Gravojetový pohon je polový pohon pro použití v plynných nebo tekutých prostředích. Slouží tedy k pohybu na nebeských tělesech s dostatečně hustou atmosférou.
Gravojetový pohon se používá téměř ve všech moderních atmosférických kluzácích, kosmických lodích a jako součást gravopaků také v náročných pohonných systémech akčních a kosmických obleků. Z důvodů efektivnosti je zpravidla provozován v součinnosti s antigravem, který redukuje nesenou hmotnost.
Funkce
Gravojetový pohon ovlivňuje médium obklopující objekt tak, že v požadovaném směru pohybu vytváří na rozhraní objekt/médium krátkodobý podtlak respektive vakuum. Analogicky k raným modelům nosných a vztlakových ploch u letadel se takto vytváří cílená vztlaková síla. Objekt se tedy pohybuje směrem k oblasti podtlaku.
Odsáté médium (atmosférický plyn nebo kapalina) je přitom pohonem přes celý objet přesunut na druhou stranu. Efekt se dá srovnávat s transportním jevem uvnitř přepólované antigravové šachty. Podél rozhraní objekt/médium je ve směru letu vytvořeno pulzující otevřené hyperpole. V této relativně tenké zóně (její síla je 20 cm až 100 m podle velikosti objektu) je potom pohonným ústrojím vytvořena semimanifestace pomocí deprese v oblasti 0.25 až 0.50 Kalupů. Pohon generuje pulzující gravitační vlny v intervalu 10-5 až 10-3 sekund, které vybíhají z vrcholového bodu rozhraní vstříc požadovanému směru pohybu. Podle výkonu pohonu vznikající přitažlivá síla o velikosti 4 až 103 gravů strhává okolní médium v rámci semimanifestace. Při vysokých výkonech dochází kvůli tření k ionizačním efektům - médium začíná svítit.
Výhody
Výhodou tohoto pohonu je, že se dá použít v téměř 98% známých atmosférických médiích. Kromě toho je velice šetrný k životnímu prostředí, protože při umírněném nasazení nedochází ani ke znečištění ani k nadměrnému ohřevu atmosféry.
Nevýhody
Tento pohon je kvůli komplikované dynamice a geometrii polí velice náchylný na přesně seřízení a vyžaduje maximální údržbu. Kromě toho emituje zaměřitelné, pětidimenzionální záření (PR 1367)
