Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Série > Perry Rhodan > svazek 1746
hledat
Německá obálka (1. vydání)
© VPM KG.
Série:Perry Rhodan, svazek 1746
Název:Srdce Abruse
(Das Herz der Abruse)
Autor:H.G. Francis
Cyklus:Velká kosmická záhada / Ayindiové
Vydáno poprvé:1995
Vydáno v češtině: -
Čas děje: 1218 NGL = 4805
Člověk se mění - a Nakk hledá 123 hyperzářičů
Hlavní postavy románu:

Pene Vorace - vědec pozoruje, jak se mění

Perry Rhodan - Pozemšťan a jeho přátelé hledají centrum hrozivého protivníka

Gucky - myšob cítí vznik »Generála«

Iaguul - koordinátorka Ayindiů se uchýlí k výmluvám

Paunaro - Nakk s výzkumnou horlivostí

Atlanova domněnka, že 123 komponent Srdce Abruse1) je identické s objekty, které obsahoval abrusský souřadnicový systém stanovištního velitele Smezze2), je všeobecně přijata. Když vyrazí Moiřina flotila, přejdou nositelé aktivátorů 14. února 1218 NGL s CIRIACEM, CADRIONEM a CAJUNEM zpět do Arresa. Nejdříve ale všichni smrtelní opustí rejnokovité lodě. Pouze plophosský laboratorní technik Pene Vorace, který se zřejmě infikoval při průzkumu abrusských krystalů a jehož tělo se nyní začíná měnit v krystalickou strukturu, zůstane nepozorován v CIRIACU. Protože Ayindiové vycházejí z toho, že Srdce Abruse se nachází v bezprostřední blízkosti jejich oblasti vlivu, začnou Myles Kantor, Paunaro a ayindijská kosmoložka Hiralda s TARFALOU pátrat po 123 těsně po hromadě stojících hyperzářičů, aby našli sídlo Abruse a zároveň stále ještě neznámý počátek ABKOSU.

Protože chtějí přijít na stopu Atlanově pozorování v systému Kollyphor1), odlétají ostatní nositelé aktivátorů 24. února s rejnokovitou lodí do koridoru smrti, který Abruse žene směrem k ayindijskému mocenskému centru. Při letu do systému Moorg objeví Icho Tolot, že se Vorace zdržuje v CIRIACU. Když rejnokovitá loď dorazí na jedinou krystalickou planetu Moorgy, odejde změněný, jak se očekávalo, z paluby, vrátí se ale zpět před startem CIRIACU. O něco později pozorují nesmrtelní nad Harishem, pátou planetou slunce Draam, deset tisíc sněhových vloček, jejich lineární konfiguraci z tisíc jednotek Perry Rhodan spontánně označí jako »secí řetězec«. Jen část sněhových vloček má známou krystalovou formu. Některé se změnily v různými plyny naplněné transportéry, jiné v zásobníky energie a svým tvarem připomínají diamantové lodě. Čtvrtina skupiny se podobá trychtýřům a obsahuje komprimovaný, v neustálých turbulencích se nacházející prach, jako ten, na který se Cryzz a Smezz rozpadli3). CAJUN a CADRION se zapletou do boje se sněhovými vločkami a umožní tak CIRIACU, aby v ochraně krystalového reflektoru přistál na měsíci Harishe. Nesmrtelní zažijí, jak se balónkovitá sněhová vločka dotkne planety a spustí explozivní proces, který postiženou oblast zbaví veškeré energie. Nakonec padne diamntové lodi podobný energetický shluk na až k absolutní nule ochlazený povrch planety a nechá novou explozí vystoupit její teplotu až na tisíc stupňů Celsia. O den později se začnou nořit sněhové vločky krystalového a trychtýřového typu do klokotající zóny. Palubní počítač CIRIACU extrapoluje, že se touto »abrusskou genezí« vytvářejí loděnické planety4).

Mezitím se Vorace vzdálí od rejnokové lodi a radí nositelům aktivátorů planetu zničit. Na něj nemají brát ohled, jeho cesta zde končí. Z poukazu laboratorního technika zjistí Icho Tolota, že modře zářící body, které viděl na Voraceho krystalizujícím těle, napodobují pozici Srdce Abruse. Vorace se zřítí do hlubokého krystalického sloupce měsíce, cítí jak ho něco cizího, odpuzujícího vytlačí z krystalů a jako stín se na něj přimkne. Pod jeho vlivem se Vorace vznese vzhůru a pronikne do startujícího CIRIACA. Gucky pozná sice přítomnost změněného Plophosana, nemůže ho ale kvůli jeho záhadnému znetvoření zaměřit. S pomocí strukturální bomby je Harish zničen.

Zatímco Ayindiové odrazí flotilu Abruse, která překoná jejich nový kapslový štít, zaměří Kantor, Paunaro a Hiralda v jen jeden světelný rok veliké oblasti koncentraci 123 neutronových hvězd. Ten leží milion světelných let hluboko ve smrtící zóně, od systému Aariam za galaxií Wanssun. Protože jeho srdce za časů Avanaty leželo ještě padesát milionů světelných let daleko5), je jasné, že Abruse zřejmě vytvořil velké prodloužení6) a Ayindie přímo ohrožuje. Rejnokovité lodě nesmrtelných, které se 27. února vrátí do systému Aariam, vyrazí ihned v doprovodu Katora a Paunara v TARFALE ke galaxii Wanssun. Na vypočtených souřadnicích naleznou galaktikové místo očekávaných 123 hyperzářičů jen slunce Nattau, jehož jediná planeta Olgur se ukáže být akademií. Trychtýřovité sněhové vločky se materializují přímo nad Olgurským minerálním mořem, ze kterého vyrůstají velitelské kopule4). Když dvojčata Vandemarova zjistí, že z prachu trychtýře vzniká neznámý objekt velké moci, teleportuje Gucky do živného roztoku planety. Generál Abruse, který se tam tvoří a říká si Hyzzak7), se pokusí Guckyho přimět k sebevraždě. V CIRIACU cítí Vorace, že se stín, který ho ovládá, spojuje s mocným. Pozná nebezpečí, které Guckymu hrozí, osvobodí se z moci stínu a zaútočí na rampouchy, které se blíží k CIRICAU. Gucky se v poslední sekundě stačí zachránit. Voraceho krystalické tělo praskne při strážce s rampouchem, jehož Eventail se zdeformuje a mine rejnokovitou loď. V deformování pozná myšob Voraceho poukaz na to, že Abruse ho vysláním hyperimpulzu chtěl zmást. Stálá přítomnost rampouchů znemožní nesmrtelným zničit nebezpečný akademický svět.

14. března dokončí Paunaro nové výpočty, a druhého dne dorazí čtyři lodě galaktiků pět set tisíc světelných let od Nattau ke 123 neutronovým hvězdám, které jsou zahaleny do pole hustého kosmického prachu.

Když se po podrobnějším zaměření vrací do systému Aariam, dozví se nositelé aktivátorů od Moiry, že Sholunino kladivo selhalo. Žoldnéřka ale nedá žádné další informace na to, jak Ayindiové chtějí nyní vyřešit problém Marsu.