svazek 2205

Ernst Vlcek

Das Blut der Veronis

Krev veroniů


čas děje: 1331 NGL
Perry Rhodan 2205 (Česká obálka) Perry Rhodan 2205 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
V podsvětí Baikhal Cainu – hledání opálů přináší smrt
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Perry Rhodan – Pozemšťan je zajatcem důlního komplexu.

Atlan – Arkonidan se nehodlá vyrovnat se ztrátou svobody.

Raphid-Kybb-Karter – Ježku podobný ředitel dolů patří k národu Kybb-Cranarů.

Jadyel – Motana si uvědomuje, že jeho úděl v podzemí je už rozhodnut.

Ilustrace:
Perry Rhodan 2205 (Ilustrace 1)

Po zajetí musí Rhodan a Atlan dřít v důlním závodu. Jejich novými pány, kteří se ovšem v dolech skoro nikdy neobjeví, jsou Kybb-Cranaři. Tyto průměrně 1,60 metru vysoké, korpulentně působící bytosti se zašpičatělými obličeji a bodlinami krytými zády, vypadají jako vzpřímeně chodící ježek. Každému chybí jedna ze dvou zakrslých paží – na jejím místě nesou Kybb-Cranaři plně robotickou multifunkční protézu. Spolutrpitelé obou Nesmrtelných jsou Motanové. Jsou to jednodušší, s přírodou spojení obyvatelé lesa. Až na chybějící ochlupení se podobají Pozemšťanům, jejich řeč jsou melodická a během řeči často přechází do zpěvu. Kybb-Cranaři nutí své otroky do práce pomocí jakýchsi obojků, kterým se říká krin varidh. Tyto obojky jsou účinnější, než jakýkoliv jiný dozor. Zahrnují nejen dálkově ovládané neurošokéry, ale i injekce speciálního jedu. Ty vstříknou jed tehdy, když si otrok pokusí obojek sejmout. Kromě toho musí být každý den vynulován integrovaný kódový vysílač, jinak dojde k vypuštění jedu. Ďábelský přístroj samozřejmě obdrží i Atlan s Rhodanem.

Oba nemají na výběr a jsou nuceni pracovat jako všichni ostatní otroci. Přitom jsou poměry v dolech naprosto katastrofální, otroci žijí v ubohých poměrech, a až do smrti se musí plahočit nekonečnou prací s jednoduchým nářadím. Vnitřek kopců se spíše než hornině podobá gigantické, vysoce komprimované haldě smetí a o podpěrách nebo jakémkoli jiném jištění ještě nikdo neslyšel. Výše vyvinutá technologii tam totiž nefunguje – to díky materiálu, který se v dole těží: Jde o pěnový opál, zvaný také krev veroniů. Protože Rhodan a Atlan tento materiál nedokážou odlišit od okolní horniny, zatímco Motanové to zvládají velmi snadno, dojdou oba Nesmrtelní k závěru, že pěnový opál je psionické nebo alespoň 5D povahy a Motanové ho identifikují pomocí telepatie. Pěnový opál má sklony (jako pararosa) k vyhoření, je-li zasažen otřesy. Za takové situace dojde k prudké psionické bouři, která ničí štoly nebo způsobuje jiné podivné jevy.

Rhodan a Atlan, kteří oproti Motanům stále více trpí pod zářením opálů, samozřejmě nemůžou splnit své těžní kvóty, protože substanci nepoznají. V nejvyšší nouzi jsou Motanové připraveni zvýšit úsilí a přebytek výtěžku dávat Nesmrtelným. Jako protislužbu vypráví Atlan barvité skvělé události z jeho minulosti, které na zoufalé a unavené Motany působí jako živá voda. Rhodan přijímá roli organizátora a vylepší životní a pracovní podmínky v dolu. Poměry se zhorší, když ředitel dolu na tlak svých nadřízených navýší těžní limity, takže Motanové nevyprodukují skoro žádný přebytek, jenž by mohli dát Nesmrtelným. Jak se zdá, pěnového opálu bude zapotřebí víc a víc, neboť i Hvězdný oceán Jamondi bude trpět zvýšením hyperimpedance. Atlan téměř zahyne při jednom z častých závalů. Zatímco leží zasypán ve štole, prodělá konfrontaci se záhadnými veronii. To jsou Motanové, kteří zabloudili ve spletitých dolech a vlivem opálu zmutovali. Vypadají jako nemrtví, mohou prostupovat skalními stěnami a živí se vnitřní energií svých bývalých druhů. Protože se s pány dolu nedá vyjednávat, rozhodnou se Rhodan s Atlanem k útěku. Motana Jadyel, který chce ještě jednou spatřit oblohu, jim při tom pomůže. Najdou zapomenutý tunel, který vede na povrch a není střežen. Venku začíná nový den a protože nebyli obojky zneutralizovány, vstříknou dávku jedu. To je pro Jadyela smrt, Rhodan a Atlan přežije díky svým buněčným aktivátorům. Oba chtějí navštívit Jadyelovu rodinu.