Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Série > Perry Rhodan > svazek 1968
hledat
Německá obálka (1. vydání)
© VPM KG.
Série:Perry Rhodan, svazek 1968
Název:Tazolský kacíř
(Ketzer der Tazolen)
Autor:Susan Schwartzová
Cyklus:Thoregon / MATERIA
Vydáno poprvé:11.5.1999
Vydáno v češtině: -
Čas děje: kolem 4000 př.n.l. – 1476 / kolem 24763076 / 1291 NGL = 4878
Cesta do minulosti – a honba za elcoxolem
Hlavní postavy románu:

Mhogena – Vyprávění Pátého posla zahrnuje také kosmické události.

Ronald Tekener – Smíšek dobrovolně vstupuje do jámy lvové.

Vil an Deš – Bývalý vůdce Algiotů souhlasí se schůzkou.

Dro ga Dremm – Nový scoctor Algiotských poutníků požádá o rozmluvu.

Atlan – Arkonidan je nadále podezřívavý.

Ganzetta – Wlačid se nalodí na nepřátelskou loď.

Když Mhogena, pátý posel Thoregonu, přešel přes Most do nekonečna do Sluneční soustavy k Terrancům, doufal v pomoc lidstva. Jeho národu, vodík dýchajícím Gharrům, hrozí obrovské nebezpečí: galaxii Chearth přepadli útočníci a přinesli zkázu mnoha obydleným planetám.

To však není všechno. Invazoři mají v úmyslu otevřít tajemný Sluneční trezor. Pokud se jim to podaří, uniknou Guan a Varové, sluneční červi – a to bude dříve či později znamenat smrt celé galaxie. Za útokem zřejmě stojí Šabazza, protivník koalice Thoregon. Její machinace už způsobily smrt a zkázu v Mléčné dráze i jiných galaxiích.

Mhogena dosáhl během své návštěvy Země jen nepatrného úspěchu. Z Mléčné dráhy vyrazila na pomoc malá flotila: GILGAMEŠ nositelů buněčných aktivátorů pod velením Arkonidana Atlana a deset bitevních lodí vodík dýchajících Maahků.

S touto skromnou silou se Atlan pouští do boje proti invazorům. Dosahuje alespoň prvních úspěchů. Jeden z nich souvisí s dopadením vůdce Algiotských poutníků – z něj se vyvine TAZOLSKÝ KACÍŘ...


Rušícími impulzy řídící stanice číslo 10, Huscootu, a číslo 11, Thuraghuru, které společně s Thagarumem tvoří rovnostranný trojúhelník s délkou strany 1,5 světelného roku, způsobí Algioti, že se pulzační frekvence Wlaschosu zvýší na 15,2373 za sekundu. Tři sluneční červy skočí ze Skoghalu na neutronovou hvězdu Arpako a tam spalovací efekty. Myles Kantor, Atlan a dr. Julio Mangana se pokusí přemluvit Vincenta Garrona na účasti na útoku proti Huscootu a Thuraghuru, ale mutant jim zmizí, protože se teleportuje na Elysium.

Vil an Desch, který se se ztrátou své pozice nejvyššího Scoctora nemůže spokojit, přirovnává Mhogenu s obnovitelem a agitátorem Ver to Nischem, který rovněž platil za kacíře.

Před 2400 lety se upíná pozornost Tazolarů v systému Hilor na mladého Vertonira, jehož levá paže je zmrzačená, kterého si všimnul Scoctor Tar ig Pal, protože v bolestných křečích mluvil starou formou Tazolštiny. Dostane zvláštní školení, pod jménem Ver to Nisch se stane Scoctorem a procestuje Ansarubim, jednu ze dvou pevnin Tazolaru. Ve věku pěti set let narazí nadšený arhceolog, který se označuje za mluvčího Theansuse, boha staré moudrosti, na východě na zbytky velké zdi, která protíná pevninu. Po století intenzivního pátrání objeví ve výrazném horském pásu jeskyni se skoro sedm tisíc let starými malbami. Uvnitř jeskyně nalezna dvě 1500 let staré ženské kostry, které se vřele objímají. Záznamy dřívějšího vládce Soe ra Lor, které byly ve starotazolištině odříkány Ver to Nischem v bolestném tranzu, pojednávají o minulosti, kdy byly Tazolové řízeny matriarchátem:

Ačkoliv se rodí dvakrát tolik děvčat než chlapců, byly v ranném věku ženy u Tazolů ve znatelné menšině, protože zejména porody silně snižovali jejich střední délku života. Přesto hrají vedoucí roli v ranných tazolských nomádských organizacích. Už tehdy věřili Tazolové na Icchta, boha nebe, hvězd a ráje, jeho vtělení Hilor, je síly tepla a denního světla, na Nachta, boha blesku a ohně, na Xiona, pána noci a stínu, na Vaari, mistra lovu, na Kalchama, stvořitele a vládce velkého oceánu, a na Gaintanu, boha smrti, současně s Icchtovovým převozníkem do království nebeského. Přes matriarchální strukturu tazolské společnosti měli jedinou bohyni, zodpovědnou o život, úrodnost a měsíc. Její inkarnace je Syr, která se považuje za první moudrou ženu Tazolů. Objevila, že sílu navracející účinky blátových koupelí mohou být zvýšeny bylinami a jinými přísadami. Ukázalo se ale, že střední délka života žen se nedá stejně zvýšit jako u mužů. Po Syrsyně smrti se její dcera Gev stáhne na západ do vnitrozemí.

Tazolové se usazují a zakládají městskou kulturu. Když vysoká kněžka Icho, vzdálený Gevin potomek, rozhodne, že se Kif má stát otcem jejich dětí, zabuje Gor, svého druhého manžela. Moudrá žena Ifo se postará o to, že vrah bude potrestáni uložením u pranýře smrti a nechán na pospas vysušení. Hmyz, který je nejdříve nazýván Myr, prodlouží ale její život, zatímco odstraňuje odumřelé zbytky kůže a tělo natírá zvláštním olejem. Tazolská kněžka se naučí Myrdeny, jak se hmyz později nazývá, dojit a jejich sekretu pomocí přímesí z odstředěného mléka, krve Gobanů a jiných rostlinných a zvířecích produktů připravit Elcoxol, který týdně přidává do své koupele.

Časem se tazolští muži začali bouřit proti ženskému poručnictví. Odpadlíci ukradnou elcoxol, opustí město a razí svobodu mužů. Nakonec se rozhodnou nejvyšší kněžky pro uzavření své říše proti na západě vnikající muřskou říší pomocí vysoké zdi. Teprve po století se podaří Herowottovi, když se přestrojí za ženu a navštíví školu kněží, získat tajemství Elcoxolu a uniknout přes zeď ke svobodným mužům. S jejím pomocí přínutí panovačnou vysokou kněžku Soe ra Lor k zřeknutí se své moci. Když Herowott zabrání krvelačné bitvě a spojí obě říše a uzavře manželství, stáhne se devedesát let starý Soe ra Lor s Vori ri Nas do jeskyně a společně se svou milenkou spáchá sebevraždu. Tím končí vláda žen na Tazolaru a začíná období jejich útisku.

Ver to Nischsovo odhalení matriarchátu v minulosti šokoje Scoctorny tak, že archeologové jsou zbičováni a popraveni nedostatkem Elcoxolu. Jeho nálezy se ale nenechají trvale ukrývat.

Protože Vil an Desch měl před svým zajetím1) schovanou zásobu Elcoxolu na Gantuschu, čtvrté planetě systému Voighat, odlétá Dao-Lin-H'ay s Mhogenou a Tazolenem s DOLAMO, Vesta-křižníkem GILGAMEŠE ze svého modulu VINAU pod velením Aranda Norrand, k vodnímu světu, který Cartagenerům sloužil jako druhý domov2) a byl zpustošen atomovými zbraněmi Algiotů, aby zlomil bojového ducha Cheartherů. Přeživší Cartagenervé sice zaútočí na tazolský pomocný člun, který Vil an Desch nenápadně ukryl na korálovém útesu na mořském dně, ale padesát šest zaplombovaných, dvacet pět centimetrů dlouhých elcoxolových nádržek mohou 25. ledna 1291 NGL nepoškozeně naložit na palubu DOLAMO, který se poté vrací na Thagarum.