svazek 2207

Frank Borsch

Der letzte Gesang

Poslední píseň


čas děje: 1331 NGL
Perry Rhodan 2207 (Česká obálka) Perry Rhodan 2207 (Německá obálka, 1. vydání)
© VPM KG.
V Rezidenci Pardahu – svoboda Montanů je ohrožena
z Databáze Multiversa
Hlavní postavy románu:

Perry Rhodan – Pozemšťan je v Rezidenci Pardánu podroben zkoušce.

Atlan – Arkonidan bojuje za Montany.

Zephyda – Průvodkyně sestaví malý oddíl.

Lesyda – Mladá Montana je označena za zrádce.

Raphid Kybb-Karter – Nový guvernér Baikhal Cainu získává speciální výhody.

Ilustrace:
Perry Rhodan 2207 (Ilustrace 1)

Zatímco Rhodan a Atlan prožívají klidné chvíle v Rezidenci Pardánu a stále lépe rozumí mentalitě Motanů (Atlan prohlubuje svůj vztah k hezké Zephydě, ačkoli mu musí být jasné, že tento vztah nemůže mít dlouhého trvání), dějí se jinde na planetě závažné věci. Raphid Kybb-Karter má totiž jako nový guvernér Baikhal Cainu přesně stejné problémy jako jeho předchůdce. Kybernetické velitelství žádá stále větší množství pěnového opálu; novou kvótu může Raphid splnit jenom tak, že sáhne k neobyčejnému souboru opatření: Vylepší životní a pracovní podmínky Motanů v dolech a zvýší tak jejich produktivitu. Potom ovšem dostane nový rozkaz – za pár dnů má na loď, kroužící okolo planety, dodat 25 000 čerstvých Motanů. To je asi desetina celkové populace planety. Takový rozkaz není lehké splnit, protože se většina Motanů ukrývá v lesích, kde je nelze vyslídit ani pronásledovat. Tehdy přijde Raphid na geniální nápad: Propustí na svobodu některé důlní otroky, přičemž je infikuje inteligentními nanošpiony. Ti se v krvi propuštěných složí ve vysílače. Navrátivší se Motanové tak své sídlo neúmyslně prozradí Kybb-Cranarům.

V lesní rezidenci však o tom zatím nikdo nemá ani potuchy. Rhodan se nechá od Lesydy, Zephydiny malé sestry, vodit po lese sem a tam a snaží se tak zjistit co nejvíce o životě Motanů. Jako protislužbu musí mladé dívce vyprávět několik neobyčejných událostí – děvče je jako všichni Motanové takřka posedlá touhou po dobrých příbězích. V osadě je vše připraveno pro velký svátek. K takové slavnosti patří i to, že každý z Motanů zazpívá píseň – to nemohou odmítnout ani oba Nesmrtelní. Atlan měl v Zephydě dobrou učitelku a s velkým úspěchem přednese staroarkonidskou píseň. Naproti tomu Rhodan musí improvizovat, neboť malá Lesyda, kterou prosil o vyučování, ještě nemůže zpívat. Rhodanovův nápad, spojit hru na flétnu s tancem, který naučí Lesydu, zapůsobí jako bomba, neboť Motanové zpívají rádi a pokud možno neustále (konečně – jejich řeč je přece druh zpěvu), ale spojení hudby a tance doposud neznali. Nadšení Motanové zapějí zvláštní chorál, který postupně dosáhne parapsychického účinku. Pak je oslava náhle ukončena, protože do rezidence pronikají lovci otroků a bez milosti útočí: Ti z Motanů, kteří nejsou ve správném věku, nebo se nehodí jako otroci, budou pobiti, ostatní Motanové jsou paralyzováni. Celá osada, všechny staré stromy a hnízda, ve kterých Motanové žijí, mají být zničeny. Planetární Veličenstvo přijde při útoku o život.

Rhodan, Atlan a Zephyda utečou, avšak Lesyda zaostává a zabije ji padající strom. Nakrátko se zdá, že se Motanové ubrání pomocí chorálu, neboť pod jeho psionickým vlivem přestanou fungovat energetické zbraně a ochranné štíty Kybb-Cranarů. Potom však do boje zasáhne kosmická loď, kotvící nad osadou a bezcitně potlačí jakýkoli odpor. Rhodan, Atlan a těžce zraněná Zephyda je zachráněna Rorkhetou, který tři uprchlíky odveze na své antigravitační motorce. Veze je na místo, kde je očekává Oceánský věštec. Tuto bytost, připomínající pozemského tuleně, potkali Rhodan a Atlan již při cestě přes moře. Vodní živočich disponuje psionickými schopnostmi, protože se vznáší nad povrchem a nakonec tři uprchlíky přenese pomocí jakési teleportace na neznámé místo...