Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Slovník > Defenzivní zbraňové systémy > Antineutronový štít
hledat

Antineutronový štít, neboli také antineutronové pole je arkonidský vynález.

Projektor ke zřízení takovéhoto štítu, schopného zahalit celou planetu, byl nainstalován na palubě každého výzkumného plavidla Velkého impéria. Štít se osvědčil při setkáních s národy, které byly schopny vyrobit zbraně na bázi jaderného štěpení, během nichž poskytoval dostatečnou ochranu.

Funkční princip

Pomocí antineutronového štítu jsou absorbovány všechny volné neutrony. Proto nemůžou proběhnout procesy štěpení jáder atomů nebo takzvané „horké“ fúzní procesy, vyvolané rozštěpením atomových jader. Štít ovšem nemůže zabránit „chladným“ fúzím.

Okruh působnosti

Štít může být natolik rozsáhlý, že obepne celou planetu. Normální působiště pole sahá od země do výšky 120 kilometrů. Účinky pole se však mohou projevit až do výšky 200 km.

Absorpční paprsek

Podobný účinek jako antineutronový štít má absorpční paprsek. S ním lze odčerpáním silových linií odříznout zdroj energie od agregátů, rovněž je možno rušit veškeré radiokomunikace.

Dějiny

Dne 21. červenec 1971 vybudovala Arkonidanka Thora da Zoltral z paluby AETRONu antineutronový štít kolem Země, aby zabránila detonacím nukleárních zbraní Východního bloku, Západního bloku a Asijské federace (AF). Pole také ochromilo všechny vojenské prostředky na jaderně–chemické bázi. Absorpční paprsky přerušily napájení plavidel flotil pozemských velmocí (PR 2).

Díky tomuto štítu bylo v zárodku zadušeno propuknutí třetí světové války. Neexplodovala ani jediná raketa s jadernou hlavicí. Dne 25. srpna téhož roku byl však štít překonán nejprve STARDUSTem II a pak i oběma raketami Východu a AF, jejichž druhé stupně byly z jaderně–chemických přebudovány na normální hydraulické pohony. Teprve za dvousetkilometrovou hranicí byl zažehnut jaderně–chemický pohon, který rakety donesl k Měsíci. Pozemské lodě zde dne 26. srpna za pomoci tří nově vyvinutých katalyzačně–vodíkových pum zničily AETRON.

Na základě chybného programování nezareagovala palubní pozitronika důsledně na přilétající rakety a nevybudovala energetický ochranný štít. To se přihodilo díky tomu, že byly maximální technologické možnosti Pozemšťanů specifikovány podle STARDUSTu (PR 3).