Schwarzschildův reaktor pracuje v základě na fúzním principu promyšleného získávání energie pomocí Schwarzschildova efektu. V rozporu s fúzními reaktory poskytují dostatečnou energii pro paratronovou techniku.
Schwarzschidův efekt je nazván po pozorování astrofyzika Karla Schwarzschilda, že hmota, která je gravitačním polem v dostatečné síle, stejným způsobem jako u černé díry, obklopena, uvolňuje na okraji prostorového zakřivení polovinu své energie ve formě vysoce energetického gama záření.
S pomocí energii dodávajícího paprsku zásobuje Schwarzschildův reaktor v prvním reakčním kroku extrémně silné Schwarzschildovo (gravitační) pole, které pulzováním v okruhu několika set nanometrů vytváří umělý gravitační kolaps.
Vznikající gama záření je s pomocí převodníků transformováno: speciální vrstva umožňuje na energii bohatá kvanta pomocí superfotoefektu převést na užitečný elektrický proud. Materiál, kterým gama záření uvnitř zásobníku převaděče prochází, je speciální slitina z Ynkelonia, několika termoplastů, a přísad vzácných plynů a Howalgonia. Tato speciální vrstva umožňuje 80 procent vysoce energetického záření pomoci superfotoefektu převést na elektrický proud.
Další vývoj Schwarzschildových reaktorů v projektu ANTINUG na Nug-Schwarzchildovy reaktory dokázal proměnit také druhou polovinu paliva zmizelého ve Schwarzschildově poli na energii.
