Transformační dělo

z Databáze Multiversa

Transformační dělo vystřeluje transformační bomby, zatímco je pomocí transmiteru podobného efektu v nulovém čase dematerializuje a zase je rematerializuje v cíli. Během toho se na ústí transformačního děla dá zpozorovat pulzace paprsků odrazného pole. Velká transformační děla mohou vystřelovat fúzní bomby o kalibru až 4000 miliard tun TNT, zvlášť velké modely až 6000 gigatun. Pomocí speciálních odrazných zařízení byly moderní transformační děla schopny vystřelovat speciální výbušné hlavice jako třeba Arkonské bomby (více viz Transformační bomby).

Normální hmota nepředstavuje pro transformační kanóny žádnou překážku. Projektily mohou být nasazeny dokonce i proti cílům, které se nacházejí na druhé straně planety. Projektily se mohou, stejně jako přirození teleportéři, bez problémů materializovat uvnitř objektů (nebo živých tvorů), pakliže tyto nejsou chráněny ochranným štítem.

Dostřel transformačních děl je několik milionů kilometrů, hodnoty přes 10 milionů kilometrů nejsou pro největší modely nic zvláštního. Dosah je prakticky ovlivněn jen energií, stacionární dělo (například v pozemních pevnostech) může mít dostřel až 25 milionů kilometrů. Se zavedením lodní třídy GWALON se tento velký kalibr začal zabudovávat také na kosmické lodě.

Nejvýznamnější novinkou bylo zvýšení kadence zbraně pomocí takzvaného sběrného dematerializátoru.

Funkční princip

Veškerá potřebná energie je podle flotilní doktríny dodávána ze soběstačných, v transformačních dělech integrovaných elektráren. V dematerializátoru takzvané trasmisní uzavírací jednotky je pomocí hyperstrukturálního konvertoru asimilačního pole vyrobeno pomocí modifikovaného materiálního transmiteru zcela uzavřené hyperstrukturální pole. Střely jsou transportovány přes muniční přívod do dematerializátoru. Přes hyperstrukturální pole jsou odstíněny všechny vlivy Einsteinova kontinua a střela je dematerializována a proměněna na energetický 5D impulz.

Pomocí přesně určené polohy cílového místa respektive její transformace v hyperprostorové souřadnice pomocí hypersenzitivního cílového zaměřovače se může jako hyperenergetický vysokofrekvenční impulz existující střela navést na přesné cílové místo. To se stane pomocí vytvoření hyperenergické konturové spirály ve stavovém měniči, čímž je umožněna metastabilní materializace u cíle bez protistanice (v rozporu s transmiterem).

Stavové materiální zapojení ve stavovém měniči se u starých přístrojů řídili pozitronicky a šlo tak používat jen termonukleární bomby. To lze na jedné straně svést na velmi nízké kmitočtové spektrum stavového měniče. Komplikovaná materiální struktura s vysokou afinitou k UF a UHF pásmu hyperspektra nemohla být transportovaná. Možnost jak generovat nadsvětelné impulzy pomocí dálkovou projekci konvenčních transmiterových polí, byla objevena až během války v Andromedě (24002405) po prozkoumání tefrodských protipólových děl.

V poslední části transformačního kanónu, v takzvaném cílovém materializátoru, je 5D konturová spirála transformována na nadsvětelný impulz, který je potom jako střela transportována k vypočtenému záměrnému bodu a skrze rematerializační šok (transformační efekt) přivedena k detonaci. Stabilní materialializace není možno dosáhnout. Pokud není bomba v okamžiku materializace odpálena, vyzáří se do hyperprostoru. Proto se zpočátku mohli odpalovat jen "jednoduché" fúzní bomby.

Transformační děla vyvinutá po roce 3585 (první použití na SOL) a pozdější syntronicky řízené a dále zdokonalené stavové materiální měniče a cílové materializátory, umožnili odpalovat také další typy bomb.

