Narkotizační paprskomet

z Databáze Multiversa

Narkotizační paprskomety využívají oscilaci, která se částečně používá také při materiální přeměně. Jejich přímý, specifický účinek způsobí v tělech živých tvorů znesnadnění vázání kyslíku na hemoglobin. Následkem toho nastává citelně menší zásobování mozku kyslíkem, zasažený ztrácí vědomí až do odeznění efektu. Jednoduchými energetickými štíty a jakoukoliv hmotou narkotizační záření pronikne. Předávkování vede ke smrti, protože nedostatečné zásobování kyslíkem způsobí odumírání buněk.

Historie

Narkotizační paprskomety se konstruují jednak jako ruční zbraně, tak i těžké zbraně pro kosmické lodě. Na základě své velikosti se pak také označují jako narkotizační děla.

Vývoj narkotizačních paprskometů vychází z poznatků, které objevili Robotikové z Mechaniky. Tento typ zbraní je vedle dezintegrátorů standardní výzbrojí jejich bojových robotů, planetárních obranných tvrzí a kosmických lodí.

Terranci se s touto zbraní setkali poprvé v září 2104 na Snarfotu. IRONDUKE byl ostřelován sklízecí lodí a posádka byla na několik hodin neschopná pohybu.

Koncem září se technologie narkotizačních paprskometů dostala terrancům do rukou. Expedici na Mechanicu se podařilo vymontovat dělo z obranné pevnosti a rozluštit jeho technologii. V následujících letech se tato zbraň stala standardem na palubách lodí Solární flotily.

Po zničení posledního fiktivního transmiteru na THEODERICHU v roce 2113 byla zničená zbraňová kopule nahrazena modifikovanými narkotizačními paprskomety. Tato nová verze byla v rozporu s původní schopna paralyzovat Posbie. Posbiové se ale během krátké doby adaptovali a tento zbraňový systém se stal ve válce nepotřebným.

Během průzkumů Andromedy se narkotizační paprskomety dalekosáhle osvědčily. Posádka CRESTU II tak mohla mnohokrát na Hororu vyváznout z nebezpečných situací.