Menu
SOL
SOL
© VPM kg.

SOL je dálková kosmická loď Pozemšťanů a pravděpodobně loď, která toho nalétala mnohem více, než jakékoliv jiné dílo civilizací Mléčné dráhy. Z takřka každého kubického centrimetru na palubě dýchají kosmické dějiny.

Technika SOL

SOL byla zpočátku koncipiována jako vojenská nosná loď a vlajková loď. Terranský generální štáb nechal vypracovat studii, která měla vytvořit loď, která se měla vyrovnat s výzvami, na které Solární flotila narážela při pronikáním do vesmíru.

Oficiální typové označení SOL je kombinovaná nosná bitevní loď třídy UNIVERSUM. Konstrukční podklady pro v té době asi nejsilnější kosmickou loď lidstva byly vyhotovené ještě za časů Solárního impéria. Loď sama byla dokončena teprve roku 3540 v Maelstromu hvězd v lunárních loděnicích.

Struktura

Loď byla tvořena převážně Ynkelonium-Terkonitovou kompaudní ocelí.

Vlastní SOL je válcovitá prostřední část, která má průměr 1500 metrů a délku původně 1500 metrů, později až (po roce 826 NGL) 3000 metrů. Kolem SOL se táhne prstencové zesílení o šíři 800 metrů a výši 400 metrů. V centru se nachází hyperinpotronika SENECA (uvnitř 500 metrů veliké koule v centru prostřední části), jejíž kapacita se blíží NATHANOVI. V prostřední části se nachází také hlavní řídící centrála, jakož i (během vlády SOLAGu) také kobka High Sideryta.

Obě buňky SOL 1 a 2, 2500 metrové kulovité lodě, jsou svými záďmi připojeny k oběma koncům SOL. Loď má tak celkovou délku původně 6500 metrů, po roce 826 NGL potom 8000 metrů. Po přestavbě má SOL celkový objem 17.6 miliard kubických metrů a hmotnost 3.67 miliard tun. Na základě její neobyklého tvaru se jí také říká činkovitá loď. Tato kombinace z několika kosmických lodí ji řadí ke spřaženým lodím.

Všechny tři jednotky SOL jsou plně soběstačné a mohou se podle potřeby odpojit. Společně s významnou flotilou pomocných člunů z toho vychází nepříliš podceňovatelná strategicko-taktická flexibilita s obrovskou údernou silou.

Pohon

Původní stav v roce 3540

Původní podsvětelný pohon SOL se zakládal na protonovém proudovém pohonu. Protony jsou vystřelovány s rychlostí 98% rychlosti světla. Obě buňky SOL dosahují maximálního zrychlení 730 km/s2 a prostřední část až 600 km/s2. Ve spojeném stavu dosahuje kombinovaná loď maximálního zrychlení až 683 km/s2. Pohoné hmoty pro protonové motory jsou uskladněny ve formě NUGASových palivových koulí.

Pro intergalaktické lety sloužil zpočátku lineární pohon s celkem 12 Ultrakompaktními Waringerovými konvertory s nadsvětelným faktorem 5.12 milionů a akčním rádiem 15 milionů světelných let. Celkový dolet lineárního pohonu tak představoval 30 milionů světelných let. Pro intergalaktické lety sloužil dimesextový pohon s nadsvětelným faktorem 4.8 miliardy.

3582 - 3583

Během pobytu Kelosků na palubě SOL v letech 35823583 se loď mohla spolehnout na kelosskou techniku (Septimparalelní pohon). (PR 769PR 801)

Od 425 NGL

Kolem roku 425 NGL byly dimesextový pohon a lineární pohon nahrazeny metagravovým pohonem.

Od 826 NGL

Při přestavbě v roce 826 NGL na kosmické továrně MATERIA byl metagravový pohon nahrazen hypertaktovým pohonem.

Od 1331 NGL

Kvůli hyperimpedanci se hypertaktový pohon stal zcela bezceným. Od 20. června 1332 NGL je SZ-1 opět schopna se podsvětelně pohybovat pomocí protonového proudového pohonu. S konvertory Hawk-1 se kolem roku 1339 NGL dá nasvětelný faktor zvednou z 15000 na hodnotu 750000.

S pomocí zabavených surovin a přístrojů Terminační kolony TRAITOR se Haluťan Blo Rakane domníval, že bude schopen uskutečnit opravu energetických zdrojů pro hypertaktový pohon. (PR 2330, PR 2331)

Po 1345 NGL

Po prozkoumání hypertaktové korvety je opět uveden do provozu jeden ze tří hypertaktových pohonů pomocí Salkritu. Kvůli nízkým dodávkám energie se dá ale dosáhnout jen malého nadsvětelného faktoru.

Po obsazení Kolonou jsou s dalším Salkritem uvedeny do provozu také ostatní hypertaktové pohony. Maximální nadsvětelný faktor dosahuje 1.8 milionů.

Po dobytí SOL Kirmizzem 22. září 1345 NGL je výkon pohonného systému ještě zvýšen vestavbou 18 energetických jader.

Energetické zdroje

Původní stav v roce 3540

Jako původní energetické zdroje sloužily Nug-Schwarzschildovy reaktory. Palivo bylo uloženo ve formě NUGASových palivových koulí.

V roce 3540 se nestihl do lodi vestavět agregát na výrobu NUGASU. K tomu došlo teprve v roce 3582 na Ovaronově planetě, kam agregát pro SOL přivezl jeden fragmentální křižník.

Podle PR 737 dosahuje jeden reaktor pomocí spotřeby 1 kila protonů za sekundu výkonu 9x1016 wattů. Protože 15% výkonu se využívá pro udržování Nugas-Schwarzschildovy reakce a 10% výkonu se spotřebovává pro další sekundární procesy, činila efektivnost 75% a jeden reaktor měl tak čistý výkon 67.5x1015 wattů.

