Menu
Navigace: Databáze Multiversa > Série > Atlan > svazek 155
hledat
Německá obálka (1. vydání)
© VPM KG.
Série:Atlan, svazek 155
Název:V moci ledové planety
(Im Bann des Eisplaneten)
Autor:Hans Kneifel
Cyklus:Na příkaz Lidstva / Skanmanyon
« AT 153 • chronologicky • AT 157 »
Vydáno poprvé:23. září 1974
Vydáno v češtině: -
Čas děje: konec června 2843
Hledají Skanmanyonovu horu - a bojují proti smrti zimou

Atlan, Froom Wirtz a Terrania Skeller se materializují v místnosti, ve které jsou technická zařízení pokryta tlustou vrstvou ledu. Místní chlad jim vezme dech. Jen energetické sloupy transmiteru vyzařují teplo. Zatímco Wirtz a dívka zůstanou v bezprostřední blízkosti transmiteru, klopýtá Atlan ke kulatému, ledovým pancířem pokrytému východu, který je uzavřen. Arkonidan se několikrát vrhne proti přepážce, aby překonal led. Uplynulo teprve dvacet sekund od jejich příchodu, a smrtelný mráz jim začíná znecitlovat ruce a nohy. Přepážka se otevře a vpustí do místnosti ještě chladnější vzduch. Krajina je zkřehlá ledem a sněhem. Atlan jednou ranou opět zavře dveře. Pak s Wirtzem zoufale hledají možnost, jak zimě uniknout. Čas kvapí, protože déle než půl hodinu arktické teploty nesnesou.

V jakémsi skladišti objeví oba muži kabely, spojky a cizorodé přístroje, které se podobají klimatizačnímu zařízení. Společně odvlečou všechno ke stále ještě aktivovanému transmiteru. Podaří se jim přístroje rozběhnout. Z přístroje začne vycházet teplý vzduch a vytvoří kolem transmiteru zónu s alespoň trochu snesitelnými teplotami.

Led začne pomalu tát a odkryje pohled do nitra sloupovitých výčnělků na stěnách transmiterové místnosti. V každé z asi dvou tuctů rakví jsou vidět cizorodé bytosti.

Topné zařízení pracuje na plný výkon. Halou najednou zavane ledový dech. Otevře se příčka a skrze ní vstoupí nějaká postava. Když se přiblíží, pozná v ní Wirtz Kiltera Shanna. Skanmanyon ho poslal, aby dokončil práci. Shann má na zádech ohřívací zařízení. Sdělí jim, že se mají co nejrychleji odebrat na Planinu bez stínu a pak ke Skanmanyonově hoře. Shann vyndá z těžké brašny dva paprskomety a předá je oběma mužům. Z vedlejší místnosti přinese Kilter Shann teplé šaty. Kromě toho připravuje horký a povzbuzující nápoj.

Shann je nepochybně ovlivněn a popisuje dvoutýdenní pěší pochod přes 300 kilometrů přes Jezero slz k Údolí nouze, pak k Planině bez stínu a potom ke Skanmanyonově hoře.

Postaví si saně, aby na nich mohli transportovat výstroj, kterou našli ve skladišti, a dívku. Potom se vydají na východ. Atlan táhne saně mrazivou krajinou. Muselo být léto, když na tuto planetu padla klimatická katastrofa a všechno pohřbila pod pancířem ledu a sněhu. Vládne hrobové ticho, přerušované jen dočasným třeskotem praskajících větví a dunění, které způsobují sami. Po několika hodinách pochodu se dostanou k osadě, která je obklopena palisádou. Objeví čerstvé stopy velkých šelem. Atlan pronikne do jednoho domu a narazí na několik zmrzlých mrtvol. Kilter Shann naléhá k odchodu.

Najednou se mezi budovami objeví černá tygrovitá šelma. Hnána hladem, zaútočí na malou skupinku. Zvíře je zabito paprskomety. Z okolí je slyšet prskot dalších zvířat. Kromě toho se blíží sněhová bouře a pozvolna se stmívá. Hnáni smrtelnou úzkostí, se muži a dívka obrátí a pokusí se, navzdory blížícímu se blizzardu, dostat se zpět do transmiterové stanice. Kolem skupiny krouží mnoho šelem a přibližují se přitom stále blíže. Atlan, Wirtz a Shann na ně nepřetržitě pálí.

Díky Atlanově fotografické paměti se dostanou do transmiterové stanice, ve které energetické sloupy stále ještě planou. Atlan aktivuje vytápění a začne se šířit blahodárné teplo. Muži využijí času, který mají do ochabnutí bouře, aby postavili velké saně, které vybaví dvěma motory, které pohání dvě vrtule, a gyroskopem.

Práce trvají už půldruhého dne, když se uvolní krycí deska jedné ze sloupovitých rakví a s třeskotem padne k zemi. Pomalu z ní vyleze spící bytost a několika skoky se přiřítí k energetickým sloupům transmiteru. Do těla sjede energetický blesk a bytost roztrhá.

