, RHATAMOGH, THESGOOTH a DSOOBRATH, velitelská loď Maahků, se dopracují do systému slunce Lhanzoo, jehož pátou planetou je Thagarum. Se svými silnými paratronovými štíty a transformačními děly prorazí MERLIN, dvanáct modulů GILGAMEŠE a flotila pomocných člunů camelotských lodí algiotiské jednotky a uzavřou Thagarum, takže čtyři tisíce pět set Maahků, dva tisíce Gharrů a padesát Ganzettou vedených Wlačidů může přistát na metanovém světě. Jsou podporováni tisícem robotů TARA-V-Uh z GILGAMEŠE. Jejich cílem je hlavní řídící centrála Slunečního trezoru, deset kilometrů dlouhá, pět kilometrů široká a dva kilometry vysoká, terasovitě obložená stavba, vzdálená třicet tisíc kilometrů od thagarumského Hřibu. Algiotští roboti, kterým přísluší mnoho různých typů, jsou stavěny podle humanoidního vzoru. Nápadné je, že mnoho z nich je očividně prastarých, jako by Algioti své válečné tažení plánovali již staletí1). Bez vědomí Dýchačů metanu a Wlačidů vysadí křižník Vesta MUEHLENDYCK tři sta Galaktiků, pod velením zastupujícího šéfa střelby MERLINU, zavalitého, vousatého Pozemšťana Patricka Wynese. Wynesovy oddíly mají rozkaz nezasahovat do boje mezi algiotskými roboty a Chearťany, ale podporovat pozemní oddíly cílenými sabotážemi.

Zatímco nové svazy Algiotských poutníků útočí bezvýsledně proti RICOVI, proniknou Maahkové a Gharrové s citelnými ztrátami až do spínací centrály. Tazolové jsou zde zahaleni pod štítem zadržujícím kyslíkovou atmosféru a hledají přístupový kód k otevření Slunečního trezoru. Ganzettově oddílu, který se scvrknul na čtyřicet dva Wlačidů, se podaří primitivní štít zneškodnit a tak se Algioti musí stáhnout do vnitřní budovy. Mhogenaova naděje, že bude moci vetřelce přemoci svými psíreflexními schopnostmi, se ale nesplní. Pátý posel proto rozkáže zaútočit na hlavní centrálu. Ačkoliv se Maahkové, Gharrové a Wlačidové pokusí ušetřit osmdesát pět Tazolů, přežijí jen tři, které musí násilím držet, aby se vzájemně nezabily2). Velitel Tazolů, scoctor Vil an Deš, uprchne s kluzákem k severnímu pólu Thagarumu, k Hřibu, který je rovněž umístěn pod štítem. Tam se ukáže, že psíreflexe selhala proto, že Tazol nosí kovovou mřížkovitou přilbu. Pochází zřejmě z techniky, která dalece předstihuje tu algiotskou3).

Mezitím je Vincent Garron v MERLINU postižen vzhůstající intenzitou hyperenergetického záření Slunečního trezoru. Je nejen mučen cizími hlasy, ale začínají mu krvácet staré jizvy a jeho tělo neforemně otéká. Kůže rudne a vytváří se na ní boule. Nasazení paratronového štítu ho ale před vlivem slunečního shluku neochrání. Garron sám je přesvědčen, že peklu nemůže uniknout a dokonce věří, že bylo vytvořeno přímo pro něho. Na rozkaz Kalle Esprota, ertrusanského velitele MERLINU, je mutant izolován pod kombinaci paratronu a antiesperského štítu, aby se tak před ním ochránila loď.

Ani Mhogena, který po dobytí spínací stanice přijde na MERLIN, Garronovi nemůže pomoci. Zamýšlí ale vyhledat Dům Nissaru4) a chce s sebou vzít i mutanta...