V červenci roku 1290 nového galaktického letopočtu vyrůstá v Mléčné dráze nové nebezpečí – a to jen pár měsíců poté, co se museli Terranci a jejich spojenci vypořádat s invazí Tolkandů a zvládnout potíže se Džerry. Od chvíle, co Vincent Garron, takzvaný smrtící mutant, unikl z parabunkru, si nikdo z vedení Země nemůže být jist, zda lidem ve Sluneční soustavě nehrozí nebezpečí. Garron je nebezpečný vrah, jehož mutantské schopnosti zesiluje bluesanská dívka; zločincovy cíle jsou však zcela nejasné. Agenti terranské Služby tápou při svých pátráních v nejistotě.

Celogalaktická situace se však přesto poněkud zlepšila. Díky dobromyslným Solmothům, vodním tvorům z planet Zyan, opět zasedlo Galaktikum – i když se schůze konají v Mirkandolu na Arkonu, v srdci nebezpečně expandujícího Krystalického impéria. V již tak dost napjatém momentu vychází ze Hřibu na Trokanu cizinec. Říká si Mhogena – a je to PÁTÝ POSEL...

Na Trokanu1) stabilizuje tým medik Güskara Henniga, medička doktorka Mocková a medotechnik Wellershoff životní funkce Mhogeny na tak dlouho, aby těžce zraněného Gharra mohli převézt na xenokliniku v Garnaru, kde se jeho ošetřování ujme araský doktor Murx-Voxia. Skutečného úspěchu však lékaři dosáhnou až když na Terru přiletí maahkský velvyslanec Grek-1 a medici Grek-33, Grek-34, Grek-35 s válcovitým křižníkem z planety Maahkora2). Tři Mhogenaovy oči jsou tmavohnědé, vnější linky jsou naproti tomu žlutozelené a působí tuze. S výškou těla 2.32 metru a šířkou ramen 1.32 metru je Ghrarrer větší a užší než průměrný Maahk. Zejména se ale liší jeho lidem podobný pohled nad svět od jejich studené logiky3). 23. července 1289 NGL se Mhogena natolik uzdraví, že může chodit. Jeho levá noha ale zůstává neohebná. Když se Cistolo Khan zeptá Greka-33, proč mu se svými kolegy nenahradili zničené koleno protézou, odpoví mu medik, že nestvoří fundamentalistu4), který přispěje ke vytvoření Stínového Maahka4). Přitom uvede váhavě, že psí-nadaní Stínoví se v Andromedě zcela oddělili od ostatních Maahků.

Po dobu své rekonvalescence vypráví Pátý posel Thoregonu dějiny Gharrů v patnáct miliónů světelných let vzdálené spirální galaxii NGC 4736, kterou nazývá Chearth:

První Maahkové, kteří před více než 54.000 lety uprchli před expanzí Lemurů z Andromedy do Mléčné dráhy, tam byli napadeni v této době ještě agresívními Haluťany. Pronásledováni Haluťany, uprchne z konvoje sto lodí do centra jedné kulovité hvězdokupy kde se nachází lemurský sluneční transmiter6), který je tvořený třemi žlutými slunci. Když se velitelská loď, dva tisíce pět set metrů dlouhý válcovitý křižník KULLOCH7), dostane do dematerializační zóny, vybuchne jedno ze tří sluncí transmiteru a spoustí tak energetickou bouři, které padne za oběť všechny hvězdy v okruhu deseti světelných let od slunečního centra. Šedesát lodí konvoje se materializuje v galaxii Chearth ve hvězdném poli, v jehož centru stojí těsně u sebe šedesát sluncí.

Maahkové se mírumilovně rozšíří na vodíko-metanové světy cizí galaxie, která je jinak obydlena jen dýchači kyslíku, zapomenou na svůj původ a vezmou si jméno Gharrové (imigranti, přistěhovalci).