Poznámka: tato data se liší od originálních hodnot z PR 701 (pro zdroje energie 8x1017 wattů, pro dobu maximálně 45 sekund až 1.6x1018), jakož i od hodnot z PR 741 (jedna buňka SOL s 12 zdroji energie, 9.6x1018 wattů, na maximálně 45 sekund až 19.2x1018 wattů).

Po 425 NGL

Po roce 425 NGL se přešlo na zásobování energií pomocí hypertropových čerpadel.

Po 826 NGL

Po přestavbě v roce 826 NGL se k získávání energie používala permanentní čerpadla.

Po 1331 NGL

Kvůli hyperimpedanci jsou hypertropová čerpadla bezcená. Musely být nahrazeny odpojenými Nugas-Schwarzschildovými reaktory.

V polovině roku 1339 NGL jsou vestavěny tři protypy Daellianových milířů.

Průzkum od TRAITORU ukořistěných surovin a přístrojů dává poukaz na možnost opětovného uvedení do provozu permanentních čerpadel.

Po 1345 NGL

Po dobytí Terminační kolonou je SOL vybavena energetickými jádry a 3 supratronovými generátory. Výkon těchto jader se udává 7.38x1019 wattů. Zůstávají v lodi také po osvobození SOL, zatímco jako bomby fungující supratronové generátory musí být demontovány. (PR 2419, PR 2441)

Ofenzivní výzbroj

Původní stav v roce 3540

Prograsivní transformační děla dosahují kalibru 6000 gigatun. Poprvé zde byly nasazeny nejen fúzní bomby, ale také nové komplexní bomby typů jako Moluk-paprskové bomby (dezintegrační bomby) a quintadimové bomby.

Po 1311 NGL

Defenzivní výzbroj

Původní stav v roce 3540

SOL disponovala paratronovým štítem a HD-štítem.

Po 1311 NGL

SOL disponovala kompletní sadou ochranných štítů, včetně trojnásobného HD-štítu, čtyřnásobného paratronového štítu jakož i Virtuálem.

Po 1345 NGL

Kolona dodatečně zabudovala tři supratronické projektory pro Temnoštít a Fraktálový trhlinový zvon. Během osvobozování SOL byly ale tyto projektory ztraceny.

Flotila pomocných člunů

Původní stav v roce 3540

Podle nákresů se při uvedení do aktivní služby na SOL nacházelo:

K nim patří ještě několik tisíc lightning-jetů a shiftů, které se používaly jako pomocné čluny na lehkých křižnících, korvetách a space-jetech.

Poznámka: je možné, že kreslíř byl podobně jako u počtu transformačních děl poněkud velkorysý. Obě buňky SOL jsou jako ultrabitevní lodě třídy UNIVERSUM dalším vývojem třídy NOSIČ. MARCO POLO disponoval zřetelně menším počtem pomocných člunů než se udávalo v nákresech buněk SOL: 50 lehkých křižníků, 50 korvet, 500 lightning-jetů.

Po 1311 NGL

SOL nyní disponuje touto flotilou pomocných člunů:

Detailní data

Prostřední část

Buňky SZ-1, SZ-2 (současnost)

  • 12 NUGových elektráren s vždy 8 Nugas-Schwarzschildovými reaktory = celkem 96
  • 24 NUGových protonových proudových motorů
  • 150 transformačních dvojitých dělových věží
  • 150 impulzních dvojitých děl
  • 150 impulzních děl
  • 100 dezintegrátorů
  • 25 narkotizačních a paralyzačních děl

Poznámka: technická data v nákresech se znatelně liší od údajů v románech. Podle PR 741 má jedna buňka SOL jen 60 tranformačních děl jako klasická ultrabitevní loď.

Posádka

Pro velitele kosmické loď SOL viz: Velitelé SOL.

1300 NGL

Humanoidní posádku tvořilo 5839 osob a 109877 Mom'Serimů.

Historie SZ-2

SZ-2 je stejně jako SZ-1 samostatnou kulovitou lodí o průměru 2500 metrů. Byla řízena emocionautem Senco Ahratem, velel jí Perry Rhodan.

SZ-2 byla ucelená kosmická loď. Mohla se stejně jako prostřední část oddělit a letět sama, protože zahrnovala ucelené potravinové produkční systémy.

Této možnosti využíval Perry Rhodan již po startu SOL. Vzal na palubu SOL 10000 členů posádky, které napřed prozíravě odvezl na planetu Carrent-Fort. Kromě toho se SZ-2 oddělila několikrát od SOL, když SZ-1 s prostřední částí přistála na Last Stop a byla tam zadržována Kelosky.

SZ-2 letěla do rodné Mléčné dráhy a přebudovala svůj paratronový štít tak, že SZ-2 vypadala jako loď duchů. Posádka tak lidem za pomoci kultu Vhrato dodávala odvahu.

7. října 226 NGL se SZ-2 zřítila na planetu Kraní past a byla objevena teprve roku 425 NGL Krany, kteří jí pak reaktivovali. 6. prosince 426 NGL SZ-2 pod velením Krana Tomasona dorazila do Čtyřsluneční říše Sooldocků a byla opět spojena se zbytkem SOL.

Historie

Počátek legendy

Zatímco se Země nacházela v Maelstromu hvězd, měla sloužit SOL ke stanovení pozice domovské Mléčné dráhy a k expedici k ní. Do tohoto plánu ale vstoupila Aphilie a převrat Aphiliků pod vedením Reginalda Bulla v roce 3540.

