Temporální propust

z Databáze Multiversa

Temporální nebo také etapová propust (v roce 3459Larové nazývali také časový tunel) spojovala Sluneční soustavu s Einsteinovským prostorem, poté, co byla v roce 3430 sluneční soustava zahalena do Antitemporálního slapového pole.

Technické detaily

Srdcem temporální propusti je temporální variátor. Pokud vypadne, je přerušeno parapropojovací vedení k časové propusti a struktura variabilní časové roviny uvnitř temporální propusti postupně zanikne. Sluneční soustava je pak odříznuta od vnějšího světa.

Vstup ve sluneční soustavě se nachází těsně nad povrchem Merkuru. Nachází se tam trubkové pole, které se nedá popsat prostorovými rozměry. Orientaci během tranzitu nabízí pouze barevné rozdíly uvnitř propusti. U vstupu ve sluneční soustavě je pozadí tmavě rudé, potom se barvy mění ve světle červenou, žlutou, světle zelenou a následně k bílé u vstupu v reálném čase. Toto ústí se nazývá také časové okno. Z normálního času je neviditelné a nezaměřitelné, objeví se teprve po průchodu časovým prahem. Barevné pořadí zůstává při každém průchodu stejné, mění se jen doba trvání jednotlivých barevých etap podle vzdálenosti Sluneční soustavy od reálného času. Průchod trvá přibližně tak dlouho, jak veliký je časový rozdíl mezi soustavou a reálným časem. Mnoho pozorovacích a zaměřovacích stanic, jakož i hyperkomové přijímače se nacházelo (bráno z pohledu z normální časové roviny) před časovým prahem, který se také nazýval práh dneška. Jednosměrný energetický proud temporální propusti zabraňuje přitom objevení z normálního času. Jako řídící stanice sloužil flotilní tender třídy DINOSAURUS, který obsahoval kompletní řídící jednotku temporální propusti. Po zhroucení prvního ASP-pole v roce 3434 nechal Perry Rhodan tento tender ukrýt v tajném hangáru na Hyperionu a o dvacet osm let později ho nechal znovu reaktivovat.

Na dvou tendrech třídy DINOSAURUS, jeden byl umístěný u časového prahu a druhý u Merkuru, se nacházely velkotransmitery, které zajišťovaly kontejnerové spojení na Olymp.