V roce 4956 po příchodu do Chearthu se zdá nevyhnutelný konflikt mezi Gharry a vlkům podobnými Wlatšideny. Kyslík dýchající Wlatšideni získali díky zřícení kosmické lodi insektoidních Heivů techniku nadsvětelných letů do vesmíru a během sta let se zmocnili malé hvězdné říše. Když se v devíti planetárním systému žlutého slunce shromáždí patnáct velkých válcových lodí Gharrerů a sto křižníků Wlatšidenů k bitvě, zaslechne velitel KULLOCHu hlas, který se nazývá Nisaaru a Gharrery věštbou varuje před bojem. Zjeví mu neznámou galaxii, ve které začnou hvězdy kulových kup nenadále zářit. Zakrátko se stanou tisíce sluncí novami a změní své planety na hromady strusky. Nissaru říká, že obyvatelé galaxie byly nesvorní, a nedokázali se bránit, a poradí, aby Gharrerové nebyli skála, ale písek. Tak se zřeknou útoku a začnou s Wlatšideny jednat.

Kontakt s Nisaaru, který jim neustále dává obtížně pochopitelné rady, probouzí v Gharrerech až dosud nepoznaný svět citů a rozštěpí tím národ na dva tábory. Patnáct tisíc let po příchodu do Chearthu hodlá mladý Gharrer Ograkk zastřelit mluvčího Volnomyšlenkářů, zatímco bude rokovat s reprezentantem logiků. Když mu Nisaaru zjeví jak vlny písku znovu vzplanou v galaxii, upustí od svého úmyslu. Jako admirál flotily musí Ograkk později zjistit, že jeho družka Grstrain se stala závislou na bělmu amoniakových krystalů, vyhledávaného jedu, který v mnoha druzích ohrožuje národy Chearthu. Zatímco na radu Nissara založí bratrský svazek galaktických národů, mohou obyvatelé Chearthu jak Sand (písek), který obklopuje Felsen (skála), kteří demaskovali obchodníka s drogami. Planeta Cartagena, jediný svět, na kterém se ledovým krystalům daří, zničí předtavený pán války Ograkk na konci svého života atomovým požárem. Hnědosrstí Cartagenerové jsou ušetřeni a přesídleni na jiné planety8).

V budoucnu se někteří Gharrové ptají, zdali Nisaaru opravdu existuje jako kosmická entita nebo pouze jako kolektivní paměť svého národa9). Znovu předává hlas Gharrenům své těžce splnitelné věštby, a tak jako tak se znovu ztrácejí kosmické lodě v hlubinném údolí mezi Gomrabianskými hyperprostorovými kopci. Nissaru vesvětlí, že vábení k pahorkům je jen úkol, který má Gharry dovést do toho, co leží pod ním. Gharrové tuto sudbu pochopí ale až s pomocí dýchačů kyslíku, se kterými se díky Nisaarově zákroku spřátelili10).

Na počátku roku 20.001 nového letopočtu, který začal prvním kontaktem s Nisaaru, se hlas spojí s filozofem Agreka, stejně jako i jeho žáky Zegreckez, Ygryky, Wygrykew a D'Grokad, kteří právě diskutovali o významu pojmu Sand, a jako »filozofové písku« podporují své vědomosti, protože jejich národ byl kdysi vybrán pro velkou kosmickou výzvu.

Mezitím v 44. století nového letopočtu, kdy Gharrer Sagorda, velmistr řádu Písku, jako předseda shromáždění národů Chearthu, urovnával spor mezi Kraniopody a houbovitými Amanity, objeví se nad konferenkčním světem dvě kládová vřetena a dvojtrupový křižník Nonggů11). V doprovodu wlatšidenského delegáta Gregila, Amanita Dahrna a Kranoipoda Eleysia vstoupí Sagorda do čočkového pomocného člunu, se kterým Nonggové Luup Bachtet Nurt, Tes Rinner Kenteullen a Hafnob Ahan Namig přistáli. Nonggové je varují před Guan a Var, Monstrem z Louipazu, který jako sluneční červi odčerpávají ze sluncí energii a způsobují jejich rychlou přeměnu na novu. V zobrazení spirální galaxie Louipaz, na které Nonggové Cheathům ukáží nebezpečí pocházející z Guan a Var12), Sagorda opět pozná galaxii, kterou Nisaaru Gharrům několikrát ukazoval. Pojem Nisaaru je ale Nonggům neznámý.

