Nouzový plán Neo-Sol byl připraven na základě zkušeností, získaných v boji s Terminační kolonou TRAITOR.
Prostřednictvím na asteroidu 491 Carina nainstalované části bývalé platformy s generátory rázových impulzů ZEUT-42 měly být solární planety Venuše, Mars a Terra/Luna jedna po druhé přesunuty skrze situační transmiter a poloprostorový tunel do systému Neo-Sol. Výstupní koordináty jednotlivých světů byly přitom vypočítány tak, aby planety okamžitě dosáhly stabilních oběžných drah. Neo-Sol je Slunci podobná hvězda typu G, kolem níž nekrouží žádné vlastní planety. Vzdálenost ke Sluneční soustavě činí 328 světelných let.
Dějiny
První fáze „Nouzového evakuačního plánu Neo-Sol“ byla zahájena 28. dubna 1463 NGL na základě hrozby, přestavované takzvaným ohnivým okem. V tu dobu činil počet obyvatel Sluneční soustavy přibližně 12 miliard osob. Kvůli zablokování Křišťálového štítu však k evakuaci nedošlo.