Protože pro Aphiliky by bývalo riskantní Perryho Rhodana a jeho věrné popravit (bylo stále ještě příliš mnoho imunních), vyvinuli nápad, jak tyto personae non gratae vypovědět ze Země. Protože Aphilikové byli odkázáni na speciální záření slunce Medaillon, neměli pro SOL žádné využití a zbavili se tak najednou lodi i skupiny imunních kolem Perryho Rhodana.

Perry Rhodan nabral na planetě Carrent-Fort v systému Malibu na loď dalších 10000 členů posádky a nechal siganské komando opatřit určité vědomosti z NATHANA pro SENECU. Protože Aphilikové vymazali souřadnice Mléčné dráhy, odstartovala SOL na nejistou cestu.

Po dlouhé odysee s mezizastávkami v Balayndagaru a v Dakkardimballonu dorazila SOL konečně roku 3581 do Mléčné dráhy, která stále ještě úpěla pod vládou Larů. Rhodanův pokus získat NEI pro sebe selhal a SOL se tak roku 3582 vydala, posílena přítomnosti Atlana, znovu na cestu.

Když SOL opět dorazila do Maelstromu, musela posádka zjistit, že Terra byla mezitím stržena Schlundem. Přes kolonii na Ovaronově planetě, na které se ukrylo OGN s Reginaldem Bullem a Roiem Dantonem, se podařilo zjistit poslední události. Z fragmentálního křižníku, který přistál na Ovaronově planetě, se do SOL zabudoval agregát na získávání NUGASu. Posel ID jim předal první poznatky o mocenské oblasti BARDIOCA.

Zde se SOL zapletla do boje mezi superinteligencemi BARDIOC a Císařovna z Thermu, zažila únos Rhodana BULLOCEM a později se zúčastnila toho, jak byl Bardiocův mozek odvezen na Drackrioch a spojen s Císařovnou. Později z něj vznikla superinteligence THERMIOC.

Bardioc informoval o nebezpečí, které vycházelo z PAN-THAU-RA, a SOL se vydala na cestu do galaxie Algstogermaht, kde byla spórová loď ukryta. Zde se v roce 3586 setkala s BÁZÍ, která přiletela z mezitím se navrátivší Země. Společně se jim podařilo zažehnat nebezpečí a vyřešit hádanku.

Perry Rhodan nakonec 24. prosince stejného roku předal loď Soláncům, jak si mezitím říkali na palubě narození členové posádky. Zbývající posádka přešla na BÁZI. Pod vedením Solánce Joscana Hellmuta a Gavro Yaala se generační loď vydala do dálek vesmíru.

SOLAG a Atlan

Poměry na palubě se v následujících dvou stoletích extrémně zhoršovaly, zatímco počet Solánců stoupl na 100000. Došlo k pozvolnému rozpadu pořádku, k selhávání jednotlivých systémů, nakonec také k poškození SENEKY. V průběhu času bojovali nejrůznější zájmové skupiny o nadvládu nad touto mocnou lodí, na demokratické poměry se zapomělo. Již několik málo let po získání »nezávislosti« se s Cletonem Weiselem stal velitelem muž, který s pomocí Zloby SOL diktátorsky vládnul.

Roku 3650 (63 NGL) situace na palubě eskalovala. Pro údajnou vzpouru bylo asi 500 Solánců vysazeno na pět let na planetu Chircool. Kvůli emočním šokem narušenému poslednímu emocionautovi SOL se loď nekontrolovaným dimensotransičním letem dostala do neznámého pole vesmíru. SERT-helmy se už nedaly používat. SOL skončila neřízená na orbitě žlutého obřího slunce. Současně se beztak již zvláštními poruchami trpící SENECA dočasně odpojil, když byl manipulován neznámou mocí. Romeo a Julia byli touto mocí přeměněni v bomby a pozitronická část SENEKY je uzavřela do glasitového bloku. Jen o něco později uvízla SOL po nepovedném lineárním letu v hypervakuu. Toto všechno vedlo k tomu, že mezi různými proudy na palubě došlo k bezohlednému mocenskému boji.

Zatímco propukala rebelie, založil Elvin Glador SOLAG, Pracovní sbor SOL, který z mocenského boje vyšel jako vítěz. Ten s pomocí přísného kastovního systému ovládal stále větší životní mnohotvárnost na palubě a stal se strážcem vědomostí: protože téměř všichni normální Solánci ztratili prakticky všechny technické vědomosti, byli členové SOLAGu jedinými osobami, které byly ještě schopny řídit a obsluhovat loď. Glador byl prvním High Siderytem a tak diktátorem SOL. Mocenská změna byla podporována narůstajícím poškozením lodi. Ani přísný pořádek SOLAGu nemohl úpadek SOL dlouhodobě zadržet, ke kterému docházelo v neposlední řadě kvůli masivním poruchám SENEKY. Mnoho událostí následujících desetiletí bylo popsáno ve formě vyprávění z lodního deníku SOL.

Roku 3791 (204 NGL) objevili Buhrlové ze za materiálních zdrojů se vrátivšího Atlana, který se zpět vrátil s určitým příkazem kosmokratů. SOL se v této době nacházela v systému Pastička na myši a byla tažným paprskem, který vycházel ze sedmé planety, tažena dále do systému. Roboti planety začali 20. května 3791 demontovat SOL. V tomto chaotickém čase docházelo na palubě lodi k silnějším zmatkům a konfliktům než doposud: farmáři SOL odmítali vydávat své produkty, Buhrlové už nechtěli odevzdávat E-kick, docházelo k atentátům na Ferraty, Haematy a Vystidy, distribuční stanice byly drancovány.

