svazek 952

William Voltz

Die Höhlen der Ringwelt

Jeskyně prstencového světa

vydáno: 1979    
čas děje: 1.113.996 př.n.l./ 3587
Perry Rhodan 952 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
Minulost ožívá - Orbiterové vypravují
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Marcon Sarder - amatérsky archeolog učiní důležitý objev

Frelton Arx a Samsho Kirdel - Sarderovi společníci

Canjon - projekce Orbitera

Dexahn - Buruhner

5. července 3587 dosáhne 86 let starý amatérský archeolog Marcon Sarder, který sám sebe označuje za Archaika, s lodí ARSOLIKA sektoru Anlauf. Loď, kterou Sarder získal pomocí pojišťovacího podvodu, přiletí k malému zelenému slunci Skuur, silnému hyperzářiči. Skuurdus-Buruhn, jediná planeta, je obklopena mocným prstencem trosek, zbytkem dalších dvou planet, které kdysi kroužili kolem Skuuru. Dřívější výzkumy Sardera, který se v mládí scházel s Arkonidanem Kihnmyndenem1), poukazovaly na Rytíře Hlubiny, řád strážců, který se v dávné minulosti v této části vesmíru staral o právo a pořádek. Protože je prstenec trosek opticky rozdělený na dvě části, věří Archeolog, že nalezl »rozpůlené slunce«, po kterém pátrá LSP a GAVÖK2).

ARSOLIKA přistane na Skuurdus-Buruhn, a Sarsder pronikne 9. července s palubním inženýrem Samsho Kirdelem a radistou Freltonem Arxem do podzemního systému jeskyní. Zde narazí astronauti na Buruhny, velké, vzpřímeně chodící motýli se světle zelenými křídli, temně rudými, kostnatě působícíma nohama a čtyřma tenkýma rukama. Z černým kožichem pokryté hlavy vychází pár tykadel a dvě oči na stopkách. Bytosti vznikají během metamorfózy z inteligentních, světle zelené a černě chlupaté housenky, která disponuje kolektivními vzpomínkami. Po zakuklení si sice ponechají inteligenci, ale stanou se lhostejnými a bez zájmu, a jejich pud sebezáchovy téměř úplně zanikne. Když Terranci tvrdí, že jsou poslové Rytířů Hlubiny a přátelé Armadana z Harpoonu, vypráví jim housenka Dexahn o Buruhnovi Canjotovi, který byl kdysi Orbiterem tohoto Rytíře. Dexahn odvede Sardera a jeho společníky do haly Canjota, kde stojí krystalický sloup, paměťové zařízení, které Armadan z Harpoonu na Skuurdus-Buruhn zanechal. Společným psychickým snažením vytvoří tisíc housenek polomateriální projekci Canjota a otevřou paměť zeleně zářícího paměťového sloupu. Spojí se mentálně s Canjotem a ten jim vypráví o minulosti:

Krátce po přemožení Hord z Garbeše, při kterém byl Armadan z Harpoonu podporován lazarstkým Orbiterem Grenodartem3), se Canjot setká v prstenci trosek kolem Skuuru na LEGUE, kosmické lodi podobné konstrukci z pětidimenzionálně orientované formovací energie, s DYKE, lodí svého Rytíře, kterému ještě nikdy neviděl do tváře4). Nezná také žádného jiného Rytíře Hlubiny, Armadan se pouze zmiňoval o Igsorianu z Veyltu5) a Tarvonu z Barynnosu. Závistivě hledí Orbiter na bílého androida Zeidika, který má zdánlivě vřelejší vztah s Rytířem než on sám.

Aniž by se Canjotovi ukázal, vyjeví Armadan z Harpoonu obavu z toho, že kromě něho jsou naživu už jen Igsorian z Veyltu a Derkan z Ornu, a připomene legendu, že všechny hvězdy vyhasnou, když zanikne poslední Rytíř Hlubiny. Zachovává si ale naději, že jednoho dne by mohla nastoupit alší generace Rytířů Hlubiny.

Z přesvědčení, že Seth-Apophis6) se nevzdá a Hordy z Garbeše se vrátí, vybudoval Armadan z Harpoonu v centru Mléčné dráhy ZAŘÍZENÍ. Rozdělil ho na 24 planet, jejichž centrálním světem je Martappon7), disponuje obrovskou vesmírnou flotilou a může z neutrálních buněk stvořit armádu Orbiterů ve tvaru, ve kterém Garbešané vystupují.

Rytíř se vydá na expedici do daleké oblasti vesmíru. Předtím ale poděkuje Canjovi za jeho služby a přes Zeidika mu předá křišťálový sloupek a jako stálou upomínku na Mléčnou dráhu dva a půl metru velkou kostru Garbešana. Jeho nohy jsou ve srovnání s kompaktním trupem s půl metrovou šířkou v ramenou nápadně dlouhé. Protažená lebka disponuje řezacím kleštím podobným chrupem8).

Aby Buruhny chránil před zřítivšími se troskami z prstence, dá Canjot rozkaz vybudovat podzemní civilizaci. Marcon Sarder pochopí, že Orbiteři byli vyrobeni v ZAŘÍZENÍ Armadana z Harpoonu, a Samsho Kirkel se domnívá, že vesmírotřesení chybně interpretovali jako spouštěcí impulz. Amatérský archeolog a jeho společníci získají Garbešanovu kostru. Aby získali další informace, požádají Buruhny, aby sloup podruhé aktivovali. Housenky je ale varují před užíváním sloupu. Když o to přesto prosí dál, zničí se pozůstalost Ryříře Hlubiny sama9).

12. července doráží ARSOLIKA s ukořistěnou kostrou do Sluneční soustavy.