Teprve díky práci terranského vědce Hamillera a z toho vyplívající lepší porozumění hyperfyziky se podařilo jednak vytvářet hyperfrekvence ve vyšším frekvenčním pásmu a na druhou stranu jí stabilizovat na delší dobu. Také bylo možné vytvářet kvazihyperdigitální signály pomocí modulace hypervln. Stavové měniče zapojené do série C/ASTOR pulzátorů s vysokým taktem mohli konturovou spirálu udržet stabilní po delší dobu a současně modulovat její vlastní rematerializační pole (hyperdigitalizace). Dostřel delší než 15 milionů kilometrů (neboli 50 světelných sekund) se sice přestal používat, ale taktická výhoda palebné převahy a současného zaměření a vystřelení je nesmírná.

Z důvodů odstínění od lodních rušivých zdrojů se zaměřovače a cílové materializátory transformačních děl nacházejí na okraji lodí. Dodatečně se do nich integrují ještě stínící projektory, které chrání přímé okolí zbraně před rozptylovým zářením z vnitřku agregátů. Nadále ale samozřejmě existují chladící systémy, sebeopravující zařízení, přístupy pro údržbářské roboty a pozitronické ovládací prvky.

Tajemství transformačních děl vězí v exaktní synchronizace stavových měničů s cílovými materializátory – realizuje je takzvané ultronmatické zapojení. Jen při přesně časově sladěnému načasování střely a zpětnětransformačního postupu je možné vyzářit 5D impulz na určitou vzdálenost a odvrátit tak normálně vyžadovanou projektaci cílového pole na hyperenergetické bázi na cílovém místě.

Od roku 2436 se do cílového materializátoru integruje dodatečný přístroj pod názvem cizoenergetický zaměřovač a frekvenční modifikátor (FpF zařízení). Tento přístroj dodatečně synchronizuje matematickou hyperfunkci konturové spirály s projekční funkcí cíle obklopeného hyperprostorovým ochranným polem (paratronový štít). Kvůli tomu nepředstavuje ochranný štít pro střelu žádnou překážku, protože se střela a štít nacházejí na jedné a stejné frekvenci. Při použití stupňované štítové konfigurace je toto zařízení nepoužitelné.

Historie

Při prvním válečném střetu Posbiů se Solárním impériem v roce 2112 se Terranci naučili transformačních děl rychle bát. V této době dostala zbraň také své jméno od Rona Landryho, který jí bez okolků označil jako transformační paprsek. Po prvním průzkumu funkčních zachráněných přístrojů konstatovali terranští vědci, že člověk může už jen sotva snést myšlenku na nasazení této nelidské zbraně.

Nicméně se transformační děla rychle stali standardní zbraní Solární flotily, když byla uzavřena mírová smlouva s Posbii. Terranci postupně sami vylepšili a přestavěli pro jiné možnosti použití. Příkladem proto je FpF-přístroj, kterým se dalo proniknout skrze paratronové štíty.

Během časů Spojeného impéria byly transformační děla poskytnuta všem členským členům. Byla ale opatřena mentálním zapojením, které mohlo být aktivováno telepaty a které způsobilo explozi děla.

Když v roce 2328 hrozilo po únosu Perryho Rhodana, Atlana, Reginalda Bulla a dalších osob hrozilo, že se impérium zhroutí, vydal Allan D. Mercant jako Rhodanův zástupce 16. listopadu instrukci SGT. V té se říkalo, že všechna transformační děla mají být zničena aktivací mentálního zapojení.

Na planetě Huwi pobývají Gucky vytvořil s tamními obyvateli psionický blok a aktivoval zapojení v okruhu 1000 světelných let.

Funkční princip se ale v průběhu následujících staletí, navzdory přísnému utajení a ničivým opatřením, které byly do zbraních integrovány, nepodařilo utajit před ostatními galaktickými mocenskými skupinami. Tranformační děla se tak od 35. století (1. století NGL) vyskytují i v neterranských vojenských jednotkách.

Následky hyperimpedance

Od doby hyperimpendančního šoku po roce 1331 NGL se dají používat jen normální bomby o průměru jednoho metru, které obsahují mezi 0.0464 gramy Nugasu (= 1 kilotuna TNT) a 23‘200 gramů Nugasu (= 500 megatun TNT). Stejně tak re zřetelně zredukován počet použitelných typů bomb.

Muniční přívody jsou dále funkční, sběrné dematerializátory v transmisních uzavíratelných jednotkách ale nefungují. Maximální dostřel klesl asi na 1 milion kilometrů (3.3 světelné sekundy).