SOLAG byl přetížený a nemohl si proti robotům z Pastičky na myši nic počít. Atlanovi se podařilo přesvědčit Pána v kopulích, aby se zřekl dalšího rozebírání SOL. 25. května byly demontáže zastaveny, začala obnova. Pod vedením Weicose opustilo 5000 Solánců, Monster, Buhrlů a Extrů SOL, aby se usídlili na Osathu. Několik z nich se po osmidenním pobytu vrátilo zpět na loď.

20. června byl tažný paprsek deaktivován, SOL mohla opustit systém Pastička na myši. Protože Atlan nemohl SOLAG - především High Sideryta Charta Deccona - přimět k odletu do velmi vzdáleného sektoru Varnhagher-Ghynnst, byla na Akitarovo přání vybrána planeta Chail jako nový cíl lodi. Po vyřešení tamních problémů a odražení několika Roxharenských lodí letěla SOL dále do galaxie Flatterfeld. Cestou bylo uváděno do provozu stále víc robotských továren a dalších zařízení, takže se životní úroveň Solánců zlepšovala. Zařídil se o to zejména Gavro Yaal. Mnoho Solánců kromě toho přebíralo úlohy, které dříve byly vyhrazené jen členům SOLAGu. Bázoví bojovníci přitom pomáhali zmírňovat v současné době propukající rozboje a vzrůstající přehmaty Vystidů a Haematů.

Poprvé po stoletích byla SZ-2 19. října 3791 odpojena od mateřské lodi. Chart Deccon povolil Atlanovi průzkum Flatterfeldu s tímto kulovitým křižníkem. Pro mnoho Solánců bylo rozdělení lodi šokem - neměli o této možnosti ani tušení. V lednu 3792 převzal Order-7-B (dvojník Charta Deccona) kontrolu nad lodí, zatímco Breckcrown Hayes byl po smrti pravého Charta Deccona na SZ-2 zvolen novým High Siderytem. 10. března prohlásil SOLAG za rozpuštěný. V rámci střetnutí s Order-7-B byla SZ-2 na jeho rozkaz zasažena kosmickým torpédem. Zásah vytvořil pod prstencovým zesílením 100 metrovou díru v trupu, 23 Solánců přišlo o život. Po dalším ostřelování při pokusu o spojení musela SZ-2 prchnout. Na zbytku SOL získal Order-7-B zbylé Magnidy a SENECU pomocí stále sílících paradarů pod kontrolu. V rámci následného střetnutí byli zničeni Romeo a Julia. Teprve po zákroku Atlana byl Decconův dvojník zneškodněn. Potom byla SZ-2 koncem března 3792 opět připojena.

Po vyřešení nebezpečí vycházejícího z Pastýřky SOL a uzdravení SENEKY Atlanem byl Breckcrown Hayes v květnu 3792 konečně uznán novým High Siderytem. SOLAG byl rozpuštěn, Magnidé se stali štábními specialisty. Provoz lodi se pomalu vracel k normálu. Po prvním nepřívětivém kontaktu s OGGARS HORT vyrazila SOL koncem května na Pers-Mohandot, musela ale v systému Žhavé oko provést letovou přestávku kvůli tam panujícímu smrtícímu záření. V boji proti neštěstí byla SOL poprvé po generacích opět rozdělena na všechny tři segmenty. Po zničení zdroje záření a uklidnění Oystů doplnila SOL čerstvé zásoby, letěla dál a objevila Roxha v prázdném prostoru mezi All-Mohandotem a Pers-Mohandotem.

Schalter (Přepínač?) se pokoušel SOL dobýt z povření HIDDEN-X. K tomu účelu byla unesena do miniaturního universa a narazila tam na kotoučový svět Paradiso nirwana a na Pseudo-SOL, která jí napadla. Mnoho Solánců bylo Schalterem mentálně ovlivněno a pocítilo touhu SOL opustit a usídlit se na Paradiso nirwana. Po vítězství nad Pseudo-SOL a nad Schalterem jakož i po konci Paradiso nirwana byla činkovitá loď vržena do Hvězdného moře energetickým rázem vyslaným z HIDDEN-X. Došlo ke kontaktu s Nuuny, kteří Atlana dočasně uvěznili, jakož i k boji proti Gravo-energetikům.

...

V následujících téměř dvaceti letech je SOL, během její cesty k Atlanově cíli, opětovně zapletena do dobrodružství s kosmickým významem. Zapletla se do konfliktu se superinteligencemi HIDDEN-X a ANTI-ID, pomohla při vzniku superinteligence KING, pronikla do Bezejmenné zóny a pomohla při odstraňování mnoha nebezpečí.

Přibližně roku 3811 (224 NGL) dosáhla SOL konečně svého cíle: spoodijského pole v sektoru Varnhagher-Ghynnst poblíž galaxie Vayquost. S prvním nákladem Spoodiů dorazila 16. září 3811 do systému Krandhor.

SOL
SOL
© VPM kg.

SOL se stala Spoodijskou lodí.

Spoodijská loď

V následujících 200 letech cestovala SOL pravidelně mezi Varnhagher-Ghynnst a Kranem, aby rychle expandující Vévodství Krandhor zásobovala dostatečným množstvím Spoodiů. Spoodijská loď byl přitom kranský výraz pro SOL. Loď byla de facto součástí kranské flotily.

Z původní posádky zůstalo jen 200 osob jako technický personál, jejich šéfem byl do roku 425 NGL Solánec a High Sideryt Tanwalzen. Před tím létala loď pod kranským velením.