Protože Chearth je příštím cílem Monstra z Louipazu, přesunou Nonggové v průběhu století šedesát sluncí s technologií Baolin-Nda13) do kleci podobného shluku, slunečnímu trezoru. Gharr Megredu je jako třetí následník Sagorda velmistrem řádu Písku, který má šedesát sluncí nažhavit, aby pomocí zvláštního hyperzáření přilákali Guan a Var. Sluneční červi opravdu vklouznou do pasti a jsou nynějším vedoucím projektu Vokoi Nunnoch Nurtem uzamčeni14). Kvůli své působnosti v Chearthu jsou Gharrové nyní vyzvíni, aby jako pátý národ vstoupili do Koalice Thoregon. Magredu je jmenován prvním Pátým poslem Thoregonu.

V 50. století nového letopočtu, v roce 1260 NGL, se Mhogena stane Pátým poslem Thoregonu15). Když převezme svůj THOREGON PĚT, vypoví mu Nisaaru dějiny Gharrů, jejich vznik v Andromedě a jejich vztah k Mléčné dráze, která je domovskou galaxií budoucího šestého národu Thoregonu. Mhogena se poté naučí interkosmo.

O třicetlet později vpadnou Algiotický cestovatelé s dvě stě tisíci loděmi do Chearthu16). Před šesti sty lety měli Chearthové ve čtyři miliony světelných let vzdálené nepravidelné galaxii Algion kontakt s Algitickými cestovateli, který byl ale přerušen, protože návštěvníci z Chearthu nebyli ochotni nechat se obrátit na tajemné náboženství. Když se Mhogena s THOREGON PĚT vrací z jedné mise, rozběsní se na metanové planetě vdálené jen tři roky od slunenčího trezoru, na které je Hřib, kosmická bitva, protože Algiotský poutníci vidí jako svou svatou povinost otevřít sluneční bránu vězení Guan a Var, protože ho označují za osvíceného. Protože Chearthové invazorům beznadějně podléhají, probojuje se Mhogena na Thagarum, aby skrz Most do nekonečna došel pro pomoc. THOREGON PĚT exploduje, ale Pátý posel, ač těžce raněný, dosáhne Hřibu a dostane se na Trokan17).

Atlan, který Mhogenovu zprávu rovněž vyslechnul, se domnívá, že šedesát sluncí již před zásahem Nonggů tvořilo mimořádnou konstelaci, a odpovídá za to, že lemurský transmiter vyzářil předky Gharrů do Chearthu.

Solder Brant využije žádost o pomoc pro Pátého posla Thoregonu pro svůj volební boj. Při analýze jeho projevu zjistí Noviel Residor a jeho referent Thorssen Grunnwall ale 23. července, že Brant ztratil na elánu. Nápadné je také, že ve svých prohlášeních stále více ignoruje Vincenta Garrona.

Garron obnovuje každých padesát hodin svůj sugestivní vliv na Solder Branta. S Tuyula Azyk, která je vyděšená a nedůvěřivá, od toho kdy v hyperprostorovém úkrytu objevila mrtvolu Flakeho, se multimutant stáhne zpět na Garnaru. Zaměří své paranormální tykadla na Mhogenu a pociťují, že vyzařování Pátého posla je nezvyklé a hrozivé. Garron vnímá něco »zmateného«, nádech chorobomyslnosti, naplněné absolutní jasností a zároveň nesrozumitelnosti. Navíc se Garron cítí špatně, protože Quotor s ním nenavazuje žádný kontant. Když na trivideu uvidí Solmothy v Mirkandolu, teleportuje vražedný mutant k Joskar Jankinnenovi, vyhrožuje miliardáři smrtí a požaduje volný průchod na Arkon.

Protože je úplě vázána volebním bojem se Solderem Brantem a dalšími méně nadějnými kandiidáty Elias Jakub Bangonem, Efrem Dancorem a Lydia Marco, navštíví Paola Dašmaganová Mhogena až 31. července. Gharr je zděšený, když mu první pozemšťanka oznámí, že za současní politické situace není pomoc pro jeho národ možná, zvláště když Pozmšťané ke Koalici Thoregon ještě nenáleží. Atlan poradí Pátému poslu, který nechápe, že mu šestý Thoregonský národ odepřel podporu, aby odcestoval na Arkon a přednesl svou prosbu Galaktiku.