Oba space-jety galaktiků se vzdálí od gravokrychle, takže Nosrein své druhy v poslední vteřině přemluví od uskutečnění sebevražedné operace.

Mezitím projdou Voltago a dvojčata Vandemarova přechodem a snaží se, na jiných Samplerských planetách objevit devatenáct zbylých Vřeten. Aby Mila mohla využít svou schopnost zrcadlového vidění, musí se s ní kyberklon pokaždé vzdálit od sestry. Voltago cíleně rozdmýchává napětí mezi dvojčaty, aby během nebezpečné expedice zabránil tomu, že se obě budou chtít vrátit. Přechod z Nomanu zavede klona a sestry do šachty na Canaxu1). V ní objeví nesčetné mrtvoly Trepecců, a Voltago projeví domněnku, že touha domorodců po »Zemi na druhé straně« je kvůli tvrdému záření planety mutovaným reliktem dříve rozumného způsobu chování. Dalším přechodem se Voltago a dvojčata dostanou z Canaxu do dutosvěta Downunder, bezslunečné planety, která musela vychladnout, ale vykazuje prudkou vulkanickou aktivitu. Zatímco Voltago a Mila proniknou do gejzíru, aby našli Vřeteno tohoto Sampleru, musí Nadja na Canaxu zachráněnou prizmatickou pyramidu bránit proti kamenům podobným bytostem.

Z Downunderu se dostanou na metanový svět, jehož polomateriální labyrint leží uprostřed rozvětvené přistávací dráhy a ocelových zbytků budov, a jehož vzdálenost od slunce je dvakrát tak velká, než by měla být vzhledem k povrchové teplotě a stabilní oběžné dráze planety.

Poté se dostanou na obří planetu bez vlastní tíže, která se nachází 90 milionů světelných let od Borgie na druhé straně Velké prázdnoty. Zdejší Vřeteno je objeveno v trhlině, která obíhá celou planetu a sahá zdánlivě až k jejímu středu, takže jí vlastně dělí na dvě polokoule.

Dvanáctou tabu planetu své cesty Shaft2), opustí Voltago a jeho průvodkyně okamžitě po příchodu a dorazí na třináctou, další dutosvět, který podle názoru kyberklona není žádnou planetou, ale zrcadlením mnoha míst vesmíru. Zatímco Voltago a její sestra hledají Vřeteno, dostane se Nadja Vandemar jedním krokem od Dómu Kesdšan na Khratu3) k přibližně 900 metru dlouhé, ploché, fialovočerné kosmické lodi4), k v pouštnímu písku pohřbenému Humanidromu, továrny uprostřed bezhvězdného vesmíru5) a k Estartskému Dómu na Mardakaanu6). Nakonec vstoupí na most tvořený grafitu podobnými fošnami, který spolu spojuje každé místo a každý čas universa. Zatímco nositelka aktivátoru ihned cítí, že je její duše neoddělitelně spojena s mostem, způsobí most u Voltaga, který věří, že na něj Perry Rhodan jednou bude moci vstoupit7), bolestivé deformace.

Na Tornisteru8), patnáctému Sampleru, získají Voltago a Mila Vandemar prizmatickou pyramidu pod největším nebezpečím z labyrintu ve rtuťovém jezírku. Přechod z Tornisteru vede ke kotouči z Trantaru9), na kterém jsou nalezeny zbytky robotské sondy z ODINU a mrtvoly Boccuů.

Ačkoliv osmnáctý Sampler má na každém místě svého povrchu tíži šikmo směřující kupředu, k očekávanému nekonečnému přesunu zeminy kolem planety zde nedochází.

Z tohoto světa se Voltago a dvojčata dostanou na Sloughar10). Když Kress ohrožuje Nadjina ducha, je napaden Voltagem. Přitom přijde o život vedle strážce ze Slougharu také Fopper, který chtěl boji zachránit. Ve smrti se metamorfózy schopný kat přemění ve štíhlého humanoida se šupinatou kůží a oválnou, holou a bezokou hlavou.

Poslední planeta je šedě tónovaný svět. Barva se zde vyskytuje jen na údolí, které obklopuje oválnou, 120 metrů širokou šachtu s labyrintem. Navzdory několika pokusům zde Mila a kyberklon nedokáží objevit žádné Vřeteno11). Místo toho potká trojice Keitha Junkera, Normana Blisse a Donalda Hagena, kteří se na planetu, kterou kvůli její rotační periodě osmnácti hodin nazvali Osmnáctka, dostali přes šachtu ze Shaftu12). Společně se třemi vědci dorazí Voltago a obě ženy 30. listopadu s osmnácti Vřeteny opět do gravokrychle na Nomanu13). Tam je zachrání space-jet Perryho Rhodana a jeho společníků, kteří, podporováni dalším jetem ODINU, který odlákává Noman-Drakeny, navzdory ultimátu Theanů stále ještě pokoušeli pohřešované najít.

Později informuje Voltago Rhodana v ODINU, že schopnost Mily Vandemar spočívá v tom, že vnímá předměty »zevnitř ven« a vidí takříkajíc »věci samy o sobě«. Kromě toho je asi pětidimenzionální komponentou ve hře, o které mu zatím ještě není nic jasné.