Zbývající Solánci byli na Kranu jako služebnící Věštírny, a tak pomocníci Věštce z Krandhoru. Za ním se skrýval Atlan, který z pověření kosmokratů měl s pomocí Vévodství vytvoři nárazníkovou zónu v Limbusu mezi mocenskými oblastmi ID a Seth-Apophis.

Spoodijskou loď tvořila jen prostřední část a SZ-1. SZ-2 se 7. října 3813 zřítila na Kraní past a byla objevena teprve 424 NGL. Velitelem lodi byl Krane Tomason.

Objevení Betšidů a výpad tří jejich prominentních zástupců Surfo Mallagana, Scoutie a Brethera Faddona roku 424 NGL do Vévodství uvedl v chod proces, na jehož konci stálo »odhalení« Arkonidana jako Věštce, jeho odstoupení a propuštění SOL z kranských služeb.

425 NGL se SOL s Atlanem vydala do rodné Mléčné dráhy, kam dorazila 1. srpna 425 NGL. Na palubě byl také náklad Spoodiů jako dárek pro galaktické národy. Všechny tyto Spoodiové (stejně jako všechno ostatní na palubě) bylo zmanipulováno od Seth-Apophis. SOL se tak stala téměř 5. kolonou negativní superinteligence.

Atentát mohl být ale odhalen a zmařen. Po základní opravě SOL, přičemž byla kromě jiného přebudována na metagrav, se v postupu let zúčastnila podstatných událostí kosmických dějin...

Nekonečná Armada a Chronofosílie

SOL
SOL
© VPM kg.
Roku 426 NGL byla SOL pod velením Atlana vedle BÁZE druhou vlajkovou lodí Galaktické flotily, která pozorovala procesy kolem Frostrubinu.

Galaktici tu v březnu téhož roku narazili na Nekonečnou Armadu, která po stovkymilionletém hledání konečně našla Frostrubin. Kvůli podezření, že mají se stavem objektu co dočinění, se Galaktická flotila dostala do řady konfrontací s Armadojednotkami a prchla před přesilou do vnitřka Frostrubinu. Kompletní Armada jí následovala.

Kvůli překvapivě nastoupivšímu konfetovému efektu byly všechny jednotky flotily rozházeny po celé M 82. SOL se nacházela na nepřátelské půdě uprostřed území Seth-Apophis.

Než došlo k opětovnému spojení s Galaktickou flotilou ve Čtyřsluneční říši Sooldocků, prozkoumala SOL velkou část galaxie jakož i jednotky Nekonečné Armady. Kromě jiné vstoupila do kontaktu s Armadobarbary.

Do Čtyřsluneční říše dorazila kranská expediční flotila. Její vlajkovou lodí byla z Kraní pasti zachráněná a zrestaurovaná SZ-2 pod velením Surfo Mallagana. Po dlouhých desetiletích separace byla loď konečně zase kompletní.

V budoucnu se SOL zúčastnila definitivního vítězství nad Seth-Apophis, jakož i odhalení tajemství Nekonečné Armady.

V letech 427 NGL429 NGL byla u aktivace chronofosílií, jakož i při boji proti Dekalogu Elementů.

Nakonec Galaktikové zvítězili. Poslední mise SOL v této fázi dějin vedla k původnímu stanovišti Frostrubinu, 2.8 milionu světelných let od galaxie Behaynien a asi 200 milionů světelných let od Mléčné dráhy. Zde Frostrubin jako TRIICLE-9 opět zaujal místo v Morálním kódu.

Solánci následně dostali novou misi. 1. července 429 NGL se na palubě objevil Carfeš a dal Soláncům k dispozici krychlovitý psionický přijímač. Ten naběhl kdykoliv, kdy se bytost, skupina nebo národ dostal do nejvyšší nouze. Ve službách kosmokratů měla SOL plnit kosmickou první pomoc. Posádka SOL výzvu přijala a vydala znovu do hlubin vesmíru.

Kosmokrati, Shabazza a přestavba

Zadavatelem pro SOL byl v následujících stoletích, jak se později ukázalo, Torr Samaho. Loď a její obyvatelé splnili mnoho objednávek kosmokratů a zažili bezpočet zázraků. Krátce před rokem 826 NGL ale odmítli splnit jeden příkaz. Kosmokraté, kteří nesnášeli svébytnost svých vazalů, reagovali rychle.

SOL byla Cairolem II s pomocí těžké transportní lodi navzdory obraně odtažena ke kosmické továrně MATERIA. Solánci tu byli vyhnáni z lodi a uvězněni na MATERII, kde mnoho z nich zemřelo. Vzpoura pod vedením Solánce Yago Huryela (dříve důležitý člen hierarchie SOL, ale ne velitel) se nezdařila. Později byli Solánci na třech diskovitých lodích deportováni na neznámé místo. Jen za zásluhy z minulosti jim Torr Samaho daroval život - i když pro Solánce byla ztráta jejich domova horší než smrt.

V letech po 826 NGL byla SOL kompletně přebudována. Z pověření Cairola II dohlížel nad touto akcí 1-Korrago. Později se zjistilo, že skupinka Solánců se vyhla deportaci a ukryla se na palubě. S pomocí solánských bojových robotů a zpočátku - dokud to ještě šlo - krytí SENECOU, se snažili zabránit přestavbě a později dobýt loď. Oboje selhalo, posledních 28 Solánců na palubě bylo Shabazzou a jeho Korragy zmasakrováno.

Novým velitelem SOL se stal Shabazza, který loď používal ve svém tažení proti ID a založeném Thoregonu jako vlajkovou loď.

