Lotho Keraete nebyl při explozi Stříbrokoule zničen, jeho rozžhavené tělo se však dostalo do sevření ledu a teď v něm leží, aniž by mohl vydat jedinou známku života nebo se vlastními silami osvobodit. Po krátké diskuzi o dalším postupu – Rhodan by raději zůstal na místě ztroskotání – vykročí oba nesmrtelní, aby nalezli pomoc nebo alespoň nějaký dobrý úkryt. Na cizí planetě totiž panují teploty kolem 25° pod nulou a její povrch – přinejmenším v této oblasti – je pokryt ledem. Krátce předtím než by je oba zahubil mráz, setkají se s stádem tuleňům podobných bytostí, který použijí jako zdroj potravy a tepla. V noci oba přátelé blouzní o humanoidní ženě s modrou kůží, šedivýma očima a stříbrnými nehty, která je vábí do ledové pustiny. Následně potkají skupinu lovců z lidu vzpřímeně chodících mývalů s velikýma rukama, Vay Šessody. Tito lovci žijí na planetě, které říkají Baikhal Cain, podobně jako Eskymáci. Jejich potravou jsou téměř výhradně tuleni (keyzeni) a užívají jen málo technických pomůcek (ty sice umí používat, ale nechápou je). Jejich jednoduchou společnost ovládá komplikovaná směs cti, legend a rituálů.

Rhodan a Atlan žijí u Vay Šesodů několik týdnů a pozvolna se učí řeči domorodců. Jejich cíle je ovšem jiný, chtějí se opět vrátit do civilizace – Rhodan si ani nechce představit, jaký může na Zemi za jeho nepřítomnosti vzniknout chaos. Vay Šesodi jsou sice pohostinni, ale Pozemšťany chtějí pustit až po konci lovecké sezóny a ta bude trvat ještě sto dnů.

Když Atlan a Rhodan s jejich technickými vědomostmi zachrání lovecký oddíl, který uvízl v ledu, situace se zásadně změní: Zachránění jim z vděčnosti vybudují loď, s níž mohou dosáhnout město Ptumak. Předtím se ještě dovědí, že je Baikhal Cain ovládaný rasou Kybb-Cranarů, kteří na planetě pátrají po hodnotných surovinách a následně je dolují. Existuje jedna legenda, podle které měli před dávnými časy vládnout hvězdokupě Štítonoši z Jamondi a Hlídky, byli však zrazeni a poraženi a za ‚kybernetických nocí Barinxu‘ i zničeni. Poslední Hlídky neboli Stráže se mají schovávat na Baikhal Cainu a každého pronásledovatele měnit pomocí halucinací v blázna. Rhodan a Atlan se rozloučí se sympatickými lovci a absolvují několikadenní nebezpečnou lodní cestu. Po ní toliko zjistí, že Ptumak je velmi malé hnízdo, kde je sice mnoho zajímavých věcí, ale žádná výše vyvinutá technika. Jejich dalším cílem proto musí být hlavní město Baikhalis, neboť tam má kromě jiného stát i kosmodrom.

S vetchou nákladní námořní lodí, která je právě tak špinavá a málo důvěryhodná jako celá její posádka, jedou oba přátele do Namoi, ještě menší a bezútěšnější osady, než je Ptumak. Tam se vydávají za techniky (a jsou jako takoví zaměstnáni), aby vydělali dost peněz na dvě jízdenky. Následně se vydají na těžkou cestu do Baikhalisu. Pronásledovat je bude zvláštní bytost, kterou potkali již na své cestě lodí: Je 1,50 metru vysoká a skoro právě tak široká, má tmavou, potetovanou kůži a neobyčejně malou hlavu, která je chráněna ozdobenou přilbou. Tvor má kočičí světlé oči extrémně úzká ústa. Následuje Rhodana a Atlana na antigravitační motorce a nereaguje na pokusy o kontakt. Atlan mu připraví past v kolonii masožravých rostlin; ukořistí tak motorku, ale bytost unikne. V dohledu od Baikhalisu se oba přátelé zastaví a odpočívají. Ve městě vidí aspoň 500 metr široký, z černého kovu postavený hrad, z něhož se tyčí půlkilometrová věž. Vesmírný přístav je obsazen krychlovitými kosmickými plavidly různé velikosti. Nedostanou příležitost ke spokojenosti. Napadne je skupina kluzáků, jsou paralyzováni a spole s dalšími humanoidy zatčeni někým neznámým.