Gravopulzní pohon

z Databáze Multiversa

Gravopulzní pohon kombinuje různé vlastnosti antigravu (odpuzující pólování), metagravu (generování pseudohmoty) a gravojetu (pulzní vyzařování gravitačních vln). Pulzující gravomechanické silové pole umožňuje urychlování a změnu směru.

Kvůli změněným hyperfyzikálním podmínkám po zvýšení hyperimpedance ale účinnost o několik řádů poklesla. Dosažitelná akcelerace tak leží ve spodní třetině původních hodnot, proto se převážně používá pro řídící a stabilizační manévry.

Princip

Vytváření gravitačních vln zvládají projektory pohonu samy, bez použití normální hmoty jako kotvy, na rozdíl od principu antigravitačního projektoru nebo impulzního konvertoru. Zde vzniklé vlnové klubko je HF-svazkem spojeno v průsečíku dvou nebo několika paprsků pomocí fázové superpozice k jednomu rezonančnímu vzoru. Vhodnou synchronizací jednotlivých projektorů vznikne maximum - dochází ke spontánní tvorbě krátkodobé (0.5 až 1.3 mikrosekundy) pseudohmoty díky kondenzaci hyperbarií (překročení toleranční meze kappa = 1 kalup).

Kolem emitorů pohonu je ve směru letu spuštěno otevřené pulzující hyperpole z HF-svazky. V této relativně tenké zóně (tloušťka kolísá od 20 cm do 50 m podle letícího objektu) nastává potom semimanifestace pomocí deprese (podle výkonu pohonu) v rozmezí 0.25 až 5.0 Kalupů. Toto pole je pólované analogicky k antigravovým projektorům. Gravopulzní pohon je proto za normálních okolností spojen s antigravovým generátorem objektu.

Pohonné emitory vyzařují také analogicky ke gravojetovému pohonu pulzující gravitační vlny (interval 0.01 ms až 1 ms), které vzhledem k vytvořené pseudohmotě působí na objekt. Směr působení je řízen tvarováním a zaměřením projektorů.