Nejdůležitější změny během přestavby byly:

  • vnější trup z Ynkelonium-Terkonitové kompaudní oceli byl nahrazen Caritem
  • do prostřední části a obou buněk byl zabudován Hypertaktový pohon
  • byla zabudována výkonější permanentní čerpadla k zásobování energií
  • k prostřední části byly přimontovány dvě dodatečné nadstavby s délkou 750 metrů
  • SENECA byl zablokován a nahrazen syntronikou jménem SOLHIRN

Co se stalo s komokraty deportovanými Solánci, zůstává neznámé. Stejně tak není nic známo o příkazu, který odmítli splnit. Protože se to událo v rámci dvojité hry ID, dá se věřit, že se superinteligence postarala také o tento odštěpený národ svých oblíbenců, a že jim někdy pomůže nalézt opět cestu k jejich domovu.

THOREGON ŠEST

SOL
SOL
© VPM kg.
V letech 12891290 NGL dostal Perry Rhodan od Heliota příkaz nepříteli Thoregonu odebrat jeho vlajkovou loď a jako THOREGON ŠEST jí získat pod své velení. V prvním momentu chtěl tento kosmokraticky vypadající rozkaz odmítnout, slevil ale, když zjistil, že se jedná o SOL.

V DaGlauši se Perry Rhodan a Reginald Bull dostali na stopu SOL. S podporou téměř tisíce bývalých agentů SPL, kteří s Alašanem a Věží SPL byli do této galaxie přemístěni, se Pozemšťanům podařilo loď dobýt zpět. 29. července 1290 NGL patřila loď opět Terrancům. Při zpětném dobývání byly ale terminačním rozkazem poškozené syntroniky SOLHIRN zničeny zařízení v nástavbách, prostory byly zpustošeny. Centrální antigravitační šachta a permanentní čerpadla zkázu přečkala. SOLHIRN explodoval, SENECA byl opět volný.

THOREGON ŠEST vstoupil do služeb Šestého posla. Terranci toto jméno ale nikdy neakceptovali. Pro ně loď zůstala prostě a jednoduše legendární SOL.

21. srpna vyrazila SOL směrem k Gorhoonu. Novou velitelkou se stala Fee Kellind. Jedna nano-kolona, kterou zde zanechal Shabazza, získala SENECU do své moci a let skončil 28. prosince 1290 NGL ve Sluneční soustavě. O několik dní později, 10. ledna 1291 NGL se mohl SENECA osvobodit od nano-kolony, ztratil ale přitom šestinu interních zařízení, své plazmy a kapacity.

Následně se SOL zúčastnila boje proti MATERII. Zničení kosmické továrny 28. března, ve které byla SOL přestavěna, mělo znamenat něco jako poetickou spravedlnost.

V dubnu 1291 NGL byla SOL od ID na Poutníku přenesena zpět do DaGlauše. Perry Rhodan zde vedl jednání s kosmokratem Hismoomem a uzvařel Smlouvu z DaGlauše.

SOL zde od ID dostala nový úkol. Pod Atlanovým expedičním velením vletěla loď 2. května do Mega-Dómu a byla přenesena 18 milionů let do minulosti a do Mega-Dómu v Segafrendu. Několika po dobrodružství netoužícím Neosoláncům bylo předtím dopřáno vrátit se do Mléčné dráhy s několika křižníky.

Zrození ID a První Thoregon

Pod velením Arkonidana Atlana se SOL vydala na expedici časem 18 let do minulosti, aby zabezpečila zrození ID. V Pulzu Segafrenda přešlo na loď 95000 Mom'Serimů, kteří loď přijali jako nový domov.

Později SOL po intermezzu v Dommrathu a Wassermalu dorazila do Prvního Thoregonu, aby se po dlouhé plavbě roku 1325 NGL dostala opět do Mléčné dráhy. Cíle, které posádka generační lodi v současné době sleduje, jsou shrnuty v Agendě SOL. Až do roku 1329 NGL byla přestárlá loď na orbitu Měsíce důkladně a vzhledem k očekávané hyperimpedanci důkladně rekonstruována a vylepšována. Z tohoto důvodu byla SOL vybavena nadbytečnou nouzovou technikou, jako továrnami, které v případě nouze dokázaly vyrobit úplně všechno.

Mom'Serimům byla přidělena 1500 metrů široká a 375 metrů vysoká oblast prostřední části SOL (směrem k SZ-2), ve které mohou autonomně a nezávisle žít. Nachází se tam také jejich Město střepů, jehož počet obyvatel v roce 1330 NGL dosáhl 120000.

Negasféra Hangay

SOL
SOL
© VPM kg.
Po asi čtyřech letech prostoje se SOL roku 1329 NGL vydala na cestu do Hangaye, kde měla podle informací Pangalaktických statistiků vzniknout negasféra. 7. ledna 1330 NGL dorazila k Vinau. Když byly patrné první důsledky zvýšené hyperimpedance, byly mnohé oblasti přebudovány na Low-Tech. 11. září 1331 NGL uvízla v důsledku zvýšené hyperimpedance na ledovém světě Ultramodř. Přistála tam v korytu ledu, které vytvořily palubní dezintegrátory. Na palubě fungovaly už jen dodatečně zamontované Low-Tech přístroje, hypertakt byl stejně tak neúčinný, jako permanentní čerpadla. SENECA byl ovšem nadále v provozu.

V následujících letech byla SOL dále přestavována. Část domorodých Šedokartaniňanů nazývala zdánlivě z planety vyčnívající kosmickou loď jako Pěst z Ultramodři. Antigravy byly opět uvedeny do provozu, takže rozhřáté podloží, na kterém gigantická loď seděla, už nebylo více zatěžované. 20. června 1332 NGL se podařilo oddělit SZ-1 od mateřské lodi. SZ-1 provedla krátký lineární let přes asi 5 světelných let, ale bylo jasné, že se loď za nynějších podmínek nemůže v žádném případě vrátit zpět do Mléčné dráhy nebo jen do Hangaye.

