svazek 2287

Uwe Anton

Die Träume der Schohaaken

Sny Šohaaků

vydáno: 17.června 2005    
čas děje: 1333 NGL
Perry Rhodan 2287 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
Osud průzkumníků se naplňuje – Titáni útočí
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Orren Snaussenid - Šohaak pátrá ve stanici TRIPTYCH po odpovědích z minulosti.

Myles Kantor – Nositel buněčného aktivátoru se rozhodne pro zoufalý plán.

Inšanina - Plophosanka zvažuje možnosti.

Kyran Anteralová – Venušanka pomalu ztrácí nervy.

Marreli Nissunom – Šoaačiny sny se změní.

Ilustrace:
Perry Rhodan 2287 (Ilustrace 1)

Zemi má ve svých spárech samozvaný bůh Gon-Orbhon, vzniklý z nešťastné symbiózy šíleného Nokturnského úlu a nesmrtelného Ochránce. Gon-O lační po ARCHETIM, mocné superinteligenci, jejíž mrtvé tělo je již po 20 miliónů let uloženo ve Slunci.

V koróně Sol se nalézá Myles Kantor a jeho vědecký tým, který sem pronikl na palubě výzkumné lodi INTRALUX ještě před invazí Kybbů, aby se dozvěděl něco víc o historii ARCHETIM. Tým by byl již dávno zničen, kdyby ho nepodporoval příslušník prastarého národa – malý Šohaak Orren Snaussenid. Pouze jemu se totiž otevřely tři strážní stanice, kdysi sloužící coby poutní místo. Myles Kantor se dozvěděl jméno těchto stanic. Jmenují se TRIPTYCHON a jsou zde uloženy SNY ŠOHAAKŮ...


Orren Snaussenid se nakonec přece jen dotkne v ŠANDAVYE uskladněných inkarnací a prožije tak konec šohaakské říše. Po pádu ARCHETIM se Šohaakové stáhli do ústraní, zatímco národy Phariske-Erigonu se pustily do pustošivé války. Galaxie pak byla napadena mimogalaktickými invazory, kteří Šohaaky systematicky vyvraždili a ušetřili jen Oaghonyr. V poslední fázi svých dějin Šohaakové nevyvinuli pouze myšlenkovou komunikaci s počítači, kterou použili na TRIPTYCHONU, ale také na sobě provedli genetické pokusy. Tak vznikli Šohaakové se dvěma palci na každé ruce.

Pro Mylese Kantora a jeho vědce je současný stav věcí tak vážný, že se chytají i pověstného stébla naděje. Díky ovládacímu zařízení ODAANU zmanipulují mrtvolu ARCHETIM takovým způsobem, že skrze 6D čerpací paprsek vyšlou do Magellanu pulzující proud. Doufají, že posádce RICHARDA BURTONA oznámí, jaké má Gon-Orbhon plány se Sol. Věc má jeden háček: v morseovce kódovaný signál zachytí i Gon-Orbhon. Okamžitě následuje protiútok: Kybb-Titáni se zastřílí na TRIPTYCHON a rázovými vlnami ho těžce poškodí. Na poslední chvíli jsou aktivovány pohony stanic, které je zanesou hloub do Slunce, kde jim již útoky Kybbů prozatím neublíží. Situace je beznadějná. Pokud zůstane TRIPTYCHON na nové pozici, ochranné štíty stanic se během několika dnů zhroutí, když se vrátí zpět k okraji Slunce, napadnou je Kybb-Titáni. Obě varianty povedou ke zničení TRIPTYCHONU.

Myles Kantor nehodlá zemřít nesmyslně a vymyslí zoufalý plán. Je totiž možné dále ovlivnit tělo mrtvé superinteligence a vyprodukovat mocný impulz psionické energie, s nímž by si Gon-Orbhon nemusel poradit. Jakmile však ARCHETIM vyšle tento pulz, rezonanční korpus se bude prudce rozpínat – vyvolaná sluneční činnost znamená pro TRIPTYCHON jistou záhubu. Souhlas s tímto plánem není jednomyslný, Orren Snaussenid takto skončit nechce. Prchne do hangáru, kde nalezl poslední inkarnace – a sám se uloží do stroje, který umožňuje konzervační proces. Když ho dožene Myles, je již z Orrena inkarnace.

Protože ostatní souhlasí, chystá se Myles k vyslání impulzu. V tu chvíli zasáhne stanici další šoková vlna Kybb-Titánů a dojde k těžkým škodám. Zničení hlavní centrály stojí život Attacu Meganona a také Inšaninu, která Mylese z posledních sil vyzve, aby spustil připravený psionický výbuch. Vědec se vydává do záložní centrály. Věří, že slyší typický smích ID a uvažuje, zda kdysi superinteligence neobnovila jeho tělo (Myles přišel o nohy při atentátu) jen proto, aby mohl nyní doběhnout k cíli. V této myšlence ho podporuje i záchvat takvorianismu, díky němuž se v Mylesově okolí zpomalí průběh času. Kantor dojde k závěru, že ID nikdy nebrala přílišný ohled na osudy jedinců. Myles dosáhne záložního velínu a aktivuje zařízení. Tělo ARCHETIM se začne rozpínat. Mocná vlna mentální energie se prožene čerpacím paprskem, TRIPTYCHON je zničen. Když Myles Kantor dne 30. dubna 1333 NGL umírá, objeví se obrovský útvar v podobě spirální galaxie. Každému, kdo tento jev vidí, je jasné, že zemřel jeden z Nesmrtelných.

Smrt Mylese Kantora má ale ještě další efekt. Před koncem se z Mylesova ramena uvolní tajemné tetování, kterým ho kdysi opatřil ID. To pohltí „duše“ všech v TRIPTYCHONU umístěných inkarnací a předá je Šohaakům, žijícím na Zemi. 2 500 Šohaaků v sobě nyní nese veškeré vědomosti svého lidu. 35 dalších tímto způsobem zachrání vzpomínky Mylese Kantora...