Atlan s jeho společníci horečně pracují na dokončení saní. V noci konečně přestane bouře. Přesto se už blíží další. Terrrania Skeller opět upadne do tranzu. Zas a znovu koktá »Skanmanyon« a nutí k rychlému pochodu k hoře.

Saně jsou dokončené, bouře pryč a skupina se vydá na cestu. Když Froom Wirtz odnáší spící Terranii z transmiterové haly, probudí se dalších 25 spáčů různého původu. Mozky bytostí byly zřejmě poškozeny mrazem. Běhají bezmyšlenkovitě stanicí a zničí topná zařízení.

Saně se pomalu rozjedou. Probuzené osazenstvo stanice je následuje. Částí stanice otřese prudká exploze. Wirtz a Shann zastřelí několik bytostí. Kolem kopule se potulující šelmy vyřídí zbytek. Stanicí neustále otřásají detonace. Explodující transmiter zpečetí konec stanice. Cílem skupiny je teď definitivně Shanmanyonova hora.

Obě vrtule posunují saně rychle vpřed. Atlan předá řízení Kilteru Shannovi. Večer dorazí k Jezeru slz. Na holém ledu zmrzlé vodní plochy jsou saně stále rychlejší. Atlan varuje Shanna a požaduje, aby snížil rychlost. Při brždění se zlomí kormidelní patka, a vozidlo se začne točit kolem vlastní osy. Nerovnosti terénu trhají části ze saní, které jdou stále obtížněji kontrolovat. Lesnatý břeh jezera se šílenou rychlostí blíží. Atlan, Wirtz a Skeller seskočí. Shann se marně snaží dostat saně pod kontrolu. Vozidlo se ale roztříští o stromy. Atlan s Wirtzem vytáhnou Shanna ze sněhu. Bývalý kosmonaut nevypadá dobře. Atlan dá umírajícímu slib, že Terranii Skelleru odveze ke Skanmanyonově hoře, aby neohrozil tajemný transport. Popíše Arkonidanovi, jak se tam dostat. Ve svých posledních chvílích je osvobozen od cizího vlivu a vzpomene si na svou dřívější činnost na palubě PHOEBE DELTA. Také mluví o tom, že ví, kdo, nebo lépe co, Skanmanyon je. Kilter Shann si ale toto tajemství vezme do hrobu.

Atlan a Wirtz posbírají zbylou výstroj a chystají se na pěší pochod. Svízelně se probojují k Údolí nouze. Kopuli stanice obléhají válečníci, kteří před vchodem zapálil mohutný oheň. Atlan a Wirtz se připlíží ke kopuli. Když jsou objeveni, vyženou je domorodci, kteří jsou ozbrojeni oštěpy a štíty, ven z kopule. Cílenými střelami zapálí Atlan a Wirtz několik štítů. Oba muži se stáhnou, bojovníci je následují. Dostanou se k Terranii Skeller, se kterou se právě cosi děje. Duhovky jejích očí začnou zářit. Z úst jí vycházejí nesrozumitelná slova v rachotící a zvlášť hrubé řeči. Atlan, který chce dívku zvednout, je odstrčen stranou. Útočící bojovníci zahodí zbraně a v panické hrůze prchnou. Pod cizím vlivem narazí v plné rychlosti do kmenů, probíhají ohněm a potom hoří jako pochodně. Když všech asi 200 domorodců z kopule uprchne a zmrznou v ledovém chladu noci, se Terrania zhroutí.

Wirtz odnese dívku do koule. Nachází se tam dokonce i sprcha a muži najdou nové šaty. K dispozici je tam také mnoho potravin, ale žádné stroje nebo součástky, ze kterých by se daly postavit nové saně. Klimatizace vytváří příjemnou teplotu a také osvětlení funguje bez problémů. Poté co uzavřou přepážky, odeberou se Atlan a Wirtz k zaslouženému nočnímu klidu.

Uprostřed noci se k životu probudí reproduktor. Ozve se z něj poselství v onom nesrozumitelném idiomu, ve kterém nedávno mluvila také Terrania. Terrania Skeller na zprávu odpoví. Reproduktory zmlknou a přerušený spánek může pokračovat.

Příštího rána se Atlan, Wirtz a Skeller vydají na další cestu. Dívka je nesena na lehkých nosítkách společně s předměty výstroje. Po dvou hodinách pochodu přes Údolí nouze dorazí na Planinu bez stínu a v dálce vidí obrovskou horu. Mezi lesem Údolí nouze a počátkem roviny se nachází šest řad tvořených asi 300 postavami, které jsou velké jako člověk. Zdánlivě je smrt překvapila uprostřed pohybu. Terranii Skeller trápí záchvat kašle. Atlan a Wirtz položí nosítka na zem a skloní se k dívce. Vychází z ní hrozivé vedro. Obrysy dívky se začnou rozplývat. Po několika sekundách Terrania zmizí. Atlan věří, že Terrania byla teleportována do obrovské hory. Společně s Wirtzem cítí Lordadmirál hrozbu, která ze Skanmanyonovy hrovy vychází. Pokud ale chtějí ke Skanmanyonu, musí k hoře.