23. července 1342 NGL opustila SOL planetu Ultramodř a prchla před svazem Awourů do hala galaxie Hangay. 673 Solánců, kteří se usídlili na U'Hartu, zůstalo na Ultramodři. (PR 2328, PR 2329, PR 2330, PR 2331)

S pomocí T-Exagonia, které bylo objeveno na TRAI-zásobovači ztroskotaném na Rothgeru, byl opět uveden do chodu hypertaktový pohon SOL. Loď během představby stála od srpna 1342 NGL do poloviny roku 1343 NGL u stanice Old Red Station. Pak loď pokračovala dál do Hangaye. Dao-Lin-H'ay opustila SOL 10. ledna 1344 NGL. (PR 2416, PR 2417)

1. března 1344 NGL dostali Mom'Serimové od velení lodi občanství v LSP. Někteří z nich vstoupili do flotily. Loď v následujících měsících pozorovala vývoj v Hangayi. Výpad do centrální oblasti selhal. SOL sledovala MINATERG do systému Tir-Na-Tir a Kirmizz jí tam nalákal do pasti. Tam byla 22. září 1345 NGL dobyta. Loď obsadilo 1500 Mor'Daerů a 300 Ganškarů, SENECA byl střežen čtyřmi mobilními početními mozky TRAITORU, 1000 Kolonových motivátorů měla ve své moci posádku, ale ta se beztak nacházela pod mentální kontrolou nového pána SOL. Ronald Tekener se jako mentálně stabilizovaný nedal ovlivnit, musel se ale přesto podvolit, protože Kirmizz ušetřil posádku SOL jen s podmínkou, že bude Tekener spolupracovat. Stal se High Siderytem a byl jmenován zástupcem Kirmizze.

SOL byla vyzbrojena, dostala kromě jiného Temnoštít a Fraktální trhlinový zvon. Tekener navázal tajně kontakt s Mom'Serimy, kteří zůstali neovlivnění.

27. července 1346 NGL spatřili členové lodního velení RICHARDA BURTONA SOL ve starých záznamech, které byly uschovány v kosmické stanici Raffatský souputník. SOL se mohla zřejmě volně pohybovat mezi kosmickými loděmi TRAITORU. Zdá se, že SOL mohla dát rozhodující impulz, který systém Koh-Raffat proměnil v jádro Protochaotické buňky. (PR 2411)

Ke krátkému setkání mezi SOL a RICHARDEM BURTONEM došlo 19. srpna 1346 NGL v soustavě Lettamas. Atlan rozkáže útěk, protože SOL provede útok.

Později dostane SOL od KOLTOROCU rozkaz zaujmout pozici v systému Tir-Na-Tir. Tam doručí Terminační Herold 1. září souřadnice staveniště VULTAPHERU. Kirmizz opustí SOL ještě téhoř dne, aby se odebral do Mléčné dráhy. SOL odstartuje druhého dne, doprovázena dvěma Traitanky. Jejím cílem je centrální oblast Hangaye, sektor Elgas. Tam měla být loď rozmontována a předělána, aby se dala začlenit do TRAITORU. (PR 2419)

Ronald Tekener vycházel z toho, že SOL má být sešrotována, což by odpovídalo konci Solánců. Připravil proto osvobození lodi a vybudoval armádu stínů. S podporou Kirmizzem ovlivňovaného Kalbarona Silathe, který zničil početní mozky, se 25. září podařil převrat. 8000 Mom'Serimů přepadlo Mor'Daery, Kolonoví motivátoři byli zničeni nebo vyřazeni. SOL se v této době nacházela poblíž služebnického hradu SIRC a musela prchnout před tamními Traitanky. (PR 2440)

Když byly vyhozeny jako bomby fungující Supratronové generátory, byla SOL konečně volná. Aby se mohl navázat kontakt s nedávno zaměřenými terranskými loděmi, vyslal Tekener do akce Mom'Serimy. Během Elysiského závodu v systému Cricker propašovali Tekenerem vyvinutý kukaččí dopis do rádiové sítě kolony. Tekener později zjistil, že poselství které bylo zfalšováno, mohl Atlan dešifrovat. SOL zaujala v systému Ackut vyčkávací pozici, musela se ale s RICHARDEM BURTONEM setkat mimo soustavu, protože se stala částí Chaotické buňky. (PR 2441, PR 2443)

Po prvním setkání 14. listopadu se obě lodě postaví přibližujcím se Traitankům a zaparkují vedle sebe na Khargardu, kde se Atlan a Ronald Tekener 19. listopadu osobně setkají a vymění si informace. Později se EŠER pokusí převzít kontrolu nad SENECOU, což však Atlan zmaří. EŠEROVI šlo vždy jen o to, být převezen do Hangaye, a tam vstoupit do SOL. Činkovitá loď je údajně jediné vhodné plavidlo, se kterým by se EŠERU mohlo podařit proniknout hraničním valem Hangaye. EŠER a Jádro vycházejí z toho, že Perrry Rhodan se brzy pokusí být vojensky aktivní v Hangayi. EŠEROVÝM jediným existenčním účelem je prý umožnit Rhodanovi přístup do Hangaye. (PR 2443)

SOL se v následujících týdnech účastní neúspěšných pokusů proniknout jaderným valem kolem centrální oblasti Hangaye. Sto Mom'Serimů, kteří tvoří Armádu NOCI, bylo vysláno k vzdělávacím účelům k základně Win-Alfa. Počátkem dubna 1347 NGL objeví SOL v sektoru Amienolc z jiného vesmíru se materializují Bydliště Negaměsto. Ronald Tekener zde potká Světomudrce z Azdunu. Poté co je jeho strážce MyZde, který chce SOL použít jako prostředek k zachování rozpadajícího se Bydliště, pomocí Trim Marathova černého dvojčete a použití PÍSKLE poražen, vezme SOL Světomudrce na palubu, což se mu ale nelíbí. (PR 2460, PR 2462)

