Koncem října roku 446 NGL naléhá Srolg na Ijarkora1), aby obhájil čest a zničil Cursaafhar2), protože ho Veth Leburian3), náčelník vesmírných nomádů4), označil loutku ocasatého trpasličího Ptera. Při několika návštěvách Dašidské místnosti probudí kodexové molekuly ve Věčném válečníkovi, jehož důvěra ve filozofii Permanentního konfliktu a jeho vlastní roli byla kvůli zkáze Heraldické brány1) otřesena, dlouho pohřbené vzpomínky:

Před více než 50000 lety, 2500 let poté, co jeho národ vyvinul interstelární kosmické lety, pracuje z centrálního světa Anamuun pocházející Pter Kor, který se vlastně chce stát básníkem nebo zpěvákem, na vnějším světě Tiffoon v zařízení na nukleární syntézu. Když se Kor díky svému nadání během tří let stane velitelem šichty, je Scharrolkem, jedním z tajuplných Singuvů, kteří jsou, podle fám, ještě mocnější než centrální vláda Anamuunu, převezen6) na Etustar5). Kor se dozví, že Singuvé dostali pokročilou techniku od superbytosti ESTARTU a že zamýšlejí vybudovat říši dvanácti galaxií, jejíž národy uvěří na Třetí cestu a budou považovat Permanentní konflikt jako jediný bezpečný stimul kosmického vývoje. Adektvátně změní Scharrolk jméno Kor (Silný) na Ijar-Kor (Bojující silný). Ijar-Kor potká velitele kohorty Ayan-Neha (chytrý bojovník) z pterské koloniální planety Dšallam, který byl na Etustar převezen stejně jako vědec K'Almer a úřednice Shu-Fu. Nakonec prohlásí rada Singuvů, místodržících ESTARTU, Kora Věčným válečníkem Ijarkorem a dá mu příkaz podrobit si národy Siom Somu Permanentnímu konfliktu a ovládnout je. Přitom válečník poprvé pocítí působení kodexového plynu.

O tři tisíce let později patří už sto tisíc vesmírem cestujících národů k říši dvanácti galaxií, jen v samotné Erendyre jich je 28 tisíc. Jen čtyřicetkrát musel být stvořen Sotho, zvláštní mocí vytvořený válečnický válečník, aby zničil odpadlíky. Každých sto let je na Etustaru přirozené stárnutí Věčných válečníků zneutralizováno pomocí buněčné sprchy s ultravysokým frekvenčním zářením. Že vlastně nemá žádnou vzpomínku na jakýkoliv kontakt s ESTARTU, vzbudí v Ijarkovi pochybnosti. Při jeho třicáté druhé návštěvě Etustaru mu Sh'rolk, potomek Scharrolka, oznámí, že se tam ESTARTU skutečně nezdržuje a zdánlivě degenerovaný Singuvé, jako správci její pozůstalosti, jsou skutečnými vládci říše. Aby toto utajili, změnili se pomocí cílené genetické manipulace z pterské kmenové formy ve směšné skřítky s nadprůměrně vyvinutou kostrčí, na domnělé dvojní šašky Sothů, a postarali se, aby pojmy jako »Singuva« a »Statthalter« upadli v zapomnění. Sh'rolk zmaří ale Ijarkorův pokus si tyto vědomosti uložit do paměti navzdory jejich obvyklému vymazání kodexovým plynem.

O desítky tisíc let později potká Ijarkor v roce 430 NGL poprvé Srolga, který pochází ze Sh'rolka a tak i ze Scharrolka, a který ho společně s Vethem Leburianem, Ronaldem Tekenerem a Roiem Dantonem dovede do Temného nebe. Na Etustaru uvede Singuva Věčného válečníka do zákonitostí cibulového modelu universa a vypráví o ESTARTINĚ Třetí cestě mezi kosmokraty a chaotarchy. Ijarkor ale ihned pozná, že superinteligence svým výrokem, podle kterého v neustálých střetnutí formují z tezí, řádu, a antitezí, chaosu, syntézy neboli nezávislý, přirozený vývoj, myslela duševně-filozofické střetnutí a ne permanentní válečnický konflikt, který Věční válečníci z pověřeni Singuvy zinscenovali.

V dalším rozhovoru má Ijarkor jasno v tom, že ESTARTINA předpověď, že při vzniku syntézy občas vznikají jisté zázraky kosmického vývoji, nebyla žádnými instrukcemi k vytváření Zázraků ESTARTU, jak to válečníci s obrovskou spotřebou energie provádějí. Srolg vysvětluje, že Singuvé při vyrábění těchto psionickou síť deformujících zázraků dodržují nařízení Attara Paniše Paniši, který jako nejvyšší interpret její vůle chce dát dětem ESTARTU dárky a čeká jednoho dne její opětovné objevení9).

Když Singuva ztrátu pro výrobu Sothů nepostradatelný morfogenerátor kvůli Tekenerovi a Dantonovi10) označili za neopravitelné ztráty, Ijarkorovi znovu dojde, že se ESTARTU na Etustaru nezdržuje. Tentokrát už jeho pochybnosti nemohou být kompletně rozptýleny.

Když je v roce 445 NGL Věčnými válečníky poslán do Temného nebe11), oznámí mu rada, tvořená už jen sto tisíci individui, místodržících ESTARTU, že se superinteligence nezdržovala na Etustaru, už když tam dorazil první Singuva. Rada přehraje válečníkovi záznam ESTARTU, který Singuva před padesáti tisíci lety objevili a ve kterém superinteligence vysvětluje, že musela následovat vzdálené volání12) a Ptery označila za dědice. Projevuje přitom pochybnosti, zda se bude moci vrátit, protože také pro bytosti jejího typu existují těžce překročitelné hranice. Nakonec se Ijarkor vrátí zpět do Siom Som13).

Dříve než SOMBATH a osm tisíc dalších lodí dorazí na Cursaafhar, evakuuje Leburian dva miliony vesmírných nomádů na planetu Strobila14). Ijarkor nemá ale v úmyslu vesmírný hřbitov zničit. Proti Srolgově vůli se Ijarkor zřekne použití ultimativních ničivých zbraní, nechá jen na Strobila přistát gardisty. Když jsou jejich čluny zničeny Ephytranery14), přeruší válečník, který už nechce rozhodovat o životě a smrti inteligentních bytostí, nesmyslnou invazi a předstoupí osobně v Síťochodecké stanici, která se aktivovala po likvidaci tišinaté zóny1), na hladině moře Subang osobně před Leburina, aby přiznal svou porážku. Rhodan, který se s Atlanem, Fellmerem Lloydem a Rasem Čubajem zdržuje ve stanici, aby mohli pomoci vesmírným nomádům, nabídnou Ijarkorovi usmíření a spolupráci, ale Věčný válečník zaváhá a vrací se zpět do SOMBATHU. Srolg vztekle prohlásí, že rada Ijarkora jako neschopného odvolala. Protože ale Pterové stejně roli Věčných válečníků odsunuli do pozadí, je Ijarkor přesvědčen, že také dny vlády Singuvů jsou sečteny15).