Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Slovník > Technologie > Syntron
hledat

Syntronika neboli Syntron je počítač, který je kompletně osídlen v hyperprostoru a tím může počítat nadsvětelnou rychlostí.

Struktura

Syntron se skládá jen z malého modulu, který obsahuje jen interface k »tradičnímu« vstupnímu a výstupnímu zařízení a projektory (takzvané syntronické čipy) samotných jednotek nacházejících se v hyperprostoru.

V protikladu k pozitronice je syntron organizován jako neurální síť, to znamená, že nemá žádnou centrální procesorovou jednotku nebo operační paměť. Místo toho se syntron skládá z mnoha malých výpočetních jednotek, takzvaných »syntronických neuronů«, které plní jen nejjednodušší výpočetní nebo paměťové úlohy, jsou jich ale miliony. Ty vytvářejí podle zadání úlohy vazby k jiným neuronům, zesilují je nebo je opět uvolňují. Neurony mohou být syntronickým čipem v případě potřeby libovolně vytvářeny nebo opět rozpouštěny.

Kvůli tomu je syntron v nejvyšší míře přizpůsobivý a adaptivní pro individuální požadavky. Celek ke komplexnosti, kterou žádná jiná počítačová struktura nemůže poskytnout. Tímto masivně paralelnímu a k tomu ještě nadsvětelnému způsobu práce je jen zřídka postřehnutelná doba odezvy. Nadsvětelně rychlá výpočetní rychlost se vztahuje na komunikaci mezi syntronickými neurony.

Zvlášť malé syntroniky, jako se kupříkladu montují do SERUNů nebo do podobných prostředků s omezeným místem, se nazývají pikosyny.

Historie

Ve 13. století NGL objeví Korragové virus, který byl nazvaný KorraVir a napadá přímo modulaci hyperpolí syntronů všech druhů. Tento virus přitom promíchá organizaci sítí tak silně, že nakonec hyperenergie probije do syntronického čipu a celý systém exploduje.

Protiopatření nejsou známá, pouze díky nákladnému izolačnímu systému – tak zvané K-hrázi - se dá syntronika ochránit. K-hráz je přitom krajně drahá konfigurace z nejrůznějších kovů, polovodičů, 5D-vybrujících krystalů a hyperpolí, které musí syntroniku obalovat v neprostupné vrstvě několika tuctů metrů. Kvůli finančním a prostorovým požadavkům proto žádné kosmické lodě nemohou mít K-hráz.

Od nástupu hyperimpendance se veškerá syntronika chová podivně, po příčinách se ještě bádá, a nevypadá to, že by se dali v dohledné době zase použít.