Když Mhogena, pátý posel Thoregonu, přešel přes Most do nekonečna do Sluneční soustavy k Terrancům, doufal v pomoc lidstva. Jeho národu, vodík dýchajícím Gharrům, hrozí obrovské nebezpečí: galaxii Chearth přepadli útočníci a přinesli zkázu mnoha obydleným planetám.

S touto skromnou silou se Atlan pouští do boje proti invazorům. Dosahuje alespoň prvních úspěchů. Mezitím Mhogena odhalí tajemství z dávné minulosti – o STÍNOVÉM BRATRU...

Pomocí koordinovaných manipulací, které z řídících stanic Slunečního trezoru provádějí, proděraví Algiotští poutníci1) ochranné pole kolem Skoghalu tak, že sluneční červ může při jednom hyperzáchvěvu 1. ledna 1291 NGL přeskočit modré slunce Minghas, které se nato promění v hořící hvězdu. Galaktikové sice na Thagarumu hyperdim-rezonátorem neutralizovali z řídící stanice číslo sedm, Porristy, vycházející rušivý vliv a přiměli Guan a Var vrátit se na Skoghal, ale je jasné, že zásahy Algiotů Sluneční trezor dříve nebo později destabilizují. Jako situační barometr jim slouží pulzar Wlaschos, jehož pulzační frekcence stoupla na 15,2363 za sekundu. Při 15,24 se přemění pulzar nezadržitelně na černou díru a Sluneční trezor se zhroutí. Invazoři nadto spustí hyperzáchvěv na Yponiko, modré hvězdě trezoru bezprostředně sousedící s Thagarumským sluncem Lhanzoo, a podnikají zesílené útoky na svazy Galaktiků a Cheartheranů. Protože útok na invazory obsazené řídící stanice Slunečního trezoru by byl sebevražda, přijde nesmrtelná Dao-Lin-H'ay s návrhem, použít Scoctorna Vil an Desche pro propagandistické tažení proti Algiotským poutníkům. Tazol, který ale nedostakem Excoxolu se dostal do vážného zdravotního stavu, ale nejdříve odmítne spolupráci. Použitím posledních čtyřiceti sedmi z Thagarumu zachránených Myrdenů2) může Atlan, Ronald Tekener, Domino Ross a dr. Julio Mangana kůži Vil an Desche opět zregenerovat, ale Scoctore, který pach galaktiků pociťuje jako nepříjemný, vyžaduje další Elcoxol.

Krátce na to opustí Mhogena Hřib3) a podá zprávu o výskytu SOL ve Sluneční soustavě4). Gharrovi se podaří přimět Vil an Desche ke spolupráci, protože ho vystaví své psí-reflexi, a tím z jeho egoistické touhy po Elcoxolu vytvoří touhu pro dobro celé galaxie. Tazol je nyní připraven, vyzvat Algioty k ústupu z galaxie Cherth, kterou sami nazývají Yeguenol. S Vesta-křižníky ROMA a ANUBIS a jednou wlatšidenskou tlamovitou lodí se vydá Atlan, Tekener, Mhogena a Ganzetta, aby Vil an Desche převezli do oblasti ovládané algioty.

Bezprostředně po jejich startu se materializuje už deset dnů zmizelý Vincent Garron5) ve své kajutě na MERLINU. Mutant, jehož obličej otekl, ujistí Tuyulu Azyk, že se zase musí vrátit do Elysia a připojí k tomu, že viděl moře barev. I přes vroucí prosby mladé Bluesanky zmizí Garron opět v hyperprostoru.

Předtím než se Mhogena a jeho dvě sestry Rhavet a Chetona v roce 1168 NGL vylíhly, vnímal Mhogena kvůli své záhadné genetické paměti pocity, které vycházeli ze čtvrtého vejce snůšky od Totlinga. Mladý Gharr vyrůstá na líhňovém světě Pauthor, páté planety slunce Whekrol, ležící na východní straně Chearthu. Když je mu osm let, vnímá znovu pocity Totlinga, kterého nazývá svým stínovým bratrem. To je varování, neboť bezprostředně poté se vrhne na stejně starého, samotářského Pratmoka, který nad všemi školáky vyniká. Ačkoliv Mhogena nemá žádnou tělesnou vadu, jeho shopnost psí-odrazu jsou tak silné, že může bez obtíží odrazit Pratmokaovi agresivní impulzy.

O dva roky později pocítí Mhogena do třetice pocit svého stíno-bratra a jeho mentální hlas mluví o tom, že doma rozhodují o jeho osudu. Svým parasmyslem zjistí desetiletý, že jeden Gharr, jehož identita je neznámá, odnámí jeho matke Eikheelin a jeho otci Novatnuemu, že má studovat na výběrové akademii na Thagurumu. Mhogena je přesvědčen, že cizí návštěvníke je legendární »dvojče«, údajně nejsilnější psí-reflektor, jakého kdy Gharrové měli. Ve stejnou dobu se vyvíjí Mhogenovi vady. Jeho krajní levé oko se zbrarvuje do světlezelena. Phisagon, Mistr písku, vezme mladého Gharra na Thagarum.

V osmnácti letech začíná Mhogena pracovat jako diplomat. O dva roky později, v roce 1188 NGL, ho povolají k Protektorovi z Pauthoru. Ještě na cestě ke svému jmenování musí urovnat spor s Gramserny6), které zabrali planetu nárokovanou Amanity7). V rituálu spojení, který se odehrává šest set let před první konfrontací s Algioty, spojí nový Protektor při svém jmenování psí-reflekční sílu všech Gharrů z Pauthoru ke štítu, který obepne celou planetu. Ale Mhogenův talent je tak silný, že psí-reflekční stěna nezůstane omezená jen na Pauhtor, ale roztáhne se na celou sluneční soustavu.

Když je dvacet pět let starý, je Mhogena přijat do řádu Písku. V přijímacím pohovoru ho zkouší Botagho, Mistr šedého písku, jehož zásluhy za mír, které spočívají na tom, že ve vesmíru žijící druhy se mají ujímat dalších bytostí a vést je8), takových, které jsou technicky vyspělejší civilizací utlačovaní a musí se bránit jejich útoku9), což se stalo, když obyvatelé jedné galaxie věřili ve své síly, ačkoliv se setkali s technickým fenoménem10), a poté se vyvinuly do velmi silné bytosti, která vládla všem ostatním díky snům11). Jako poslední příklad uvádí Phisagon mír v Chearthu, který spočívá na psí-reflexi Gharrů. Mhogena odpoví, že kvalita dobrovolného nebo vynuceného míru stojí vždy na mravní podstatě, kterou hledají. Botagho, který nosí černý náramek, zasvětí Mhogenu do cibulovitých struktur kosmického rádu, a od svého nového mistra se dozví, že řád, který má zásluhy na uklidnění Chearthu, je představován superinteligencí Nisaaru.

1198 NGL, pět let po Mhogenově přijetí do Řádu, bere Phisagon poprvé třicetiletého Gharra na návštěvu do Domu Nisaaru12). Blahosklonost s jakou superinteligence odmítne Phisagonův dotaz na osud Pátého posla Thoregonu, pobouří Mhogenu. Na Nisaaru naproti tomu sebevědomí Gharra udělá dojem. Superinteligence je poprosí, aby jí obtěžovali jen v nejnutnějších případech, protože velký počet záležitostíí, o které se stará, požaduje její celou pozornost.