V květnu riskuje Atlan zničení SOL Traitanky a STROJEM kolony, aby mohl Světomudrce TRAITORU hodnověrným způsobem opět přihrát. Jeho transportní kontejner slouží jako trojský kůň, se kterým se chce EŠER dostat do centrální oblasti Hangaye. SOL unikne STROJI Kolony jen díky odvážnému manévru emocionautů (PR 2463)

Pomocí EŠEROVY manipulace je prostřední část SOL, která byla zamaskovaná za část Negaměsta, v polovině října odvezena kolonovým trajektem PASSAGH za jaderný val. Aby se zachovala manévrovatelnost Eskadry Hangay, zůstanou obě buňky SOL mimo jaderný val. Prostřední část SOL operuje zpočátku sama v centrální oblasti, přičemž je objeven Koltogor. Sorgorka Inkayde tam odtud prchne do SOL.

Buňky SOL projdou společně jaderným valem teprve koncem října společně s ostatními jednotkami galaktiků, které se před jaderným valem shromáždily, když val začal oscilovat. V centrální oblasti podnikají průzkumné lety, aby zjistili pozici GLOIN TRAITORU a prostřední části SOL. Dao-Lin-H'ay, která velí SZ-1, přitom potká flotilu Ultima. Z první bitvy o GLOIN TRAITOR, která následuje 9. listopadu, vyjdou buňky SOL bez újmy (PR 2482, PR 2488, PR 2489, PR 2490).

Ke spojení prostřední části SOL s v Hangayi bojujícími jednotkami Galaktiků a Mírojezdci dojde teprve 15. listopadu. Při prvním setkání SOL a JULESE VERNA musí Atlan a Ronald Tekener nejprve překonat nedůvěru, protože oba miniaturní verzi SOL ještě neznají. (PR 2494)

Po úspěšné retroverzi (16. listopadu) a smrti KOLTOROCU (21. listopadu) patruje SOL a Mírojezdci ještě nějakou dobu v Hangayi, neobjeví ale žádné nebezpečné pozůstalosti TRAITORU. (PR 2499)

Mise s Roiem Dantonem

Krátce po počátku roku 1369 NGL odstartovala SOL s Roiem Dantonem na dosud neznámou misi. V roce 1469 NGL platila SOL oficiálně s celou posádkou za nezvěstnou (PR 2600).

Neznámé artefakty v nástavbách SOL

Obě nástavby SOL obsahovaly před svou zkázou výrobní haly, byty, pokročilou zaměřovací ochranu, sbírky nejrůznějších exponátů z celého vesmíru a kromě toho ještě další místnosti. Od exploze, kterou vyvolala chyba v SOLHIRNU, se uvnitř nástaveb nachází prakticky jen odpad, šrot a trosky. Jen permanentní čerpadla a hypertakové pohony zůstaly nepoškozené.

Od té doby tam posádka lodi, obzvláště Dookiové, uskutečnili mnoho nevysvětlitelných objevů: klepání, ačkoliv poblíž nikdo nebyl, mlhovité duchovité přízraky. Ze dne na den se tam prostorové uspořádání může změnit tak, že tam, kde předtím byla hora trosek, je nyní chodba, tam kde byla chodba, je druhého dne stěna. Zvlášť významné byly tyto jevy během letu SOL skrz změněný hyperprostor sektoru CLURMERTAKH.

Během své práce narazili Dookiové na různé neznámé objekty:

  • neznámý agregát s poloorganickým sugestivně chráněným systémem: objeven během letu SOL do systému Torm-Karaend v Segafrendu; v panické reakci zničen termozářičem
  • gazelovitá mrtvola s fragmentem vědomí ve tkáni: objevena v Segafrendu; umístěna pod zámek do trezoru SOL
  • krystalická květina o velikosti asi 50 cm: nalezena společně s gazelovitou mrtvolou; dematerializovala se, když se sáhlo na mrtvolu
  • kovová řasa se subatomárními stroji a psionickou aurou: objevena v Segafrendu; umístěna pod zámek do trezoru SOL
  • zelená energetická koule o průměru 30 cm: objevena technikem během letu SOL sektorem CLURMERTAKH, svědci zemřeli, než mohli podat zprávu; zmizela
  • bedna s asi 80 cm velikým ledem: objevena dookijským lovcem pokladů během letu SOL sektorem CLURMERTAKH; umístění neznámé
  • třínohý, polointeligentní hlavonožec, který z nohou může vystřelovat malé šipky: objeven dookijským lovcem pokladů během letu SOL sektorem CLURMERTAKH; shořel při kontaktu s paralyzačním paprskem
  • prázdná nekrofóra: objevena dvěma mladými Mom'Serimy během letu SOL do Wassermalu; pomocí palubních děl odhozena do hyperprostoru
  • kosmokratický bojovník Sershan Contagi Peiragon: objeven v halu Wassermalu; vzat s sebou Tagirou, Dobrým duchem z Waaseramlu
  • TOULEC Cairola II: objeven v dubnu 1312 NGL Alaskou Saedelaerem; zničen Cairolem III v Prvním Thoregonu

Během generální opravy SOL v letech 1325 až 1329 NGL byla zóna trosek zcela vyčištěna. Při práci byly objeveny další neznámé artefakty, které byly umístěny na neznámé místo na Měsíci.