svazek 1467

H.G. Francis

Historie der Verschollenen

Historie ztracených

vydáno: 1989    
čas děje: 485 - 1146 NGL = 4072 - 4733
Perry Rhodan 1467 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
Národ se vystěhovává - a opouští Mléčnou dráhu
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Icho Tolot a Domo Sokrat - Haluťané se setkávají se svými druhy

Pantalon - Tolotův sebezvaný Orbiter

Tenquo Dharab - věnuje se nově příchozím na Halpat

Achan Alar - historik

Asfath Tasag - artista

Na Halpatu, třetí planetě slunce Halpora, zjistí Icho Tolot a Domo Sokrat, že se jejich národ oprostil ze svého extrémního individualismu. Na planetě existuje shluky paláců, vědci kooperují ve skupinách a grémium Dvoutisíciletých vyřizuje právní záležitosti. Zatímco se Sokrat nejdříve stáhne do ústraní, vezme Tenquo Dharab, který nově příchozí přijme, Tolota do historického muzea. V histoholografické kabince nechá historik Achan Alar svého slavného druha prožít důležité události posledních sedmi staletí halutských dějin:

Poté co mnoho let analyzovali metody Blesků1), dospěli Haluťané roku 485 NGL k názoru, že se blíží bezprostřední útok Blesků na Halut. Prohlásili sektor Haluta za zakázanou oblast, aby zabránili, aby nezúčastnění přišli k újmě a zahalili svůj svět do celoplanetárního hyperenergetického štítu. Když v srpnu, nepozorováno ostatními národy Mléčné dráhy, zaútočilo pět lodí Blesků na Halut2), energetický štít sice vydržel, ale ojediněle proniknuvší obrovské množství energie způsobilo ničivou přírodní katastrofu. Haluťany podráždil fakt, že radiogramy Blesků nejsou, jak se očekávalo, v idiomu Cantarů, ale v neznámé řeči3). V přesvědčení, že se druhému útoku Blesků už nedokáží ubránit, se Haluťané rozhodli svůj svět evakuovat. V peletonu dvou nebo tří set jednotek opustilo jejich sto tisíc kosmických lodí Halut a rozdělilo se ve vzdálených oblastech Mléčné dráhy, aniž by to galaktická veřejnost zaregistrovala.

Roku 492 NGL, rok po startu posledního svazu, zničil nový útok Blesků povrch planety Halut. Emigrace učinila z národa Haluťanů zapřisáhlé společenství. V roce 494 NGL zjistili halutští vědci, že se Mléčnou dráhou šíří izotropní supervysokofrekvenční záření rádiové sítě, která má zřejmě sloužit ke kontrole Cantarů a Blesků, které považovali za elitní jednotky. Současně se kolem galaxie začala budovat bariéra. Protože k tomu ještě vešlo ve známost jejich přežití, opustili Haluťané v prosinci 494 NGL Mléčnou dráhu, dříve než se chronopulzní val v následujícím roce zcela uzavřel, a shromáždili se, více než šest let dříve, než se původně plánovalo, v lednu 495 NGL u bodu Baranoš, na místě, které leželo 113‘000 světelných let od Mléčné dráhy směrem k Andromedě v intergalaktické prázdnotě.

Od roku 495 NGL nebyl v žádné jiné galaxii lokální skupiny pozorován žádný Blesk2), válka mezi Haurii, Maahky, Kartaniňany, Vennoky, Tefrody a dalšími národy ale pokračovala. Do roku 549 NGL Haluťané osídlili více než sto planet, které byly všechny obydleny inteligentními bytostmi nižšího vývojového stupně. Nakonec ale Talspat Far objevil v trpasličí galaxii IC 1613 vhodný svět pro svůj národ, který nazval Halutokoor (Touha po Halutu), a Haluťané v průběhu následujících let tuto planetu osídlili. Podnikali i nadále průzkumné lety k uzavřené Mléčné dráze a do dalších oblastí Lokální skupiny, vystříhali se ale pokud možno každému kontaktu. V roce 645 NGL odhlásil Thamak Thamar, že Posbiové opustili Svět sta sluncí a Gurradové převzali jejich dědictví4). Jiný Haluťan se roku 659 NGL dozvěděl, že Gurradové odvezli Centrální plazmu na její naléhání k jednomu světu v Andromedě.

Ztráta domova vyvolala u Haluťanů největší krizi za poslední tisíciletí. Zatímco se šířila agónie a nezájem, přibývalo zároveň také Haluťanů hnaných puzením. V roce 750 NGL tak podniklo více než čtyřicet tisíc puzením hnaných Haluťanů cestu a vydalo se do galaxie Maffei-15). Někteří Haluťané zabili sami sebe, jiní museli být potrestáni, protože terorizovali cizí národy nebo je zneužívali k nebezpečným experimentům. Ve stejné době začali vědci s výzkumem, který měl vytvořit poruchu v cantarské kontrolní rádiové síti, a dospěli přitom k poznatku, že vhodný zdroj pro nutné supervysokofrekvenční záření je Centrální plazma Posbiů.

V roce 764 NGL se dozvěděli Haluťané Gar Gor a Xtare Klomat na Gurradském světě Singan-Dor ve Velkém Magellanově mračnu, že Centrální plazma se před více než sto lety přestěhovala na Rijaal, planetu v systému Habuur mezi centrem Andromedy a Andro-Betou. O něco později zjistil Gor, že na Halutokooru prováděl excentrický vědec Asfath Tasag podezřelé hyperrádiové experimenty, aby s Centrální plazmou navázal spojení. Pokusy jsou zastaveny, ale když celá flotila Haluťanů v roce 766 NGL přiletí k Rijaaru, ukáže se, že Centrální plazma a Willyové planetu kvůli rádiovým experimentům před osmi měsíci opustili. Aby nedošlo ke kolektivní rezignaci, doporučilo grémium Dvoutisícletých začít s pátráním po Centrální plazmě. Sledujíc upozornění Tasaga, objevil Dipro Phara ale teprve v roce 906 NGL Centrální plazmu na planetě Dongan, na druhé planetě slunce Halpora.

Haluťané se na to usadili na sousední planetě Halpat6). Protože plazma přečetla myšlenky Tasaga, který jí chtěl zotročit pro experimenty, a věřila, že ostatní Haluťané jsou stejného smýšlení, stáhla se a odmítla jakýkoliv pokus o kontakt. V roce 956 NGL jí vlídně osloví Dharab, který jí tak chce přimět ke spolupráci, a připomene jí smlouvu o vzájemné pomoci uzavřenou s Terranským lidstvem7). Když po 43 dalších letech mlčení, uteče roku 999 NGL Tasag z vězení a zmizí na Donganu, podnikne Dharab nový pokus o kontakt, a plazma se vyjádří být ochotná ke spolupráci. Vývoj hypervysílače k překonání kontrolní rádiové sítě začne ve stejném roce. Projektu se mezitím účastní polovina halutského národa.

Mezitím se zmatený Pantalo získat všelijakými kuriózními nápady pozornost a uznání Haluťanů. Přitom je Posbi napaden někým neviditelným, který již tři měsíce na Halpatu působí záhadné nehody. Protože Pantalon při příletu na Halpat Haluťany varoval před svými dvěma druhy a přitom zmínil jméno Tasaga, dostanou se Tolot a Sokrat nakrátko do podezření. Nakonec mohou být ale neviditelní pomocí experimentu se supervysokofrekvenčním zářením nalákáni do pasti a zjistí se, že jsou to Modří Nakkové. Dojde k boji, při kterém je jeden zabit a dva další zraněni.

Společně pak odlétají Dharab, Tolot, Sokrat a Pantalon na Dongan. Zatímco se přibližují k ostrůvku Centrální plazmy, je náhle spuštěn poplach.